Sdílej cestolog:
()

Když jsme odjížděli do Egypta, věděli jsme, že je při cestování určité riziko nákazy Covid-19 (v tu dobu už se vrátilo z Itálie pár nakažených), dokonce jsme věděli i o možnosti uzavření hotelu do karantény, ale že je možnost uzavření hranic, jsme opravdu nečekali.

                Byl čtvrtek, pro nás na dovolený den jako každý jiný, ráno jsme si zašli na snídani, pak na pláž, k moři, na oběd, po obědě schrupnout na pokoj, ale ten budíček z našeho odpoledního spánku, na ten nikdy nezapomenu! Z našeho snění nás vytrhl zvuk SMSky, teda spíš mě – Mattyho by nevzudilo ani kdyby Egypťani stříleli z kánonu hned vedle našeho pokoje.  VE VAŠÍ ZEMI BYL VYHLÁŠEN STAV NOUZE, SLEDUJTE WEBOVÉ STRÁNKY MINISTERSTVA ZAHRANIČÍ! A doprdele, byla moje první myšlenka. Hned jak se mi podařilo vzbudit Mattyho jsme dosti kvapným krokem odešli na recepci k dostupné wifi a zjišťovali jsme více.  Po telefonátu s mamkou a pár meilech s cestovní agenturou bylo jasno, normální cestou se zpátky domů do Česka z Německého letiště nedostaneme. V tuhle dobu jsme si ještě mysleli, že jsme na to vyzráli a máme plán, vždyť přeci Mattyho mamka pracuje v Německu a nevlastní táta jezdí kamionem po celé Evropě, je přes hranice pro nás musí pustit. S tímhle vědomím jsme šli na večeři a i usínali. HA! Chyba lávky. Další den, další rána! Volá Mattyho mamka, Zdendu (nevlastního tátu) přes hranice bez kamionu nepustí na pracovní vizum a ona nemá řidičák. Tak začal kolotoč dalších meilů a telefonátů. Moje maminka dokonce psala na ministerstvo zahraničních věcí (kde ji mimo jiné napsali, že můžeme přejít přes JAKÝKOLIV PŘECHOD, spoiler – nebylo to tak!). Po několika hodinách, vlastně celém dopoledni jsme byli dohodlí tak, že nás vyzvedne kolegyně Mattyho mamky a odveze nás na Altenberg, kde budeme muset přejít pěšky hranice do ČR na Cínovec, kde budou čekat mí rodiče s naším autem. Žádná výhra, ale aspoň se dostaneme domů.  Nastala sobota, den odletu. Až na to, že na letišti v Hurghádě bylo málo lidí a některé zavřené obchody (oboje jsem přisuzovala tomu, že je březen a Egypt nemá sezonu) se nedělo nic významného.. tedy ještě jsme museli na letišti vyplnit bezinfekčnost o Covidu. Jo a taky jsme se museli u bezpečnostní kontroly rozdělit na kluky a holky a každý se zout (?), ale to asi nesouvisí s Covidem :D.  V tu dobu se ještě žádná bezpečnostní pravidla nedodržovala, roušky měli jen Asiati (how smart), bezpečnostní rozestupy nikdo neřešil (hlavně ty pánové, co nás vpoušteli do autobusu k letadlu), dokonce ani v letadle, kde nám nalévali vodu do kelímku do páru (#nízkonákladovky).

                Po příletu jsme zavolali oné kolegyni, která nás měla vyzvednout na letišti, vyzvedli s kufry, prošli pasovou kontrolou a čekali na náš odvoz, paní Šárka za chvíli dojela a my se v našem letním(!!) oblečení vydali na naše velké dobrodrůžo. Na konci Altenbergu u celní stanice nás Šárka vypustila a dala nám na cestu zimní bundu. A my šli. Čekal nás kilometrovej noční průchod hranicema. Kdyby nás někdo viděl, asi by se hodně smál, svítili jsme si na cestu baterkou z mobilu, na sobě měli bundu o 2 čísla větší a v ruce loďáky plný letních věcí. Právě když jsme minuli ceduli HRANICE ČESKÁ REPUBLIKA 500 METRŮ, mi zazvonil telefon, volá mamka z druhý strany hraničního přechodu: ´´Lucinko, tady vás nepustí, musíte zavolat Šárce, jestli vás hodí na přechod u dálnice.´´ Už jsem se jen smála. Šárce jsme hned volali a naštěstí se ji nás zželelo, otočila se a jela pro nás. My se otočili a šli zpátky k celnici. Bohužel si nás tentokrát němečtí celníci všimli, chtěli ihned vidět pasy a začali nás zpovídat. Po tom, co jsme jim odvykládali celou historku se jen smáli a klepali si na čelo, c že to ty Češi zase dělají.  Šárka pro nás naštěstí přijela rychle a já moc nemrzla (jela tak rychle, že ji vyblejsknul i radar 😀 ). Na hraničním přechodu na dálnici jsme zase vše odvykládali a naštěstí tihle celníci měli už pochopení, všemu se zasmáli, změřili nám teplotu a všechny včetně Šárky pustili do ČR (s příslibem, že ona se může do Německa vrátit, když tam má trvalé bydliště).  Na první benzínce už čekali mí rodiče s naším autem a plným kufrem nákupu, protože nás teď čekalo další dobrodrůžo – KARANTÉNA.

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:
Příspěvek od 

Ahoj, já jsem Lucka a společně s mým přítelem Mattym moc rádi cestujeme a většinou při tom zažíváme dost životních lekcí, o kterých prostě musím napsat.

více o autorovi

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2020
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram