Italský trip autem - srpen/září 2022 🇮🇹🚘

Severní Itálie v autě, aneb Lago, Lago, Lago, pizza, těstoviny a gnochi z jedné pánve a parmazán i do housky

Jako každý rok, tak i tento jsem naplánovala auto trip a tentokrát to bylo do severní Itálie. V Italii je toho tolik k vidění a my měli k dispozici jenom necelý týden, ale i tak se toho dá stihnout projet poměrně hodně. 

Kdy: Pátek - Čtvrtek 26.8. - 1.9.2022

Kam: Severní Itálie 

Jak: Autem 2069 km

Celková cena na jednoho: 7.014,- 

Užitečné aplikace: Offline mapy, park4night, ferrataguide, settle up

Odjezd jsme měli naplánovaný na pátek 13:00, povedlo se mi dobře skončit v práci, jinak by jsme jeli až druhý den, ale doprava byla na pátek celkem dobrá, takže jsme kolem 23:00 večer byli na místě první zastávky a to na parkovišti u Lago Di Braies, aktivně jsme šli zaplatit parkovné, což se ukázalo, že jsme měli udělat až po půlnoci, protože parkovné je sice 6€/day (pro osobní vozidla, camping vozy mají parkovné 9€) ale od půlnoci do půlnoci 🤦‍♀️ takže jsme za hodinu šli koupit další, pro klidný spánek. PS: Já jsem mu říkala, ať to nechá až na ráno 😀.

Na parkovišti bylo cca 15 - 20 dalších aut, vesměs všichni už spali, ale my tam opět dělali bordel, protože čištění zubů a hygiena 😀.

Ráno jsme vycházeli k jezeru brzo, kolem 7:00 hodiny, tohle bylo nejvzdálenější parkoviště, ale i tak to bylo k jezeru 10 minut chůze. Jezero jsme si obešli celé, v ranních hodinách se zde skoro nikdo nepohyboval, jen slečna s pánem co si pořizovali fotky, zřejmě do rodinného alba, jen teda slečna neměla vrchní část oděvu 😂. Jezero mělo lehký opar, protože v noci pršelo, voda byla níž než je obvykle a ikonické kýč lodičky byly stažené u loděnice, měla jsem z toho takové rozporuplné pocity, asi jsem čekala trochu víc. 

Ještě ten den jsme se přesunuli k bodu číslo dvě a to bylo Lago Di Sorapiss. Vybrali jsme si nejkratší možnou cestu, takže to znamenalo stoupání asi 600 výškových metrů 😀 je to sice dál, ale o to horší cesta, zde platí asi na 150%. Po cestě jsme zvládli asi 3x zmoknout, takže pláštěnka off, pláštěnka on, pořád dokola. Nejvíc funny byla slečna v bílých teniskách a chlapec ve fotbalovém dresu co měl sálovky, v tom bahníčku to bylo sranda sledovat 😀 ta skupinka co jsme potkali po cestě dolů, už tak vtipná nebyla, chlapec měl berle a táhli asi 5leté dítě 🤷‍♀️.

Když jsme se konečně dostali nahoru, tak se na nás usmálo štěstí a vysvitlo sluníčko, také jsme zjistili kudy vede ta méně šílená cesta, kterou proudilo víc lidí, než tou naší, ale my se kvůli autu museli vrátit stejnou 🙃.

Lago Di Sorapiss je sice davovka, ale stojí to za to.
Navečer jsme se jenom přesunuli na neplacené parkoviště, kousek pod vjezd k Tre Cime, protože to byl další cíl naší cesty. 

Tre Cime - pokud chcete na horní parkoviště, tak poplatek za vjezd na soukromou silnici je 35€ au, au, au (v ceně je parkovné). Zde jsme prošli nějaké ferratove cesty, které vedou zákopy a tunely z první světové války. Totálně boží, chci se sem vrátit a projít toho víc, cestu kterou jsme si zvolili jsme šli z 90% úplně sami. Jsou tu určitě krásné túry i bez ferratového vybavení. 

Na parkovišti jsem si už jenom uvařili, chvíli dali odpočinek, protože byly přeháňky a pak už pokračovali dál do Cortina d' Ampezzo.

Cortina je krásné, horské městečko, kde jsme se ale nezdrželi, jenom skočili do posledního otevřeného krámu - Spar (Spar nikdy nezklame) a pokračovali na další místo.

Ten večer jsme spali na velikém parkovišti u stanice lanovky. Opět zdarma, bylo zde pár aut i obytňáků. V noci se nám přihodil takový bizar 😀 zmizela nám do rána jedna teniska, z pod auta, moje žabky tam ale zůstali obě. Máme duvodné podezření na lišku, jelikož ty se tam večer hrabali v odpadcích a našla jsem na internetu nějaké články o tom jak v Německu kradou lišky boty 😀 bota se nenašla no R.I.P. Adidasko, jako je tady možnost, že nám jí někdo zahodil, ale story s liškou zní líp 😀.

Ráno na Cinque torri - taky boží místo, miluju, na ten den vyšlo krásné počasí a my si dali trek od parkoviště spodní lanovky cca do 2200 metrů k horské chatě. Byla možnost jít ještě víš, ale vzhledem k tomu, že jsme měli přejdezd na Lago Di Garda, tak jsme nešli. 

Nachází se zde muzeum první světové války, hodně zákopů a zajímavých cest, byla jsem tímhle místem mile překvapena. 

Tolik k Dolomitům, byla to láska na první pohled, náš prvoplán byla Marmolada, bohužel všichni víme co se zde odehrálo na začátku léta 😔 a stále byla zavřená. Příště bych jela asi v jiném termínu, protože v noci už byla poměrně zima a byly taky hodně přeháňky (pro konec léta zde tipické) z toho důvodu jsme nechtěli ani dát jinou 3000 místo Marmolady, nabízela se Civetta nebo Cristallo. 

Pár life hacku pro Dolomity:

Na Tre Cime jenom off-line mapy

Boty na noc do auta 😀

Nejlepší aplikace na parking je park4night

Italové mají hrozně na salámu, co se týče spaní v autě, tak toho využijte

Lago Di Garda, Limone sul Garda vs. Sirmione

Ráno v Dolomitech, večer pivo u Lago Di Garda.

Limone sul Garda, je krásné městečko, které není zas tak daleko od sjezdu z dálnice. V přístavu zde je taková příjemná atmosféra, přišlo mi to jako u moře. Parkoviště jsme našli opět neplacené, což je u Gardy docela ojedinělé, ale taky bylo skoro poslední. Na noc se parkoviště vyprázdnilo, zůstali tu na spaní jenom Češi 😀 klasika.

Další den jsme se vydali do městečka Sirmione, trochu více známé než Limone, taky to bylo znát na parkování, autech turistů, hotelů a taky cen 😀.

Tolik mě to neoslovilo, vychvalovaná pláž Jamaica beach se mi třeba vůbec nelíbila. Jít zde do vody bylo doslova o hubu jak to bylo hladké a kluzké, když už se člověk do tý vody nějak dostal, tak zas nemohl ven 😀 většinou jsem musela čekat na vlnu od lodi a nějak se vydrápat ven. Byl to takový sociální projekt, sledování ostatních chudáků jak se snaží dostat po kluzkém povrchu ven. 

Parkovali jsme na okraji města, ale opět zdarma.

A večer už byl přejezd do Mestre u Benátek. 

Venice, Venezia, Benátky

Sehnat parkovací místo na spaní v Mestre byl docela oříšek. První místo za městem se nám líbilo, problém byl v tom, že naši jediní sousedé s obytným vozem byli místní homeless, co jsme na první pohled neviděli 😀 na park4night taky psali něco o krádežích, takže jsme hledali dál. Další parkplatz byl taky super, u nějakého parku, dál od silnice, ale... Asi po 5 minutách relaxu a sezení venku, jsem schytala takových 50 štípanců a to je možná málo, od nějakých spešl komařích zmrdů, kteří jsou v Itálii zavlečení z Afriky, od Nilu, dementi pruhování. Zjišťujeme, že tu nejspíš teče nějaká stoka, a že jestli tu zůstaneme, tak jsem do rána mrtvá, balíme to, jedeme jinam. Poslední místo, kde teda pár komárů taky bylo, ale po vyloupání a nastříkání repelentem bylo snesitelné, byl místní hřbitov. Úplně za městem, bylo zde krásně vidět letadla z Marca Pola, a byl tu klid. Měla jsem z toho špatný pocit, že na nás někdo zavolá Carabinieri, ale večer přijeli Ukrajinci s obytným autem, takže jsem si řekla, že asi ok. Než začalo pršet, stihli jsme si udělat těstoviny s parmazánem no. 163849494 a šli spát. 

Ráno klasicky, McDonald's, kafe, vajíčka, vyčistit zuby na záchodě 😀 a po dešti můžeme do Benátek. Chytli jsme u Mekáče super neplacený flek na auto, k nádraží už to bylo asi jen 15 min chůze. Do Benátek můžete jet autobusem, taxíkem nebo vlastním autem, nejlépe vycházel vlak, lístky se kupují přímo na nádraží v automatu. Jestli jste koupili lístek na čas a ten vlak jel o 3 minuty dřív (Itálie, nechápu, vždyť oni mají na všechno čas, asi jako Španělé) a on vám ujel, no schýza, nám taky a dalším pěti Čechům taky, i další anglicky mluvící holčině. To je tak, když tam začnete nadávat česky 😀 a ozvou se Češi. Prostě jsme sedli na další a jeli. Cesta trvá asi 10 minut a nikdo nic nekontroluje, lístek stojí 1,40€. Jeden mladý pár studentů měli opravdu trochu schýzi, proto nastoupili do posledního vagónů přecházeli, asi nějaký studentský lifehack. 

Here we are! 

Benátky, na mém top seznamu měst se asi neobjeví, ale kouzlo určitě mají. Určitě jet na ostrovy! A nenechat se odbýt jako já, že je ta lítačka na loď dráha. Jako Burano a Murano chci určitě někdy vidět. Takže jsme šli aspoň na věž na náměstí a do Bazaliky Di San Marco, kde vás nepustí bez zakrytí ramen. Jo a bacha na racky, všude a extrémně pokud máte jídlo, nebo jíte u stolu, byla jsem svědkem situace, kdy holčina přišla o celej chleba dřív než ho stihla vybalit 😀.

Lifehack Benátky, neplaťte ty předražené gondoly, stačí si najít místo, kde není zrovna most (moc jich není, ale ano něco se najde) a zde převáží gondoliéři za 2€ na osobu na druhý břeh. Je to sice asi jenom 3 minutový zážitek, ale i to se počítá. 

Takže Benátky super, ale za mě den, dva bohatě stačí. 

Bibione a domů

Poslední zastávka bylo Bibione, opět parádní parkoviště hned u pláže a jako bonus zde byly neplacené umývárny, plus teda i pár komárů Nilských, ale ve snesitelné dávce. Druhý den ráno jsme chtěli jít na kajak, když už jsme kvůli němu táhli rakev, ale moře bylo tak rozfoukané, že to nešlo. Tak jsme aspoň vyndali ty kola, které jsme taky táhli 😂 ne, nevím jak jsme se vešli do osobáku.

Já si frajerka vzala žabky, však nejedeme závod, ale pár kilometrů k majáku. No samozřejmě jsem mezi prsty schytala žihadlo a zbytek cesty pobrekávala 😀 ale co by nespravilo gelato na cestě zpět. Domů jsme chtěli jet až druhý den ráno, ale jelikož stejně nebylo do čeho píchnout, tak jsem jeli už dopoledne, doprava přes Vídeň, byla více než v pohodě, tak super provoz jsem dlouho nezažila, takže jsme ještě večer pili víno na jižní Moravě v mém milovaném Pavlově ❤️.

Cesta k nám domů vede přes Benátky, což jsem považovala jako trochu fuckup 😀 (pokus o vtip, Benátky je malá vesnice na Vysočině). Vyprat smradlavé věci, přebalit kufry, ferratové vybavení vyměnit za plavky a šnofchl a druhý den už sedím zase na letišti směr Egypt, kde nebudu mít 3x denně čínskou polévku, ale užívat si krevety, drinky a šnorchlování do aleluja 😀 miluju jak ten život může být pestrý. 

Jenom k tomu, jak se koupeme, když spíme v autě, tak pravidelně kupuji eko mýdlo z Decathlonu, a máme sebou barel jak s užitkovou vodou, tak na vaření, a na horách se dost často políváme vodou z petlahve někde v lese, jo, musí to být sranda, kdyby to někdo viděl 😀 auta už měli různá, už jsme byli dodávkou v Chorvatsku a Rakousku ve třech, dědkem Meganem na Slovinsku a lyžovat v Rakousku, teď jsme si teda půjčili nového Riftera, taková ideální velikost, většinou máme do každého nějakou provizorní "vestavbu" s matrací, tady jsme pod ní dali třeba dvě kola. Spaní v autě má své kouzlo, pokud můžete tak jeďte ❤️.