Saúdská Arábie

Al Ula - Saúdská Arábie

e.jandov
2. 5. 2020
15 min. čtení
882x
1 komentářů

Al Ula v Saudské Arabii.
V podstatě hned po pár dnech, co jsem přijela do Saudské Arábie a pogooglila jsem si víc, objevila jsem AL Ulu!
No a bylo mi jasný, že se tam musím podívat!


Abych začala od začátku.
V červenci roku 2019 se mi po téměř roku snažení a vyřizování, podařilo podepsat smlouvu a dostala jsem pracovní místo v hlavním městě Rijádu a to ve královské nemocnici King Abdulaziz Medical City Hospital, jako zdravotní sestra na chirurgickém oddělení.


V této době Saudi neposkytovala řádná turistická víza, jediná možnost byla víza rodinná nebo pracovní. To je však teď už minulostí a víza jednoduše – bez časů COVIDU – seženete online, během pár minut. 


Jelikož v Saudi nefunguje ani veřejná hromadná doprava a v podstatě tu není žádný turismus, bylo celkem složité naplánovat výlet na druhou stranu Saudi, aniž bych nevybrakovala svůj bankovní účet a zbylo mi na arabskej chleba. Druhý problém bylo zajistit si v práci volno. Nakonec se mi podařilo prohodit služby, získala jsem 2 dny volna a mohlo se plánovat.


Když už jsme se rozhodly jet až do Alu Uly, daly jsme si na náš visit list i město Tabuk a místo jménem Addisah Valley. Asi nejzelenější místo v Saudské Arabii. Jak už jsem řekla, po vlastní ose bez auta se nedalo téměř cestovat. A tak jsme vsadily na sílu sociálních sítí a přes instagram jsme se spojily s jistým člověkem, který provozoval menší tours v okolí Tabuku.  Po domluvě ceny a míst co chceme navštívit jsme se dohodli. Výhoda byla, že chlapík nás měl vyzvednout v 6 ráno na letišti v Tabuku a za 2 dny nás na letiště o půlnoci zase přivést. Žádné starosti, žádné zařizování, žádný stres.
No, nebudu předstírat, že tři bílý holky, který se měly sejít s Arabem ve městě, kde nikoho neznají, neměly strach. I když tu mezi nimi žijeme, denně se o ně staráme – a možná i proto, že je známe, víme, že ne vždy je to s nimi pohádka. Pořád máme jisté předsudky. A na blbce narazíte všude, i v Česku a to velice snadno.


Po příletu nás překvapil sympatický, trošku nervozní a nesmělý mladý chlap, až jsme nevěřily vlastním očím. Lámanou angličtinou nám oznámil, že se půjde pomodlit a poté můžeme vyrazit. Abyste si nemysleli, že jsme úplně blbý a vlezeme si jen tak random k někomu do auta 😀 Tento chlapík měl oficiální potvrzení o provozování tours a na krku měl po celou dobu oficiální jmenovku s razítkem. No, teď to nezní to tak věrohodně, ale dávalo nám to trošku větší pocit bezpečí.

Tabuk a okolí

Nastoupili jsme si do auta a vyjeli. Domluva byla taková, že v dohodnuté cenně bude jídlo, doprava, ubytování a veškeré vstupy. A tak první zastávka byla v tradiční saudské restauraci na snídani. A jak je to v Saudi zvykem hezky na zemi na koberci. Bez příborů samozřejmě. A tak nás, učil jak si z arabskýho chleba udělat mističku a tou nabírat vajíčka na kterých je roztavený krémový sýr. Já arabské kuchyni úplně nefandím, ale na vajíčkám neodolám nikdy. A pokud někde umí fakt dobrej čerstvej arabskej chleba, tak je to lahůdka. Zakončeno čajem s mlékem a mohlo se vyrazit dál.

Po pár mých otázkách se Salem – tak se jmenoval, rozpovídal trošku víc. A to by mi nedalo abych se nezeptala na milion otázek. Například, první naší zastávkou bylo místo kde se narodil.

Ano, tady ten kráter uprostřed pouště někde pár hodin od Tabuku. Salem se narodil tak, stejně tak jako všech jeho 9 sourozenců jako beduín, uprostřed pouště. Asi když mu byli 3 měsíce, vzala ho maminka na úřad vyřídit Igamu (rodný list a něco jako občanka). Už si ale přesně nepamatovala kdy se narodil a úředník jeho věk odhadl jen na několik týdnů. A tak mu vybral datum narození takový, jaký se mu líbilo. Salem tudíž do dnes neví, kdy přesně má narozeniny. 


Tak jako většina beduínů vlastnila jeho rodina několik koz a velbloudů a stěhovaly se po poušti v závislosti na počasí, ročním období a období dešťů – pokud se tedy dvěma bouřkám v zimních měsících říká sezóna dešťů. Rodiny takto následovaly ne jen vodu, ale hlavně zvířata který lovily.




Jednou z věcí nad kterou jsme se pozastavila je, že v dnešní době snad nepotkáte beduína, který by nevlastnil auto. A to proto, aby si mohl zajet pro potravu pro zvířata, dojet si nakoupit do města a v případě krizových situací dojet pro pomoc. Většina beduínů samozřejmě nemá řidičák a pokud je v rodině jen jeden muž, je úplně normální potkat na silnici 11ti letého kluka jak řídí. Osobní zkušenost, několikanásobná! (Ženy ještě do nedávna nemohly vlastnit řidičák a řídit, a tak to zastávali mužu, bez ohledu na to jak staří byli. To už je teď ale minulost a poměrně často potkávám ženské řidičky.)


Salemova rodina se po nějaké době nakonec přestěhovala do města. Salem pracuje jako hasič ve velké naftové společnosti. A sám si přivydělává právě tím, že organizuje výlety po okolí Tabuku. Ve škole se naučil Anglicky a sám potom francouzsky. Jeho bratranci ale stále žijí v poušti.

Projížděli jsme kolem ohrady. Ptala jsem se jestli je pro zvířata..? Odpověď mě překvapila, protože se jednalo o “hřbitov”. Ano, uprostřed pouště se nachází kamenná ohrada a za ní se pochovávají těla. Vždy na pravý bok, tvář natočená k Mece. Každá oblast má svoje pohřebiště, ale žádné náhrobky ani pietní místa zde nehledejte. Je to jen místo plné šutrů a výjimečně najdete někde vyryté jméno zesnulého.


Naše cesta pokračovala dál a musím říct, že oproti okolí Rijádu se zde příroda opravdu lišila. V Rijádu je to jen čistá poušť a sem tam kus skály. Tady jsme projížděli krajinou která byla hornatá, skalnatá, mnohem více písečná. Cílem bylo, jak už jsem řekla, Addisah Valley. Je to údolí mezi skalami, kudy protékají prameny pitné vody, a proto je zde spousta zeleně. Jen z fotografií to vypadalo úžasně! A skutečnost se od google fotek opravdu nelišila. 

Po cestě jsme se potkali s jeho kolegou, který vezl na výlet rodinku z Egypta.
Rozprostřeli arabský koberec, rozdělali oheň a po vydatném obědě jsme si dali khavu – arabskou kávu s kardamonem.
Na konec jsme jsme měli v plánu vidět západ slunce nad Addisah Valley, a tak jsme se dali opět do pohybu.

Na konci údolí jsme vyšplhali na skálu a tam jsme čekali, až slunce zapadne za obzor.

Až slunce zapadlo, bylo načase ubytovat se a těšit se na nadcházející den. Věděli jsme, že ubytování bude v nějakých stanech uprostřed pouště. Ale skutečnost nás opravdu překvapila! 

Tyto budky/chatky/stany stály uprostřed ničeho! Krásně osvětlené, celé vystlané koberci. V každé byla klimatizace a za chatkou sprcha i WC. Vše, co jsme si mohly přát.
Cestou nám Salem zařídil večeři na přání. A tak jsme si sedli do stanu z koberců co nejblíže k ohni, protože po západu slunce už teploty padají asi k 10 ti stupňům Celsia a opět na zemi jsme společně povečeřeli.

Al Ula – Madain Saleh/Hegra

Místo na seznamu UNESCO. Skládá se ze 111 hrobek, různých velikostí a tvarů vytesaných do skal v poušti. Záleželo na postavení a bohatství jednotlivých lidí, co si je nechali zhotovit k nekonečnému spánku. Některé z nich jsou nedokončené, protože žadatel buď zemřel dřív než byla hrobka dokončená, nebo mu došly peníze. Průměrná délka vytesání jedné hroby byla asi 5-15 let. Záleželo na velikosti a propracovanosti.

Největší a nejdominantnější hrobka, samostatně oddělená od ostatních, pravděpodobně patřila vojevůdci. Výzdoba byla nedokončená, a tak se předpokládá, že zemřel předčasně v boji. Oproti ostatním je ve zdech vyryto jen jeho jméno a ne jména lidí, co na hrobce pracovali, jak to běžně bývá. Stejná civilizace, která vybudovala tyto hrobky, také postavila slavnou hrobku v Jordánsku, Petru. Známou z filmu Indiana Jonese. Chtěla bych vyzdvihnout pár zajímavostí, které jsem nikde jinde v “muzeích” a historických oblastech neviděla.

První z nich je, že dle mých známých a kolegyň je Al Ula poměrně nové historické centrum. Před čtyřmi lety se zde nevybíralo ani vstupné, a dokonce se mohlo vstupovat i do hrobek. Dnes je to samozřejmě už zakázané.
Druhá je, že jen málokde se dozvíte, že nejnovější nálezy neleží přímo v místě naleziště, ale až ve Francii! Ano. Nejnovější pozůstatky pochované mladé ženy, zde našel v roce 2011 tým studentských archeologů z Francie. A momentálně leží v Louveru v Paříži.
Třetí, namísto výstavní síně a fotografií nám veškeré fotky ukazovali na mobilu a měli i aplikaci, která vám zobrazovala, jak asi tehdejší život vypadal.
Čtvrtá. Průvodce se kasal, že do pár let v těchto oblastech vyroste úžasné moderní sídlo a muzeum. Dle návrhů, které nám ukázal, si normální člověk nebude moci toto místo dovolit navštívit. Myslím, že to absolutně zkazí celou atmosféru místa, protože už teď bylo zvláštní, když 6 návštěvníků vozil mezi hrobkami luxusní autobus s klimatizací.

Elephant Rock

Poslední naší zastávkou byl takzvaný Elephant Rock. Kus skály původně uprostřed ničeho, který velice připomínal slona. Bohužel i sem dorazila civilizace, a tak se v okolí slona můžete občerstvit v kavárnách a bezalkoholových barech. Po okolí vás povozí golfový vozíček. Opodál stojí několik unavených koní a velbloudů, kteří nabízejí svoje záda ke svezení.
I tak nám ale atmosféra místa, arabská hudba, ohně a lampiony nedají, abychom při pohledu na před námi se prostírající panorama neÁcháli a neÓchali.


No, a jsme u konce!
Mrzí mě, že jsme neměly více času a nezajely si k červenému moři na potápění, neviděly zdejší pláže a více míst. Musíme doufat, že snad příště.


Doufám, že jste si výlet užili tak jako já a těším se příště!

e.jandov
Nejsem žádný cestovatel, ale mám ráda životní výzvy. Proto jsem žila chvilku v Irsku a momentálně pracuji v Saudské Arábii.
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Květa
Květa
Žena 37 let Česká republika
Květa
1 r
Super!
Nejčtenější cestology
 
1
Izmir🇹🇷
 
2
Můj nejšílenější cestovní zážitek (hranice mezi Íránem a Pákistánem) 
 
3
Roma🇮🇹
 
4
SINGLTREK SUCHÁK | Jdeme na trvz BOUDA a KRAMÁŘOVU CHATU
 
5
Jak získat vízum Working Holiday na Nový Zéland
 
1
Kolik nás stály 2 dny v Bratislavě | Hotel, atrakce, jídlo, pití aj.
 
2
Sběr kiwi na Novém Zélandu
 
3
Kousek Karibiku v Evropě | Sever Sardinie
 
4
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
 
5
[VLOG] Dubai město budoucnosti v poušti
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
48 cestologů 15 odběratelů
Mishka Travels
21 cestologů 48 odběratelů
pechackova-v
16 cestologů 20 odběratelů
Lenka Skořepová
13 cestologů 4 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 12 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Saúdská Arábie
cestovatelská přednáška
batuzkar
0 komentářů
 
Saúdská Arábie
Cesta do tajemného království
batuzkar
0 komentářů