10 dní na Maui - část II.

Kde jsme to skončili..

S ostudou jsem po více jak roce usedla za svůj počítač, abych mohla dopsat a zavzpomínat na zbytek havajského výletu, který jsme podnikly v roce 2019 v rámci programu Work and travel. Jako u všech kvalitních příběhů a seriálů i já přidám malou rekapitulaci pro čtenáře, kteří četli první díl před rokem: Spálily jsme se na humry a čekaly jsme na zbytek party.

3. Den

Třetí den byl den setkánív - po cestování na Big Islandu se k nám připojily Lucky kamarádky z vysoké. Pro nás to byl velmi strategický moment celého výletu, protože holky narozdíl od nás měly detailně připravený program celého cestování po ostrově. Věřím, že i pro ně to muselo být super překvápko, když zjistily, že my nemáme v plánu vůbec nic. Ale co, byly jsme tvárný, jak modelína a připravené na dobrodrůžo na Maui.

První zastávkou byl Walmart. Za tu dobu co jsem cestovala po Americe se Walmart stal takovým chrámem, který nás zachránil vždy, když jsme něco potřebovaly. Ať to byla zahradní klouzačka nebo místo na přespání, byl tu pro nás a hlavně - byl úplně všude ! Ještě před samotným cestováním jsme se domluvily, že náš výlet bude low cost, proto jsme hned po příletu vyrazily nakoupit stan a spacáky. Matně teď namáhám mozek, jestli jsme si koupily i karimatky, nebo jestli jsme to daly na “punk” na písku. Jako včera si ale vzpomínám na to, že jsme si nezapomněly koupit šnorchly, brýle a boogie boardy, abychom z toho našeho výletu vytřískaly co nejvíc. Plus jsme nezapomněly na několik galonů vody, jedny havajské šaty a další opalovák.

Problém nastal hned v momentě, kdy jsme nákup donesly k autu, protože sice jsme měly velký Jeap, ale věcí bylo víc, než jsme si myslely. SPOILER ALERT - všechno jsme tam nakonec narvaly.

Najedly jsme se a jako zkušení obyvatelé ostrova jsme s Luckou vzaly holky na naší oblíbenou pláž ve městečku Paia. Den jsme zakončily hledáním místa na spaní. Holky měly zkušenost z Big Islandu, kde je možné všude na plážích spát, takže jsme na Maui čekaly to samé, opak byl pravdou a chvilku nám zabralo než se nám podařilo najít místo na přenocování. Byla to taková malá pláž u silnice, kde přespávalo několik dalších lidí. Doteď si ale pamatuji, jak jsem se bála, že nás tam někdo přepadne a zabije (mami v pohodě, jako rybička). Spaly jsme na půlky, dvě ve stanu a dvě v autě. Teď si vzpomínám, že karimatky jsme 100% neměly, protože holky se ráno vztekaly, že na tom písku nešlo spát. Měly jsme totiž koupené jenom ty tenké podložky na pláž. A to taková hitparáda na písku není. Tolik jsem se jim ale smát nemohla, protože v autě se sice docela ležet dalo, ale na druhou stranu tam bylo strašné vedro. Takže jsme se nevyspaly ani jedna, zato ale snídaně takhle u oceánu stála za to.

4.den

Hned po snídani jsme vyrazily na první bod cestovního itineráře,  kterým byl národní park ʻĪao Valley. “Výhoda” cestování po Americe je ta, že většinou se autem dostanete velmi blízko turistické atrakci, tím pádem se tolik nenachodíte a stihnete toho víc. Zároveň je ale pak všude kopec lidí a ten pocit úspěchu, že jste se někam dostali, není takový. Na Hawaii to naštěstí takové nebylo, na všechny výhledy jsme si musely pěkně vyšlápnout a dát tomu krev, pot i slzy (zde je možné, že autor malinko přehání). Ráda bych se tady přiznala, že předtím než jsem na Hawaii dorazila, tak jsem si opět nic nezjišťovala a žila jsem jenom v představě, že jsou všude pláže, všichni mají věnec a pohodu. Byla jsem příjemně překvapená přírodou, která byla jak z Jurského parku. Zpět ale k národnímu parku ʻĪao Valley. Pro nás turisty amatéry to byl příjemný hike k výhledu na hlavní atrakci, kterou byla skála dole na fotce.

aJelikož bylo stále brzo ráno a den teprve začínal, vyrazily jsme hned na další procházku, abychom toho viděly co nejvíce. Dalším bodem na seznamu byl hike ve městě Wailuku. Na startu jsme byly připravené už někdy v 9 ráno. (Teď si vzpomínám, že jsme si tam změnily režim a chodily jsme spát vcelku brzy a kolem 6 jsme se snažily být na cestě. Jestli je tohle někoho normální režim, tak se omlouvám, já jsem docela líná.) Musím říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí celého dne, protože samotný hike nám trval nějaké 3 hodiny a v poledne už to byla pěkná výheň a to teprve velká část lidí začínala. Až je mi teď vedro za ně. Procházka to byla ale docela příjemná, pozvolné stoupání lesem se změnilo na strmé schody a cestu bahnem až na závěrečný kopec s výhledem. Opět jsme měly štěstí, protože chvilku potom co jsme si poseděly nahoře se výhled ztratil mezi mraky. Jako na každém Work and Travel výletu jsme  nahoře nepotkaly nikoho jiného, než další skupinku Čechů a Slováků, kteří září trávili úplně stejně jako my. 

Musím říct, že tyhle setkání jsem měla vždycky nejradši. Věřím, že ne všichni si užívali to, že je potkala ukecaná holka z Tábora, kterou zajímal jejich životní příběh a to jaké bylo jejich léto v tom JEJICH městě v zemi za velkou louží. Následovala série otázek - Čím překvapili a štvali Američané je.( Pracovali jsme v pohostinství - po třech měsících Vás štve každý, kdo dýchá - nic proti Američanům :D) A taky zda nechápali, že mají ve Walmartu samostatný regál jenom na Orea ? (Obyčejné, s mentolovou příchutí, s jablečnou příchutí, extra náplň, malá náplň, bílá sušenka a tak dál…)

Poslední věc, kterou bych k tomuto tématu chtěla zmínit je ta, že mě vždycky bavilo, jak cheap jsme na cestách všichni byli. I když se dá za léto vydělat slušné peníze, protože reálně kromě práce nic jiného neděláte, všichni koho jsme potkali vždycky při cestování spali v autech a stanech, sprchy řešili na plážích nebo galonky vody z Walmartu. (Samozřejmě generalizuji a přeháním) Ale o tom zase v jiném článku ! Zpátky na Hawaii !

Poté co jsme se vyšťavily na výšlapu jsme se rozhodly strávit zbytek dne v poklidu někde u vody, kde jsme chtěly doladit naše boogie board kousky. Nejprve jsme vyrazily na jednu pláž kousek od Lahainy, ale přístup nebyl úplně ideální a navíc tam zrovna probíhala láska mladého páru, který z našeho příchodu asi nebyl dvakrát nadšený. Nedalo se nic dělat, vzaly jsme svých pět švestek a šly o dům dál. Fleming beach byla pro naše plány ideální,  bylo lehce pod mrakem, takže naše spálená těla měla den volna a mírný vítr nám zaručoval kvalitní vlny na trénink. Díky tomu, že to byla veřejná pláž, tak jsme měly přístup ke sprchám. Večer jsme po večeři zajely k městu Launiupoko, kde jsem viděla ten nejkrásnější západ slunce. Nějak se nám nedařilo sehnat místo na spaní, až jsme nakonec postavily stan v jednom z kempů co byl v okolí. Kemp byl super, ráno jsme potkaly další partičku Slováků a vyrazily jsme prozkoumat Lahainu.

5.den

Jelikož sluníčko pálilo, nezbylo nám nic jiného než si koupit super cool havajskou košili, abychom zbytek dovolené mohly procestovat a nestrávit jí někde ve stínu s popáleninami. Město bylo parádní, spousta malých obchůdků a výletních lodí, které lákaly turisty na výlety s delfíny. Nejely jsme. Místo toho jsme si na místní tržnici nakoupily ovoce a vydaly jsme se na další pláž, která byla vyhlášená tím, že se tam vyskytují želvy.

Maluaka beach, byla malá pláž s klidnou vodou. Sluníčko peklo a teplé banány nechutnaly, tak jsme trávily většinu času ve vodě. Želvu jsme viděly jednu! Samozřejmě proplavala kolem nás hned potom, co jsme dokončily go pro video, kde jsme byly jenom my pod vodou s rybami. Odpoledne jsme přejížděly dál a já měla úpal. Po cestě jsme koupily kokosy asi za 20 dolarů (já vim) a vyrazily jsme na zatím největší pláž, co jsem na Hawaii viděla. Než jsme tam dojely, tak jsem zjistila, že mi kokosová voda moc nechutná a že je mi líto, kolik peněz jsem za ní utratila.

Obří pláž se jmenovala Pa’ ako beach. Ten den docela foukalo a o pláž se rozbíjely obrovské vlny. Z rozhlasu znělo, že je nebezpečné chodit do vody, pokud neumíte plavat a že hrozí úrazy krku. Ono z dálky to tak strašně nevypadalo a říkala jsem si, že ty amíci zase přehání, ale když člověk pak stál před tou masou vody, tak z toho šel docela strach. Do vody jsme ale přece jenom šly, ono v momentě, kdy se dostanete za vlny, tak jste vlastně v klidné vodě. Problém nastal, když jsem si uvědomila, jaká hloubka je najednou pode mnou a jak daleko od břehu jsem se dostala. Nikdy jsem nebyla z vody rychleji #Edaposeroutka.

Po celém dni jsme si poprvé došly na večeři do restaurace, užily si zasloužený drink a ještě krásnější západ slunce. Další den jsme vyjely na slavnou Road to Hana, ale o tom zase příště.

A co vy - stan nebo hotel ? 

Zatím ahoj,

E.