Sdílej cestolog:
()

Už se vám někdy přihodilo, že jste zažili něco tak neskutečného a skvělého, že vám trvalo dlouhou dobu, než jste si to stačili uvědomit? Důležitý moment a nebo prostě zážitek, který byl natolik nevšední,  jak z jiného světa a váš mozek to zkrátka nezvládl zpracovat?

V mém případě se tohle stalo prvně, když jsem vyrazila poprvé v životě mimo Evropu. A rovnou do jihovýchodní Asie, která byla mým tajným snem, o kterém jsem ale ani já sama předtím neměla tušení, že ho vlastně mám. Než jsem se tam vydala, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych do Asie chtěla. Mým snem byla vždy Kanada, Nový Zéland a Jižní Amerika, Asie mě v té době prostě netáhla. O to větší překvapení pro mě samotnou byl fakt, že jsme se s kamarádkou Hančou v roce 2017 rozhodly do Asie vyrazit jako dobrovolnice do místní anglické školy. Dobrovolničení někdy během vysoké jsme plánovaly už na gymplu a najednou to bylo tady. Perfektní okamžik si to splnit – Hanča končila v práci a já byla na magistru a čekaly mě poslední opravdový studentský prázdniny.

O Kambodži a dobrodružství, které tam zažila Hanči kamarádka Pája, jsem vlastně nikdy nic moc nevěděla a z nějakého důvodu jsem Kambodžu po dlouhou dobu považovala za africký stát. Z nějakého důvodu jsem nebyla jediná.

Pro Kambodžu jako náš cestovatelský cíl jsme se rozhodly někdy během dubna 2017, cca 2 měsíce před naším odletem. Potom začalo takové zběsilé kolečko zkoušky-práce-očkování-plánování a repete. Neskutečný těšení a ten pocit, že nás čeká něco hrozně velkého, jiného a nepředstavitelného. Do teď se usmívám, když si vzpomenu na to, jak jsme s Hančou vyváděly a měly strach ze všeho, co by se nám tam mohlo stát.

Člověk si to ani nestíhal úplně uvědomovat a najednou jsme nastupovaly v Brně do autobusu směr vídeňské letiště, kde z nás během pár hodin čekání začala opadat nervozita a nahradilo jí těšení. Užívaly jsme si vzduchu bez komárů a dusna. Nejprve jsme letěly do Dubaje. Naše naivní přesvědčení, že si dáme během Asie alkoholický detox, jsem na palubě letadla navždy pohřbila mou odpovědí “white vine, please”. Z Dubaje do Bangkoku jsme letěly největším osobním letadlem na světě – A380. Už na letišti jsme při pohledu na něj nevěřily, že tak velké letadlo opravdu existuje a opravdu jím poletíme.

Po příjezdu na letiště v Bangkoku jsme naskočily do autobusu, kde jsme dostaly razítko namísto jízdenky. Dopravily jsme se na druhé letiště, odkud jsme to měly kousíček do našeho hotelu. Byl večer a my jsme před sebou měly naprosto jednoduchý úkol – najít taxikáře a nechat se odvést do hotelu, který byl něco přes kilometr vzdálený, dělila nás totiž několika proudová silnice, a tak jsme to pěšky ani nezkoušely. Zprvu tak jednoduchý úkol se nakonec stal naší výzvou – drtivá většina taxikářů neuměla anglicky a ani netušila, co po nich chceme. Dostaly jsem se po nějaké době k jedné společnosti, která nás následně “distribuovala” těm taxikářům. Snažily jsme se jim sdělit adresu, ukázat jim ubytko na mapě, ale bylo to marné. Náš taxikář uháněl úplně jinam, bloudil na rozloze 1 km², dokonce z Hanči telefonu volal naší paní domácí, ale co my víme, možná si volal s kamarády. Cestou jsme potkaly auto naložené lidmi za mřížemi a pokládaly si otázku, zda je to v pořádku a v mezích místních zákonů. Taxikáři trval ten 1 km cca 20 minut, zaplatily jsme za to docela ranec - ještě si vzal sám od sebe dýško a my jsme podpořily místního telefonního operátora. Na hotelu jsme stihly ještě nahrát video a pak jsme odpadly.

