CHILE - cestování po nejsušší poušti světa | část II.

San Pedro de Atacama.

Na místo jsme dorazili oba s problémy, které pravděpodobně způsobil úpal z předešlého dne nebo ty ústřice, které můžou být i jedovaté, když nejsou správně zpracované. Tento den jsme si kvůli zdravotnímu stavu chtěli odpočinout a zjistit různé možnosti, co zde vidět. Díky tomu, že jde o jednu z nejturističtějších destinací, jsou zde ceny hodně vysoké. Více než hodinu jsme ve špatném zdravotním stavu hledali nějaký cenově dostupný hostel. Konečně jsme našli jeden, který jsme usmlouvali pouze za 150,- na noc, což zde byla obrovská rarita. Samozřejmě se nejednalo o nějaký luxus, ale o ten nám nešlo.

San Pedro de Atacama je miniaturní městečko postavené hluboko v nejsušší poušti na světě. Je zde jedna dlouhá ulice, kde máte přes 100 cestovních agentur a každá Vám nabízí to samé. Chtěli jsme si to projet po vlastní ose, protože to je vždy mnohem levnější, tak jsme zašli do půjčovny aut, kde jsme narazili na dva Němce, kteří si nechali převézt auto přes oceán a cestovali po Jižní Americe. Nechtěli si ho na zdejších špatných cestách ničit, tak si na jeden den šli půjčit auto. Napadlo mě, že bychom mohli jet s nimi a sdílet tak výdaje. Souhlasili a ráno jsme vyrazili i přesto, že ani jednomu z nás nebylo vůbec dobře. První zastávkou bylo místo zvané Lagunas Escondidas de Baltinache, kde nám hned u vstupu pověřený pán vysvětloval pravidla a také, že je přísný zákaz létání dronem.

Postupně procházíte solnými jezírky, ale pouze ve 2 se můžete vykoupat. Jakmile jsme byli u posledního jezírka, což bylo něco okolo kilometru daleko, tak jsme samozřejmě s dronem vyletěl a užíval si tu nádheru z výšky. Z té dálky mě nemohli ani slyšet ani vidět. Poté jsem si skočil do ledového solného jezera, které bylo v tom vedru velmi osvěžující. Vznášíte se na hladině v tyrkysové vodě a cítíte se jako v Mrtvém moři. Úplně obalení solí jsme se šli osprchovat a smýt ze sebe všechnu tu sůl.

Čekala nás cesta do 3 hodiny vzdáleného místa zvaného gejzíry Tatio. Po velice dlouhé a nepohodlné cestě jsme konečně dorazili a čekal nás drahý vstup 10.000 pesos (300,-). Studenti měli vstup za 4.000 (120,-), takže jsem suverénně řekl, že jsem tento rok studoval v Chile, ukázal studentskou kartičku a měl jsem vstup mnohem levnější. Bohužel jsme netušili, že na tyto gejzíry se vyplatí jet pouze brzy ráno, protože jen ráno dosahují výšky okolo 6m. Toto jsme si bohužel nezjistili a vymstilo se nám to a viděli jsme jen miniaturní gejzíry. Bohužel jsme se spoléhali na Němce se kterými jsme jeli, že toto by měli mít zjištěné. Zklamaní a naštvaní jsme se vraceli zase zpět dlouhou pouštní cestou až jsme konečně dorazili do města, kde jsme si ještě s Německými kolegy vyměnili fotky, zaplatili jim výlet a vrátili se na hostel.

Po cestě se mi udělalo špatně jako snad ještě nikdy a měl jsem co dělat, abych neomdlel a došel zpět do hostelu. Michalovi taky nebylo moc dobře a tak jsme spali od 5 odpoledne až do 11 ráno. Tento den jsme si chtěli půjčit kola a procestovat další části, ale zdravotní stav nám to nedovolil. Bohužel to ale nebyla jediná nepříjemná věc. Zařídili jsme si tour na Salar de Uyuni v Bolívii a tam nám řekli, že kromě pasu potřebujeme takový papírek, který nám vydali na hranicích při vstupu do země. Bez toho Vás prý ze země nepustí…to Vám ale při vstupu neřeknou a většina lidí jako já ten papírek vyhodí, protože to ani zdaleka nevypadá jako důležitý dokument. Hned ten den odpoledne jsme chtěl vyrazit do 1,5 hodiny vzdáleného města Calama, které je nejbližším místem, kde Vám dají kopii. To by nebylo, aby zrovna ten den nebyl národní protest a bylo to tak nemožné. Takže jsem si šel koupit lístek na další den a abychom alespoň něco viděli za tento již ne zrovna užitý den, tak jsme si zaplatili astronomickou tour. Tím, že jsme u něj chtěli platit i tour na Salar de Uyuni nám věřil a na astronomickou podívanou nás nechal jet “zadarmo” s tím, že mu to vše zaplatím zítra. Poušť Atacama je jedno z nejvyhlášenějších míst na světě na pozorování hvězd a jen se nám to potvrdilo. Byl to krásný zážitek s magickou oblohou a vysvětlením různých hvězd.

Další den jsem brzy ráno vyjel pro ten “důležitý” dokument, na který prý pak na hranicích ani nekoukají a rovnou ho zmuchlají. Když jsem dorazil na imigrační tak tam byla obrovská fronta, kterou jsem předběhl a během 5 minut jsem měl kopii dokumentu. Měl jsem tedy štěstí oproti jiným turistům, kteří tam prý strávili hodiny. Zbývala hodina do odjezdu zpět do San Pedra a tak jsem si šel vybrat peníze. Jelikož mě náš zatím jediný výběr stál přes 250,- tak jsem zašel do obchoďáku, kde si můžete něco koupit za pár korun a udělat cashback. Vždy jsem si koupil tatranku za 4,- a vybral maximální možnou částku 50.000 pesos, což je 1500,-. Toto jsem udělal 4x až mi řekli, že už nemají v kase peníze, tak jsem rychle utíkal do dalšího obchoďáku, kde jsem udělal to samé, tentokráte 3x. Takže jsem si vybral dohromady přes 10.000,- a naprosto bez poplatku. V Kolumbii bych s takovým množstvím peněz nešel po ulici, ale Chile je naštěstí v bezpečnosti jiná kategorie. Po návratu do města jsme šli hned zaplatit obě tour a půjčili si kola za 75,- na 6 hodin. Vyrazili jsme na západ sluníčka do měsíčního údolí Valle de la Luna. Po pár dnech nemoci to v tom vedru byl pro nás opravdu záhul. V dálce jsme viděli vstupní bránu, tak jsme zabočili několik desítek metrů před ní a zase se vyhnuli placení. Čekal nás nádherný pohled na měsíční krajinu kam se pomalu sjížděli davy turistů, kteří si zaplatili tour za 700,- kdežto nás to vyšlo s půjčením kola a občerstvením něco okolo 100,-.

Vrátili jsme kola a šli se připravit na zítřejší odjezd do Bolívie. Mezi 6.30 – 7.00 jsme byli nachystaní na vyzvednutí agenturou, která ale stále nepřijížděla. Po zavolání do agentury nám bylo sděleno, že jedna rodina ztratila ten důležitý dokument a že nenastoupili a tím pádem pro nás nepřijeli, protože by se jim to nevyplatilo. Oba obrovsky naštvaní a bez jediného čilského pesa jsme tu byli uvězněni na minimálně další den, protože jsme si den předtím vyměnili všechny čilské peníze za Boliviány. Zašli jsme do agentury zjistit, co se stalo a hlavně řešení naší situace, protože se nám narušil plán a byli jsme bez peněz a za poplatek 250,- jsem rozhodně nechtěl vybírat z bankomatu. Chudák prodejce, který nám se vším ochotně pomáhal byl z toho velmi smutný a věděli jsme, že jeho chyba to nebyla, takže jsme volali majitelce agentury, která nám to nebrala, neodepisovala. Konečně po 30 minutách konečně zavolala zpět a řekla, že je na cestě do agentury, kam ani po další půl hodině nepřišla. Já jsem strašně klidný člověk, ale v tu chvíli můj pohár trpělivosti přetekl a tak jsem jí zavolal s nepříliš líbivým tónem a raději mi to položila. Tak jí ještě jednou zavolal prodejce a začal jsem mu diktovat, že nám zaplatí další noc v hostelu, dá nám peníze na celodenní jídlo a také nám dá zadarmo nějakou tour, protože jsme se nemínili nudit celý den na hostelu. Nadšená nebyla, ale věděla, že bychom jí mohli hodně zatopit u místní policie, tak jsem nám nakonec vyjednal částku 1650,-, které jsme nakonec ani po luxusní večeři neutratili. Dala nám zadarmo tour do místních termálních pramenů, které se nachází v takovém malém kaňonu.

Nakonec se nám to dost vyplatilo, ale té nespolehlivé šéfové agentury jsme pak napsali velice negativní hodnocení na Tripadvisoru. Další den jsme měli už podruhé odjíždět do Bolívie a tentokrát vyšlo vše podle plánu.