Sdílej cestolog:
()

Asi jediný, co mě na Tokiu trápí je to, že nevím jestli ho psát s tvrdým, nebo počeštěle s měkkým i. 😅

- - - 

Ve skutečnosti jsme tu strávili dny tři, ale ten první jsem kvůli těžkým báglům a jetlagu nezvládli vidět vůbec nic a ten poslední jsem museli opustit hotel v 11 a zase tahali ty těžký krosny, takže taky žádná hitparáda. Každopádně ten jeden den, který jsem na projití města měli, jsme využili na maximum!- - - Protože se nám v letadle nepovedlo usnout, byli jsme dost sežvejkaný, unavený a nepříjemný (no dobře, to poslední možná jenom já). Nějak jsme se zvádli dostat na hotel a hned jsme usnuli - v 16 hodin místního času. Takže jsme se pak donutili spát alespoň do 4 ráno, ať jako nejsme vzhůru moc brzo. 😄 V půl 6 jsme se šli projít do Seven eleven (nonstop potraviny, co jsou tu na každým rohu) a koupili si nějakou snídani. A protože jsme v Japonsku, dal si Ondra burgera! 😆 Rovnou mu ho tam ohřáli a byl fakt nadšenej, že prej je výbornej. Já teda zkusila něco víc místního - rýžovou kuličku s adzuki fazolemi (nijak zvlášť výrazné, ale moc mi to chutnalo) a cosi nadejchanýho sladkýho s krémem, co ve finále chutnalo trochu jako větrník, takže mňam! Taky tu mají zajímavé nápoje. Například ledový čaje se prodávají zásadně neslazený a je to naprosto jinej level od těch u nás, miluju je.

- - - 

Po snídani jsme udělali průzkum trasy a vyrazili...na druhou snídani. 😅 Vyhlídla jsme si totiž na netu, že v Japonsku dělaj trochu jinačí palačinky než u nás. Takový hodně nadejchaný. Na YouTube jsem našla tip na jeden podnik A HAPPY PANCAKE a tak jsme se do něj vypravili. Otevírají ale až v 9:30, takže jsme měli spousty času. Dojeli jsme vlakem na stanici Shinjuku a odtud to bylo do palačinkárny necelé 4 km. Kousek cesty jsme šli přes krásný park s vysokými stromy a chrámem. Vyzkoušeli jsme si tam hned dva japonské rituály k vyjádření úcty. První před vstupem do celého komplexu, kdy jsme si vodou omyli nejprve levou, poté pravou ruku, následně levou rukou opláchli ústa a na závěr opět omyli levou ruku. Druhý rituál se vykonává při pohledu do hlavního chrámu a spočívá ve vhození pár mincí, dvou úklonách, dvou zatleskáních a poslední jedné úkloně. Naštěstí tam nebylo moc lidí, ale celou dobu nás pozoroval nějaký policista/hlídač a Ondra se bál, že to udělá špatně a vyhostí ho za to. 😁

- - - 

Pomalu jsme došli k palačinkárně, ale stále jsme tam byli ještě o třičtvrtě hodiny dřív, tak jsme se zapsali na pořadník (kde jsme byli samozřejmě na prvním místě) a brouzdali přilehlíma uličkama, dokud jsme zas nenatrefili na Seven eleven a zašli si koupit nějakou mňamku. Opět jsem zahlédla tip z YouTube, čokoládu Libera. Je taková jinačí a MOC dobrá! Tady se teda sluší zmínit, kde jsem tolik inspirace nabrala - na YouTube kanále TokiYuYu (najdete tam i videa o tom, jak se vyznat v dopravě, jaké je nejlepší období na návštěvu Japonska, nebo co dobrého se dá koupit v obyčejných sámoškách). Inu v 9:30 přesně nás pustili dovnitř. Ondra si vybral palačinky s ovocem a šlehačkou, já s banánem a čokoládou. Příprava chvíli trvá, protože aby byly palačinky co nejnadejchanější, musí se dělat pomalu na nízkou teplotu. Čekání ale stálo za to, úplně se rozplývaly na jazyku.
- - -

- - -
S plnejma pupkama jsme se vydali na další místo dle tipů TokiYoYo, a to na tokijskou radnici. Je to komplex dvou obřích budov a v jedné z nich je možné vyjet nahoru na vyhlídku úplně zadarmo. Šli jsme tam zase pěšky a zase asi 4 km, ale když jsme se tam konečně doplahočili, ochranka nám s lítostí oznámila, že vyhlídkové patro je kvůli koronaviru zavřené. 😭 Achjo...
- - -

Jedna z budov tokijské radnice

- - - 
Rozhodli jsme se teda zdarma vyhlídku vyměnit za tu placenou a metrem jsme dojeli k Tokyo Tower. Vypadá jako červenobílá Eiffelovka, kterou jsem taky měla možnost navštívit a za drahý vstupný tam dostanete "jen" výhled. Zato tady, to byl jinej servis. Rozhodli jsme se pro dražší, ale o to větší zážitek a koupili si vstupný "až nahoru" za 3000 ¥. Hned jsme dostali mobil se sluchátkem a anglicky namluveným průvodcem. Šli jsme blbuvzdorně po šipkách a výtahem vyjeli do vyhlídkového patra. Výhled byl fenomenální, vyšlo nám počasí jak korálek a viděli jsme moře i kousek Mt. Fuji! Myslela jsem, že už jsme v tom nejvyšším patře, ale nejednou jsme se zas po šipkách dostali k nějakému výtahu a personál nám dal menší výklad z historie a následně nás vyvezl do ještě vyššího patra! Tam jsme dostali zdarma drink, citronádu nebo zelený čaj, a vyfotili nás s výhledem. Výhled byl ještě o několik metrů nad mořem fenomenálnější. A když už jsem myslela, že je po všem, objevil se další výtah a jeli jsme ještě o mnoho, mnoho, mnoho pater výš!!! Nahoře nás čekala zrcadlová místnost s výhledem na všechny strany, průvodce v mobilu nám říkal, na co se zrovna díváme a další zajímavosti k tomu. Když jsme se dosyta vynadívali a vyfotili město z miliardy úhlů, sjeli jsme zase dolů a mohli si vyzvednout tu fotku, co nám udělali nahoře, protože byla v ceně vstupenky! Je ale strašlivě malinká, černobílá a v takovém vzhledu, jako že jsme v novinách a vedle nás je fotka celé věže. Zároveň nám hned nabídli, že si můžeme koupit tu samou fotku barevnou a velikou. Lákavá nabídka, ale když jsem si představila jak se s těma velkejma deskama taháme v krosnách, vzali jsme si jen tu malou. 😄 Pak jsme si ještě v suvenýrech koupili japonskej energiťák, ale bohužel to je zatím to nejhorší, co jsme tu ochutnali.
- - - 

Tokyo Tower

Ondra shlíží na Tokio

Výhled z Tokyo Tower

- - - 

Po takovým zážitku nám docela vyhládlo, a protože na mém wish listu "co zažít v Japonsku" bylo i ochutnat pravý japonský sushi, Ondra zapnul superschopnost a na TripAdvisoru našel velmi slušně hodnocenou restauraci. Našli jsme ji snadno, jsme přece geografové, a pak začala sranda. Objednali jsme si 3 kousky s avokádem a zeleninou, 6 kousků s okurkou a 2 kousky s tučným tuňákem, to má být místní delikatesa. Místo okurkových nám ale přinesli něco, co mělo divnou barvu a bohužel i zápach. Opravdu jsme nedokázali identifikovat o co se jedná, a tak jsme se radši zeptali, zda je to vážně okurka. Nebyla. Ale prý že je to nakládaná tykev a že je to moc dobrý, ať to zkusíme! No, bála jsem se toho, ale měli pravdu, vlastně mi to nakonec docela chutnalo! Okurkové sushi s wasabi nám ještě rychle dodělali a Ondrovi chutnalo ze všeho nejvíc. Zato delikatesa tuňák nás vůbec neoslovila. Kousky s avokádem a zeleninou byly výborný, ale strašlivě obrovský, že opravdu nešly nacpat do pusy najednou. Musela jsem je ukousat aspoň na třikrát a samozřejmě se mi to rozpadlo po celým talířku. Ondra zas nikdy moc nezkoušel jíst hůlkama, takže s nimi čaroval, div si nevypíchl oko...já jen doufám, že nás ti kuchaři moc nesledovali, protože by museli buď umřít smíchy, nebo plakat nad tou katastrofou. Každopádně zážitek skvělej a jídlo dobrý. 
- - - 

Zde můžete vidět jednu rozkorenděnou rolku s avokádem a již nemůžete vidět jednu ochutnanou tykev.

- - - 
Po jídle jsme se vydali do velkého parku Chiyoda v centru Tokia, kde se nachází například Národní museum moderního umění. Jenže netušíme proč, vstupy do něj byli zatarasené a hlídané. A my jsme se neodvážili ptát proč, takže bůhví. Nachomýtli jsme se ale k točení nějaké reklamy nebo rozhovoru se sportovcem, asi kvůli blížící se Olympiádě, která se bude letos v Tokiu konat, takže koukejte ladit japonský programy, třeba nás uvidíte! A pak mi Ondra vyfotil tuhle naklonovanou fotku.
- - -

Chiyoda jazzzzz

- - -
Už jsme byli pěkně uondaný, tak jsme se rozhodli vyrazit směrem k hotelu. Stavili jsme se v "našem" Seven eleven a já si koupila zalejvací vege ramen k večeři a čipsíky na chuť. A taky jsme tam zjistili, že znají bramborovej salát!
- - - 

Vege ramen (8/10)

Čipsíky - nejsou tak slaný jako u nás, ale jsou křupavější (8/10)

Bramborový salát, ten jsme ale neochutnali

- - - 
Na pokoji jsme hned vytuhli, i když bylo teprv něco kolem šestý večer. Já se vzbudila asi po dvou hodinách, Ondra vydržel ještě o hodinku dýl. Zatímco ještě spal, začala jsem psát tenhle článek a upravovat fotky. Moc mě potěšilo, když jsem zjistila, že se mi povedlo vyfotit Mt. Fuji i na tu stokilometrovou dálku.

- - - 

Mt. Fuji nad Tokiem, foceno z Tokyo Tower (a tady právě narážím na to i/y, o kterém jsem psala v první větě!)

- - - 

Byl to náročnej, ale nádhernej den! Nikdy mě Asie nijak zvlášť nelákala, ale teď, když sedím na letišti a mám odjet, možná se mi už trochu stejská. Tak snad se sem ještě někdy podíváme. 🎎

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:
Příspěvek od 

Holka, co se narodila na jednom konci Českýho ráje a teď bydlí na tom druhým. Ale chystá se podívat mnohem dál! Aktuálně: Nový Zéland

více o autorovi

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

One comment on “Jeden den v Tokiu”

  1. Jé, super, taky jsem tam byla na meziletové pauze, asi 4 dny 🙂 Moc závidím že se ti podařilo vyfotit Mt. Fuji, ta fotka je fakt pecka. Já štěstí neměla, bylo trochu zatáhlé 🙁
    V podstatě jsem tam jela hlavně kvůli Fuji a Hačikovi 😀
    Ok i kvůli jídlu :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2020
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram