Sdílej cestolog:
()

14.7.2017

Pátek-juhů! Po škole vyrážíme na trh, kde máme co dělat, abychom se nepoblily přímo před prodavačkami zabíjejícími ryby. Jsou tam takové fronty a tlačenice (auta, kola, lidi, moto, ryby), že už jen čekáme na nějaký zásah vyšší moci, aby se to nějak posunulo. Večer baštíme čínský pokrm (polévka se vším), Hanča má následně šok, který zázrakem přežila, já na hodinu přestávám mluvit (fakt divný). Když už se konečně rozhodnu mluvit a mám na to sílu, tak se bouchnu hlavou o sedačku tak moc, že upadám do minikomatu a nadávám jako blázen. Perla večera: naše šéfkuchařka z Číny, Lee, říká: “I want kidnap” – “Chci přepadnout”. Říká to tak pomalu, že my jakožto posluchači zapomeneme i poslední hlásku. Samozřejmě nechtěla předpadnout, ale chtěla kapesník (napkin).

Jdeme brzy spát, vstáváme na východ.

15.7.2017

Vstaly jsme na východ slunce ve 3:40 ráno, Hanče není dobře, kvůli tomu pálivýmu jídlu vůbec nespala, ale i tak se vydáváme na kole (NA KOLE!!!) k Angkoru. Světelná podpora čelovkou a mobilem není vždy dostačující, na opuštěné pokladně, kde jsme očekávaly davy lidí čekající na vstupenky do tohodle skvostu, zjišťujeme, že se tam 2 roky lístky neprodávají a jsme instruovány vrátit se 5 km a koupit si lístky jinde. I přes extra 10 km, se kterými jsme nepočítaly, stíháme dojet na čas, problém je ovšem v tom, že je zataženo a my slunce prostě nevidíme. Méně inteligentní návštěvníci chrámového komplexu  na východ čekají s připravenými foťáky ještě dlouhou dobu poté, co má oficiálně proběhnout.

Upocené, hladové, žíznivé a vyčerpané pijeme naši první opravdovou kávu, ceny jsou tu velmi relativní.

Po prohlídce Angkor Vatu – nejznámějšího chrámu celého komplexu – se vracíme pro kola, že teda pojedeme dál. Jede se mi blbě, to bude ta fyzička, kterou asi nemám, říkám si, a najednou ejhle – zjišťuju, že mám píchlé kolo. Naše bláhová představa, jak celý komplex (největší náboženský komplex na světě) projedeme na kole, se pomalu řítí do záhuby. Je hrozné dusno, jsme unavené a ani přísun cukru v kole a palačinkách, které si kupujeme, nám nedodává supersílu a já kolo už jen vedu. Všichni ostatní jezdí na motorkách nebo v tuktucích, tak vysoké cyklistické ambice máme zkrátka jen my s Hančou. Chrámy jsou nádherné, je to neskutečné! Někteří lidé si kupují i vstupenku na 3 dny, protože komplex je opravdu neskutečně rozlehlý. My se zdržíme “jen” několik hodin, i tak ale stíháme navštívit spoustu dechberoucích míst.

Představa, že povedu kolo 12 km domů, je děsivá, nakonec tedy nasedáme i s koly do tuktuku, který nás bere do města, kde na chvíli obžíváme díky My little café. Vracíme se domů a nikdo nám něvěří, že jsme v Angkoru opravdu jezdily na kole. Posilněny Bacardi usínáme v časných hodinách.

16.7.2017

Přežily jsme cyklotour- juhů! Jdem do My little café na oběd a pak rovnou do Blue Inigo, jogínského centra, kde Pája s Joffem předcvičují a odtud vyrážíme k nedalému chrámu. U něj absolvujeme naši první akrojógu. Předcvičuje nám Joff a já jsem první pokusný králík a je to senzační! Dostáváme požehnání od mnicha, během rituálu mám spoustu vody v očích a musím se soustředit, abych se nesmála. Následně nám uvazuje náramek, který nám vydrží ještě několik týdnů. Večer se komplet všichni náhodou setkáváme v My little café a hodujeme. Bavíme všechny naší fotkou z vodopádů a s moskytiérou bez háčku. Joff mi následně ukazuje prostrkováním rukou skrze bambusový plot, jak moc je naše spaní pod moskytiérou účinné.

17.7.2017

Škola je naprosto šílená, my se ale nevzdáváme! Na oběd se už tradičně zastavujeme na ulici, kde vždy za pár kaček vyfasujeme rýži a s omáčkou dle vlastního výběru. Poprvé nám tu jídlo nechutná, připomíná nám psí konzervu. Učitelky nás hrozně štvou a upozorňují na fakt, že management ve třídě je důlěžitý. Jedna z nich třídu managuje externě – ve třídě nepobývá a když už, tak mi dá třeba výchovné plácnutí, protože si jí jeden hajzlíček (malý terorista) ve třídě postěžoval, že jsem mu ublížila.

18.7-20.7.2017

Chodíme do školy, doslova bojujeme s dětmi a loučíme se s některými dobrovolníky, kteří už odjždí. Navštěvuejem Nightmarket a užíváme si výborných ovocných drinků obsahujících ovoce, které jsme nikdy předtím neviděly.

21.7.2017

Dnes nejedeme do školy, ale pomáhat Páje přestavovat jedno sídlo v džungli. Seznamujeme se s místní faunou.

Po návratu s Hančou polomrtvé zamíříme do Noir, kde si dáváme první, dobrý, poctivý kafe. Vypadáme tak šíleně, že nám paní dá tu kávu take away v domnění, že si ji vypijeme s kámoši bezdomovci venku. Káva nám dává křídla, znovu se dostáváme k vážně diskuzi.

22.7.2017

Hanča přežila vlastní smrt, nemohla v noci dýchat a viděla celé Babovřesky, což je úctyhodné! Dáváme si oběd v My little café. Půjčujeme si s Pájou a Joffem motorky a s helmičkami na parkur vyrážíme na výlet severně od Siem Reap – do Rock Forest. Netrefíme tam ani napotřetí, ale nakonec to dáme. Cestou míjíme nádhernou přírodu a nespočet děr na silnici a také situací, kdy se čelně téměř setkáváme s protijedoucími vozidly/zvířaty. Já jedu s Joffem, držím se ho jako klíště. I když mám docela strach a nic nemám pod kontrolou, zůstane tahle jízda jedním z mých nejsilnějších kambodžských zážitků.

23.7.2017

Další den pokračujeme ve výletování, ale předtím si ještě s Joffem projdeme menší osobnostní krizí – nezvládá fakt, že ho policajti zastavili (skoro jako každý den) protože neměl na motorce helmu a pokutovali ho (skoro jako každý den). Doposud působil jako nejvyrovnanější bytost na planetě, ale cestou do chrámu jsem se modlila, aby mě vzteky někde nevyklopil. Obědváme u Korejky, navštěvujeme další krásný chrám a míjíme další a další scénérie.

24.7.-28.7.2017

Poslední týden ve škole, pořád nám je vedro, pořád ty děti nemáme po kontrolou, hodně zpíváme a občas ztrácíme hlas. Užíváme si poslední dny v tomhle nádherném koutě světa. Poslední den se loučíme s městskými dětmi a následně jedeme ještě do džungle, kde se na nás děti vrhnou. Pamatují si naše jména, hrajeme si, smějeme se, zpíváme si a my jsme s Hančou úplně dojaté. Rozdáme jim nějaké dárky a pomůcky, které jsme nakoupily a loučíme se s dětmi.  Další den se loučíme se všemi v naší vile a letíme za dalším dobrodružstvím – do Thajska.

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:
Příspěvek od 

Ahoj cestovatelé! Jmenuju se Bája a cestování je pro mě největší koníček, ve kterém jsem se opravdu našla. A jelikož mě taky baví psát, rozhodla jsem se o svých cestách něco napsat a sdílet to společně s vámi :)

více o autorovi

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2021
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram