Odkud a kudy kam

Dostat se do Santiago de Cile byla pro nás na začátku roku 2020 poměrně jednoduchá záležitost. Stačilo se vydat na pražské letiště Václava Havla, přesunout se do Říma a odtud už pokračovat předlouhým sedmnáctihodinovým přímým letem do Santiaga de Chile. Letecká společnost Alitalia ale bohužel nepřežila covidový útlum cestování a tak je dnes nutné hledat alternativní spojení třeba přes Paříž. Bohužel, i ceny letenek zažily prudký vzestup.

Přibližně po dvaceti hodinách cestování tedy stojíme opět na pevnině Latinské Ameriky v Santiagu, hlavním městě Chile. Santiago ale není naší cílovou destinací. Na začátek naší cesty po Carretera Austral musíme přeletět vnitrostátním letem ještě o 1000km jižněji do města Puerto Montt. Tady začne naše cesta Patagonií.

Carretera Austral - kde se cesta na jih vzala

Carretera Austral bývá bez nadsázky označována jako nejkrásnější silnice světa. Trasa spojuje na 1247 kilometrech město Puerto Montt a Villa O´Higgins. Silnice byla vybudována jako prodloužení tepny Panamericana a prochází nádhernou divokou krajinou Patagonie. Byla vybudována v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století. Její povrch je místy vyasfaltován, ale velká část cesty nese štěrkový povrch. Postupně ale asfaltových úseků přibývá. Ideálním dopravním prostředkem je zde auto s pohonem 4x4. To je i náš případ a toto řešení nám dovoluje navštívit i některé odbočky z cesty. Celou cestu ale nelze absolvovat pouze po souši a tak v severní části využijeme dva trajekty.

Cesta národními parky

Silnice si razí cestu divokou přírodou, místy zcela neprostupnou a neprobádanou. Míjí ale také řadu národních parků a doprava autem tak umožňuje jejich návštěvu.

V severní části jde o parky Alerce Andino, Hornopirén  a Pumalín Douglas Tompkins. Ve střední části Carretery jsou to parky Corcovado, Melimoyu a Queulat a v jižní části protíná hranice parků Laguna San Rafael, který ukrývá nejvyšší vrchol celé Patagonie a park Patagonia. Milovníci přírody si příjdou na své.

Trajektům se nevyhnete

Je několik možností jak pokračovat na jih. Po souši to ale nebude. Existuje několik lodních spojení. Jednou z možností je vydat se přes ostrov Chiloé a trajektem do města Chaitén. Druhou možností je volit kombinaci trajektů kopírujících pobřeží pevniny. Volíme tedy druhou možnost. První trasa trajektu z  Caleta La Arena do Caleta Puelche je příjemné dvacetiminutové svezení. Delší trasa z města Hornopirén do Caleta Gonzalo je pak už pořádná pětihodinová plavba. Je tady dostatek času pro relax, pozorování okolní pobřežní krajiny a fjordů, nebo místní zvířeny, hlavně rozličných druhů ptáků a plameňáků. Je pamatováno také na něco dobrého k snědku nebo zahnání žízně.

Za visutým ledovcem...

Neprostupný park Pumalín nám přece jen na pár místech dovolí nahlédnout do svých zákoutí. Nejprve okoukneme největší stromy Jižní Ameriky - Fytzroye cypřišovité ńa stezce Alerce a poté zamíříme hlouběji do pralesa k vodopádům Cascadas Escondidas. Následuje výstup ke kráteru sopky Chaitén. Jeho mohutná exploze v roce 2008 zasypala popelem do výšky několika metrů nedaleké město Chaitén, do něhož se po evakuaci vrátila jen hrstka původních obyvatel.

Dalším přírodní zajímavostí na trase je potom výlet na vyhlídku na visutý ledovec Ventisquero Colgante a vodopád v NP Queulat. V řece Rio Ventisquero je možné na kajaku zdolávat divoké peřeje.

... skalním hradem...

S pohledy na bílé čepice zaledněných hor šplháme serpentinami do sedla Portezuelo Queulat s výškou 580 mnm. Okolní hory působí majestátným dojmem i přes to, že dosahují výšky okolo 1700 mnm. 

V tuto chvíli už máme ale NP Queulat za zády a sjíždíme do otevřené kopcovité krajiny, která nabízí za dobrého počasí pohledy na překrásné horské scenérie. Kopírujeme tok řeky Rio Cisnes a poblíž argentinské hranice se posunujeme dále k jihu. Před námi je jedno z mála měst na trase a máme příležitost naplnit žaludky a kufry aut zásobami na další dny. Coyhayque je také vstupní branou do podhůří parku Cerro Castillo. V této oblasti je dobré opustit Carreteru a vyrazit prašnými cestami brázdit okolní krajinu plnou pastvin, výhledů a jezer. 

Národní park Cerro Castillo nás vítá podmračenou oblohou a silným větrem, který je v Patagonii spíše pravidlem, než výjimkou. Cílem je tentokrát ospalé městečko Villa Cerro Castillo, které nám poskytne zázemí pro trek pod nejvyšší vrchol parku - věže Cerro Castillo, jemuž je věnován samostatný článek.

...k mramorovým jeskyním...

Počítadlo ujetých kilometrů ukazuje udává číslici 723 a do cíle naší cesty zbývá posledních cca 200km. Štěrkové cesty si vybírají svou daň a tak přichází jev, který často vidíme u protijedoucích aut. Mnoho jich má totiž rozbitá přední okna. Tento osud nás čeká taky a několikrát dostaneme pořádnou pecku odlétajícím kamením. Během cesty se z těchto ťukanců stává pořádný pavouk. Doporučuji tedy dobře pojistit, ideálně s nulovou spoluúčastí.

Smaragdově modrá meandrující řeka Rio Murta nás doprovází k jezeru Lago General Carrera, jehož modré vody se rozprostírají jak na území Chile, tak v sousední Argentině. Zde se jezero jmenuje Lago Buenos Aires. Zajímavostí tohoto místa v Patagonii jsou jednoznačně Cavernas de Mármol - mramorové jeskyně ukryté ve skalnatých útesech jezera. Jsou tak z pevniny nedosažitelné a jejich krásu lze obdivovat z hladiny jezera. K jeskyním pořádají výlety místní společnosti. Vyjíždí se z přístavu ve městečku Puerto Rio Tranquilo a musím říct, že v našem případě šlo jednoznačně o jeden z vrcholných zážitků naší cesty. Ať už se jednalo doslova o průlety a skoky loďky ve větrem rozbouřených vlnách jezera, nebo o samotné jeskyně, do jejichž útrob pak loďky zajíždí.

...a pod nejvyšší vrchol Patagonie

Boční kamenitá cestička plná děr nás vede od jezera Lago General Carrera severním úbočím parku Laguna San Rafael podél řeky Rio Exploradores k západu. Našim cílem je vyhlídka na ledovec, který klouže po svazích nejvyšší hory Patagonie. Tou je 4070metrů vysoká hora San Rafael. Mezi vrcholem hory a vyhlídkovou plošinou je tedy převýšení úctyhodných 3800metrů. Cesta pokračuje dále, k ústí řeky do jezera Bahia Exploradores. Odtud můžete za zhruba 200 dolarů podniknout celodenní výlet člunem k čelu ledovce.

I samotná cesta může být cíl a tak si užíváme opět řádně divokou přírodu a v domáckém bistru Cafeteria La Nutria i skvělé vyhlášené místní dobroty.

Tady, pod nejvyšší horou Patagonie fakticky končí naše výprava do málo známých zákoutí přírodního prostoru plného hor, ledovců, pastvin, jezer, řek a pralesů. A že to byla cesta.

Pár čísel na závěr

A na kolik že taková taškařice vyjde? Tady je malé shrnutí v číslech:

Letenka Praha - Santiago de Chile, zpáteční : cca 30000Kč ( leden )

Letenka Santiago de Chile - Puerto Montt, zpáteční : cca 1000Kč

Cena trajektu:  Caleta La Arena - Caleta Puelche, cca 300Kč/ auto, pasažeři grátis

                           Hornopiren - Caleta Gonzalo, cca 1800Kč/ auto + 250Kč/ osoba

Délka trasy: 980km/ 1 cesta, z toho cca 80km trajektem

Cena paliva: 21 Kč / l  diesel

Vypůjčení auta 4x4 včetně pojištění spoluúčiasti: cca 1300 Kč/den

Cena jednoduchého kempu v soukromí:  150 - 250 Kč

Vstupy do parků: cca 100 - 250Kč / 1 NP, vstup do parku Cerro Castillo cca 500Kč

Výlet lodí ke Cavernas de Mármol: cca 500 Kč/ os

Cena jídla a nápojů :  v obchodech jsou ceny podobné jako u nás, pivo cca 50 Kč, láhev vína od 60 Kč

Pokud se do těchto končin vydáte, věřím, že budete nadšeni stejně jako my. Šťastnou cestu a dobré světlo ;-)