Česká republika

JAK JSEM NEDOŠLA NA SNĚŽKU

alicewanderings
29. 7. 2021
12 min. čtení
141x
2 komentářů
 
 
 

JAK JSEM NEDOŠLA NA SNĚŽKU

Celý tento nápad, že půjdu sama na “procházku” se mi v hlavě zrodil už dávno.

Tyto prázdniny jsem se chtěla vydat na Svatojakubskou pouť. Plánovala jsem vyrazit z Lisabonu a zakončit svoji cestu kde jinde než ve městě Santiago de Compostela. Bohužel situace je jaká je a pochopila jsem, že hranice se do té doby asi neotevřou. Proto jsem si vymyslela alternativu.

Jít pěšky ze Šumperka na Sněžku. Proč právě na naši nejvyšší horu?

Byl to pro mě přijatelný počet kilometrů, nikdy jsem na Sněžce nebyla a hlavně to znělo tak vznešeně. “Jdu na Sněžku.”

Nakoupila jsem si potřebné věci, zabalila batoh a 15. 5. 2020 v 5:00 jsem vyrazila na cestu

Když jsem vyšla ze dveří, cítila jsem se hrozně cool. Velký batoh na zádech v ruce turistické hůlky, úsměv na tváři a kráčel jsem si to směrem do města Králíky. Po cestě jsem nepotkala skoro ani živáčka. Moje myšlenky mě za chvilku začaly otravovat. Tudíž jsem si pustila podcast, který můžu všem jenom doporučit - LeabMakers. Jestli budete mít někdy dlouhou chvíli, rozhodně si něco poslechněte! Díky tomu, že jsem se tak moc zaposlouchala do rozhovorů, zapomněla jsem koukat na turistické značky a občas vybočila z trasy. To jsem celá já, hlava v oblacích a nedávám pozor.

Do města Králíky jsem dorazila kolem 2-3 hodiny odpoledne. Svůj cíl jsem splnila, teď už jen stačilo nakoupit jídlo doplnit vodu a najít vhodné místo na stanování. Protože jsem nechtěla stanovat nikde blízko civilizace, tak jsem pokračovala po trase, která mě vedla k hranicím s Polskem a kus cesty jsem i Polskem měla jít. Když jsem došla k hraničnímu přechodu, viděla jsem, že tam stojí policejní a vojenské auta. Tušila jsem, že mě asi přes hranice projít nenechají, tak jsem to vzala polem a doufala, že na mě nevypustí psi.

Nic takového se nestalo a já si to štrádovala do Polska. Podle mého krokoměru jsem měla v nohách skoro 40 kilometrů. Samozřejmě jen díky své nepozornosti. Únava byla veliká, nutně jsem potřebovala postavit stan a spát. Náhle se přede mnou objevilo ideální místo a já se mohla utábořit. Tím se dostáváme k mé první krizové situaci.

Samozřejmě než jsem vyrazila na cestu, stan jsem doma postavila, abych zkontrolovala, že je vše v pořádku. Při stavení jsem si všimla, že část tyčky je trošku naprasklá, ale stan se postavit dal. Tyčku jsem pořádně zalepila a myslela si, že bude všechno ok. Když jsem stan vybalila, část tyčky byla úplně vejpůl a já ho nemohla postavit. V hlavě začala panika.

Co budu dělat? Nemám kde spát, mužů se tak akorát otočit a jít zpátky domů.

Po chvíli beznadějně jsem se to pokusila opravit. Zlomenou část tyčky jsem úplně oddělala a stan kupodivu stál i vypadal jako stan. Sice jedna strana byla kratší než ta druhá, ale místo na spaní bylo a to pro mě bylo hlavní.

Po celém dni chození nastala ta úplně největší challenge – Nepos*at se strachy a usnout někde na louce v Polsku.

Kdo mě zná, ví, že jsem docela strašpytel a něco takového je pro mě opravdu velká výzva. Naštěstí únava udělala své a já se ani neměla čas bát.

Usnula jsem jako kotě a spala, až dokud mi nezazvonil budík. Když jsem se ráno probudila a koukla se ven ze stanu, kolem dokola byla jinovatka. Překvapilo mě, že jsem se za celou noc nevzbudila zimou. Vděčím tomu izotermické fólii, kterou najdete v každé autolékárničce nebo ji koupíte za pár korun třeba v Decathlonu. Opravdu užitečná věc, která se vleze do kapsy a muže zachránit i život.

Moje první ráno nebylo ničím zvláštní. Převlekla jsem se, nasnídala se, usušila stan a znovu vyrazila na cestu. Cíl = vyhlídka Anenský vrch. Druhý den jsem šla skoro pořád po asfaltové silnici. Po pár kilometrech mě neskutečně začal bolet levý bok. Byla to opravdu hrozná bolest, co 10 minut jsem si dávala přestávky, abych si alespoň trošku ulevila. Potom mi došlo, že na levé straně batohu nesu stan, který byl tím nejtěžším nákladem. Celý batoh jsem si přeskládala tak, aby stan byl uprostřed a zátěž na moje tělo byla vyrovnaná. Bohužel bolest neustoupila a já začala mít první pochyby o tom, jestli jsem schopná tuhle cestu fyzicky zvládnout. Co mě udržovalo na nohou, byl fakt, že už jsem se blížila k Orlickým horám a naivně jsem si myslela, že už půjdu jen po přírodní cestě. Jak už asi tušíte, nebylo tomu tak. I když jsem šla lesem po hřebenovce, pořád to bylo po asfaltové cestě. Přestávky jsem si dělala častěji a častěji. Nemohla dočkat toho, až zahodím ten neskutečně těžkej batoh, postavím si svůj pofidérní stan a půjdu spát.

Když jsem se blížila k cíli, kolem mě prošla veliká skupinka lidí s batohama, na kterých měli připnuté karimatky a spacáky. Pozdravila jsem a najednou vidím povědomou tvář. Přede mnou stála moje kamarádka ze školy. Opravdu bych nečekala, že někde v Orlických horách potkám zrovna ji. Hned jsme se daly do řeči a zjistila jsem, že celá tahle partička asi 10 lidí je na puťáku a mají v plánu spát někde tady v lese. Nabídli mi, jestli se k nim nechci přidat. Neváhala jsem ani minutu. I když jsem se musela vrátit o kus cesty zpět, byla jsem štěstím bez sebe, že můžu strávit nějaký čas s lidmi. Pozvali mě na teplou večeři a já se cítila jak v pětihvězdičkovém hotelu. Teď opravdu nelžu, ale tak dobrou polívku z kotlíku jsem ještě nejedla. Blížila se 9 hodina večer a já věděla, že musím jít spát, abych byla na další den ready. Rozloučila jsem se a popřála dobrou noc mým novým kamarádům. Odešla jsem ke svému stanu, který jsem si postavila dál od jejich tábořiště, protože jsem je ráno nechtěla budit. Jenom co jsem si lehla do spacáku, tak jsem usnula. 

Byl třetí den mé cesty a já jsem ve svém podvědomí tušila, že tohle nezvládnu.

I když mě přestal bolet bok, bolest se přesunula do mého pravého kolena a tahle bolest byla 100x horší.

Začala jsem přemýšlet nad jinou možností, jak tuhle cestu dokončím. Rozhodla jsem se, že si cestu zkrátím o několik kilometrů a svezu se autobusem do města Náchod. Plán byl jasný, najít autobusovou zastávku. Ta nejbližší se nacházela kousek pod rozhlednou Velká Deštná. Řekla jsem si, že se podívám na rozhlednu a pak půjdu na autobus. Cestu už jsem si vůbec neužívala, spíš to pro mě bylo utrpení. Jediná pozitivní věc byla, že jsem se konečně začala cítit jako na horách, protože z asfaltové cesty se stala cesta přírodní. Když jsem se vyškrábala na rozhlednu, nějak jsem v sobě cítila, že tohle bude můj finální vrchol.

 

Skoro po čtyřech jsem vylezla na nahoru, abych se pokochala výhledem, který byl opravdu nádherný a pokračovala jsem v cestě na zastávku. Najednou jsem si uvědomila, že do Náchoda přijedu docela pozdě večer. Budu muset najít vhodné místo na přespání a nohy mě bolí tak, že pomalu nemůžu chodit. Zastavila jsem se a řekla si, že ráno je moudřejší večera a postavím si stan někde tady v lese. Když jsem v tom lese seděla a koukala kolem dokola, přišla na mě hrozná zoufalost. Nechtěla jsem se v sobě zklamat, ale věděla jsem, že fyzicky nejsem schopná na Sněžku dojít. Jediné co jsem v ten moment chtěla, byla moje postel a teplá sprcha. Možná to teď vyzní mamánkovsky, ale já se za to vůbec nestydím. Zavolala jsem svojí mamce, jestli by nebyla tak ochotná a neodvezla mě domů. Naštěstí mám moc hodnou maminku a ta to pro mě udělala. Můj vrchol nebyla Sněžka, ale rozhledna Velká Deštná.

Někdo si může říct, že nemám dost vůle a odhodlání, ale za tu dobu co jsem na zemi, jsem se naučila říct DOST v situacích, na které vím, že nemám.

Ve finále ze sebe nejsem ani zklamaná. Jsem hrdá, že jsem se dokopala k tomu vůbec vyrazit a něco takového si zkusit.

Celkově jsem za tři dny, nachodila 90 kilometrů.

Do teď nevím kolik vážil můj batoh, ale pocitově to bylo tak 30 kilo!

Potkala jsem super lidi a uvědomila si spoustu věcí.

  • Jestli něco chceš zkusit, jdi do toho, když se to nepovede tak si z toho odneseš alespoň nějakou lekci, ponaučení, zkušenost.

  •  
  • - Svět je fakt malej.

  • - Pokud víš, že je něco nad tvoje možnosti, nelámej to přes koleno.

  • - Být jen sám se sebou je důležitá, ale těžká věc.

  • - Měj oči otevřené a koukej se kolem sebe.

  • - Překonávej svoje strachy.

  • - Všechno nedopadne tak, jak si naplánujeme.

  • - Cestování sám má jednu obrovskou výhodu. Nikdo tě neprudí a můžeš si dělat to, co chceš.

  • - Sdílet okamžiky s další osobou, je nenahraditelná věc.

  • - Česká Republika má jedno z nejlepších turistických značení na světě. Kdo chodil po horách jinde než u nás, ví, o čem mluvím.

  • - Turistické hůlky a izotermická folie jsou nejlepší věci, které jsem si s sebou vzala.

  • - Jsem neskutečně vděčná, že mám Jeseníky za kopcem.

  • - Cíl a cesta jsou dvě rozdílné věci.

alicewanderings
Ahooj :)
Vítam tě na svém profilu.
Jmenuji se Alena a "přezdívku" Alicewanderings mám z jednoduchého důvodu, Alenka v říši divů je moje oblíbená postava a dost často si připadám jako ona.
Miluji cestování poznávání nových míst, lidí, JÍDLO, small talky, deep talky, neplánované dobrodružství jo a jsem pro každou blbost!
Taky jsem skaut, takže "VŽDY PŘIPRAVEN" a pokud ne, tak nasadím úsměv a ono to vždycky nějak dopadne!

Instagram - Alicewanderings

https://alicewanderings.wixsite.com/webside
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Světlana Faunová
Světlana Faunová
Žena 21 let
Světlana Faunová
1 mes
Hele to je parádní! Tohle umění říct si dost se teď taky dost učím, ono je hrozně těžký najít tu rovnováhu mezi tím opouštět tu svoji toxickou komfortní zónu a zároveň se zbytečně netrýznit, ale tady jsi to krásně popsala! Vyrazila jsi, ale nemučila ses. Přeju hodně štěstí do dalších výprav! :)
alicewanderings
alicewanderings
Žena 22 let Česká republika
alicewanderings
1 mes
Ahooj, moc děkuji za komentář :) Přesně tak je důležitý občas říct Ne. Nicméně svoji cestu jsem nakonec dokončila a pár měsíců později. Myslím, že to bylo někdy v září minulého roku. Poučená z chyb jsem to pak zvládla levou zadní a už pokukuju po Tatrách.
Také přeji hodně štěstí :)
Nejčtenější cestology
 
1
Rakousko 2
 
2
Seychely
 
3
Nejkrásnější místa Nového Zélandu
 
4
13 důvodů proč...jet na Erasmus na Madeiru
 
5
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
 
1
NORSKO - Pohoří Jotunheimen a přechod horského hřebene Besseggen
 
2
Road trip po Rakousku
 
3
Sběr kiwi na Novém Zélandu
 
4
AU PAIR NA MALLORCE
 
5
EKVÁDOR - země, která příjemně překvapí | rady a tipy
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
16 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
13 cestologů 25 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 12 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 11 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
CzechCemeteryExploring | Hřbitov Černovičky
Cesty po tuzemských hřbitovech
czechcemeteryexploring
0 komentářů
 
CzechCemeteryExploring | Hostouň
Kladno
czechcemeteryexploring
0 komentářů
 
CzechCemeteryExploring | Opuštěný židovský hřbitov
Cesty po tuzemských hřbitovech
czechcemeteryexploring
0 komentářů
 
jak se stat animátorem
chci pomoci lidm který mužou zažívat podobné dilema jako ja a dodat jim odvahy
Monika
0 komentářů