30.6.2017

Ráno jsme se probudily vedrem a dusnem. První asijská snídaně, procházka po Bangkoku – pocitová teplota cca 50°C, oběd v mekáči. Poté přelétáme do naší cílové destinace – Siem Reap – druhé největší kambodžské město pyšnící se nádherným chrámovým komplexem (největším na světě) Angkorem. Rozmazlené A380 zpochybňujeme schopnost tak malého letadla, kterým letíme (klasickým), udržet se ve vzduchu. Vyplňujeme podklady pro turistický víza, hádáme původ našich cestujících. Po hodině vyřizování víz a vyzvednutí zavazadel se vydáváme do příletové haly s nadějí, že tu na nás někdo bude (ještě) čekat. Přilétáme totiž později a domluva byla taková lážoplážo. K našemu překvapení v hale stojí mladě vypadající kluk s cedulkou “Welcome Bája” – náš osobní šofér. Jen si řkáme, že asi pojedeme na nějakém kole, protože tak mladý kluk přeci nemůže nic řídit. Zjišťujeme, že je mu 19 let a sebevědomě nás vede ke svému tuktuku. Setkáváme se na letišti s Čechy: “Jedete na výlet?” – “Ne, dobrovolničit” – “Aha, na výlet”. Při naší první cestě tuktukem potkáváme různé tuktukové a jiné dopravní variace – paní, co táhne mrtvé slepice, pán, co táhne nějaké látky, celá rodina na jedné motorce apod. Brzy zjišťujeme, že je to tady naprostý standart. Dorážíme na naše ubytování, které je moc pěkné. Je to taková vilka, jako když jedete na dovču do Chorvatska, máme tam i bazén a je tam klimoška! Setkáváme se s hlavním kápem – Polem a ostatními dobrovolníky (z Číny, Malajsie, Holandska, Německa  a Francie). Pravidlo “nepij nebalenou vodu a led” porušujeme okamžitě. Večer se osvěžené a naložené v repelentu s nejvyšší účinností připojujeme k dobrovolníkům, rovnou vyfasujeme nějaké jídlo od Francouzů a alkohol. Náš kápo odjíždí pod vlivem pro dálší zásoby “I´m going for some whiskey”. Potom mi podává cca 3 měsíční kambodžské miminko do náruče, já si s ním trochu “hážu” a to mimčo mě poblije. Dáváme si seznamovací kolečko a pak se odebíráme na kutě. Zjišťujeme, že tu nejsou žádné háčky na moskytiéry, které s sebou táhneme, a tak spíme aspoň pod nimi, což je samozřejmě úplně k ničemu 😊

Každý sleduje fotbal trochu jinak (viz vlevo)
místní fanoušci fotbalu trochu detailněji
okolí našeho ubytování

1.7.2017

Spánek, spánek, spánek. Jdeme na procházku, ztrácíme se.  Je strašný vedro a my se potácíme ulicemi, které vypadají všechny stejně. Chtěly jsme dojít až k Angkoru, mělo to být asi 5 km (měly jsme i navigaci), ale ten den nám nebylo přáno. Měly jsme jít s ostatními dobrovolníky ven, ale energii jsme na to za celý den nenašly a nakonec jsme nešly. Poprvé si čtu ve sprše (nevím proč) a je to super.

2.7.2017

Je pořád hrozný VEDRO! Opět jdeme k Angkoru a znovu se ztrácíme -jaké překvapení! Večeříme s Femke (Holanďanka) v Try me a ochutnáváme pivo Angkor😊

3.7.2017

Snídaně v 7. Dostáváme bagetu, trochu másla, džemu, malé banánky a chlazenou vodu. V tuktuku mě a Hanču vezou do školy v džungli, jedeme skoro půl hodiny a z dálky vidíme nádherný Angkor Wat, ke kterému se nám nepodařilo zatím dostat (neb jsme vždy zabloudily). Škola v džungli je vlastně takový přístřešek, kde jsou dvě učebny, tabule, lavice pro děti a pumpa. Je tam ještě volejbalové hřiště a nějaké prolejzačky. Do školy jedeme v přesvědčení, že se na výuku budeme zatím jen dívat – jsou tam dvě skupinky dětí rozdělených na menší a větší, každá skupinka má svého khmerského učitele. Realita: dostaly jsme učební plán a hned jsme měly učit, zpívat atd – Hanča se na svou roli rychle adaptovala. Když jsem jí slyšela zpívat písničku “Today we learn the letter c”, kterou sama na místě složila, trochu jsem znervózněla, že nedokážu takhle improvizovat. Zvykáme si na poměrně drsné podmínky učení ve village (tak se říká té naší džunglí škole). Naši tandem učitelé se na výuce spíše nepodílejí a my pochybujeme o  jejich kompetenci k čemukoliv kromě zalévání zahrady a čistění záchodů. Jsou ale oba hrozně milí a přátelští. Děti nás zbožňují, jsme pro ně prostě něco úplně nového. Jsou zvyklé se učit memorováním a opakováním, nikdo je bohužel neučí používat vlastní hlavu, ale to tak prostě v Kambodži je. Na druhou stranu je super, že za nimi jezdí dobrovolníci z celého světa a je to pro ně (snad) motivace tu angličtinu aspoň trochu umět. Dopoledne máme jednu várku dětí, pak je polední pauza, kdy ležíme pod dalším přístřeškem a snažíme se přežít to šílený dusno. Děti odchází do své místní, khmerské školy, na odpoledku a nám přichází druhá várka, která byla dopoledne v místní.

Po práci nacházíme “spásu” v bazénu, kde trávíme téměř každé odpoledne po škole. Večer se nám Pól zase rozjíždí a na otázku, proč na záchodech nemají toaleťák a jak to tedy dělají, odpovídá: “You just have to shake it”.

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:
Příspěvek od 

Ahoj cestovatelé! Jmenuju se Bája a cestování je pro mě největší koníček, ve kterém jsem se opravdu našla. A jelikož mě taky baví psát, rozhodla jsem se o svých cestách něco napsat a sdílet to společně s vámi :)

více o autorovi

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

One comment on “Dobrovolničení v Kambodži, část první”

  1. Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, pod jakou organizací jste do Kambodži jely a nebo jste tam naopak jely samy na vlastní pěst? Popřípadě mohla bych Vás poprosit o kontakt na organizaci?
    Příští rok bych se taky takhle chtěla vydat a Váš blog mě velice zaujal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2021
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram