Andorra - rychlotrip

Souhrn

Květen 2022 - 2 noci - příjezd navečer z Barcelony cca 2,5h (Blablacar) - hike (vrcholy hor stále se sněhem btw) - ráno 3h bus do Toulouse (Andbus)

1. Jak se tam dostat - neexistuje letiště; nejlépe půjčit auto v Barceloně (více lidí/delší dovolená), jinak busem z Barcelony/Toulouse za cca 3h/ 30 euro (Directbus, Andbus); případně Blablacar apod.

2. Ubytování - záleží na preferencích, ale lokace ideálně v hlavním městě, zvlášť když se pak člověk musí ze země i dostat. Za mě ideálně v části Les Escaldes, kde je většina obchodů, spojů a restaurací.

3. Doprava - snadná a pravidelná síť defacto mhd autobusů po celé zemi, takže není problém se ráno sbalit a vyrazit na trek na druhou stranu země. 

Delší story

Fajn, jelikož jsem momentálně línej sepisovat cestopisy z dlouhých dovolených, tak se literárně zrealizuji alespoň tímto způsobem.

Život v Lucemburku je co do cestování peklo, takže když se naskytne příležitost a blíží se státní svátek, tak jde při vymýšlení dovolené spíše o trest. Pro kontext normálního Evropana.... minimum spojů, drahý letenky, vetšinou přestup, busem člověk zestárne dřív než dosáhne cíle a vlaky stojí ledvinu.

Anyway, 9.5. se blížil, takže času nebylo nazbyt. Řeší se časové možnosti a možné destinace, aby člověk neletěl v půlce dne a neukrojil tak cestováním celej den z prodlouženého víkendu... no, kdo cestuje pravidelně, tak určitě pochopí. Nad vysněnými destinacemi ukápne slzička, zbydou pofidernosti a když přetočíme Hermioniným strojkem času dopředu o pár mentálních selhání, tak bum kupují se letenky do Barcelony s přestupem v Palmě a návratem domů z Toulouse, protože proč ne že ano, když stojí Toulouse-Lux 10 euro. Člověk si říká, no nic o té zemi nevím, nejspíš to bude ještě vetší díra jak Lucemburk (předstudky běží na plný obrátky), ale tak proč ne. Kupuju jen pro sebe, nikdo jiný za takovou top top destinaci, pro mě z naprosto neznámých důvodů, nechce zaplatit a vyráží se....

Čtvrtek po práci odlet, vše easy peasy až do milované Barcy, ubytko tentokrát mimo jiné s 4 simultánně chrápajícími random lidmi (považuji za osobní rekord) a tím končí první den. Pátek ráno klasika research kaváren s wifi kvůli práci, zde se ukázal můj chybný předpoklad, že by ve Španělsku otevírali nějak normálně, takže hned z rána menší komplikace, ale tak nevadí, hotspot zachraňuje situaci až do otvíračky. Během pauzy na oběd omrknout klasiky ve městě, zda se za těch pár měsíců/let změnily od posledních návštěv, vypít mega levnýho pomerančovýho džusu a může se vyrazit směr BlaBlacar pick up point (pro neznalce, služba na sdílení delších jízd za výhodnou cenu). Týpek skvělej a další spolujezdec taky a samožřejmě bych nebyl Čech, kdybych po chvíli nestočil konverzaci místo smalltalku ke Katalánské nezávislosti a na další velmi "korektní" témata. Konverzace velmi plodná a za ani ne 3 h už přijíždíme pozdě večer do hlavního města Andorry - Andorra la Vella. 

Ráno s prvními paprsky velmi pomalu vstát, zase si tu nebudeme hrát na hyperhorolezce, co musí být v horách první, mini nákup zásob ve vedlejší sámošce a vyráží se. Okruh se zvolil na základě vlastního úsudku, na netu je spousta tipů a tras, já volil něco ideálně bez nutnosti dojíždět někam busem + aby šlo o okruh a ne výšlap tam a zpátky. Tím pádem vyhrálo následující (okruh kolem Pic de la Maiana):

https://mapy.cz/s/kamemecase

Trasa přiměřeně snadná - podle map cca 21,5km, 1718m up, 1540m down - kvůli obavám ze špatného počasí a stále zasněženým vrcholkům jsem to nechtěl přehánět a zbytečně riskovat. 

Buď to bylo daným obdobím, ale po cestě potkáte sotva živou duši, takže značka ideál. Nahoře začalo už mírně přituhovat a místo 20 stupňů v Barceloně bylo rázem -10 pod nulou, vichr a sníh, kam až člověk dohlédne. V nejvyšším bodě pak člověk narazil na strmé oblasti se sněhem, kde si říkal, že mno, když tudy půjdu, asi strhnu lavinu. Takže nezbylo nic jiného než obejít již tak strmou trasu po ještě strmějším okolním svahu a vyhnout se tak sebevraždě. Na cestě zpátky si pak už člověk jenom užívá rozbahněné louky a rozvodněné potoky, takže se šlo krásně. Na závěr cesty, podle mého názoru možná jediná trochu tourist trap, je Lake Engolasters kousek za městem, kde můžu doporučit L Lac l Cel restauraci přímo u jezera, ale přehrada samotná nebyla to, za co ji vydávají Google obrázky a majitel ubytování. Po zaslouženém obědě už jen hodinovej sešup do města Encamp, najít bus směr ubytování a je dokonáno.

Další den brzy ráno už jen chytit bus směr Toulouse a užít si další 2 dny ve francouzském stylu s vínkem v ruce na místní Náplavce a ztuhlými svaly v nohách před odletem do všední reality.

See you next time.