Jela jsem sólo na Srí Lanku, ale nikdy jsem sama nebyla!

Jak tento nápad vznikl? Proč Srí Lanka? Je tak nádherná, jak se všude dočteš? To jsem se jako jedno ráno probudila a řekla si, že pojedu sama až na Cejlon? No vlastně jakoby jo. Ale tak jednoduché to taky nebylo.

Poprvé bez rodičů někam za hranice jsem vyrazila s pár frendama v šestnácti do pohádkového Edinburghu, bylo to skvělý a moc jsem si to užila, ale cítila jsem, že tohle pohodlné cestování (Airbnb soukromý byt, obídky, procházení se po městě,...) není úplně vončo. To jsem si ověřila při pár dalších podobných výletů a přiznala si, že to bude chtít asi něco jiného. Navíc najít vždy někoho, kdo by se mnou někam cestoval a měl podobnou představu, bylo rok co rok obtížnější. Všude jsem četla, jak je solo traveling boží, jak o sobě člověk zjistí plno věcí, vše možné se naučí a bylo to - Mami tati, pojedu na Srí Lanku. Pár měsíců před jsem si poprvé vyzkoušela surf a naprosto mu propadla, takže destinace byla jasná. Nikdy jsem nebyla mimo Evropu, Lanka je krásná, levná a bezpečná země, no ideální volba! Tak jednoduché to ale bohužel nebylo, čekalo mě nepočet fakapů. Šílené zdražení letenek, každým dnem zhoršující se ekonomická krize (bez el. proudu x hodin denně, brutální zdražování všeho, curfew,...), zrušení části letu a mohla bych pokračovat. No brala jsem to jako drobné zkoušky před, nevzdala to a frčela jsem!

Letěla jsem v květnu, což není nejideálnější měsíc, neboť to na Srí Lance končí sezóna, ale dřív to bohužel nešlo a řekla jsem si, že trochu deště (haha kdybych tak věděla) mě přece neodradí. Měla jsem volný celý měsíc, což byla perfektní příležitost někde dobrovolničit, a proto má první zastávka byla Mirissa, kde jsem si přes Workaway dohodla, že budu social host (bar, recepce,...) v hostelu Why not backpackers. Uuuu to byla jízda, je to totiž párty hostel, a když říkám párty, myslím mejdan all day all night (mají takové "motto" rave rest repeat :-)) Poznala jsem tam strašně moc skvělých lidí, většina byla stejně naladěná, neboť to byli úplně stejní cestovatelé jako já a mohu nejvíc doporučit! Co se týče samotného dobrovolničení, je to určitě super, ale pár týdnů je podle mě málo - sotva se zaučíte, seznámíte a zas frčíte pryč. Ale určitě mu dám ještě šanci!

Po asi deseti dnech jsem vyrazila směr Kandy, hostel se měl totiž každým dnem z důvodu off season zavřít. Nad hledáním dopravy jsem strávila pár slušných hodin, ostrov není ani tak velký, ale jejich doprava je dobrej ftípek :-) Google ani mapy vám toho moc neřeknou, nejlepší je se zeptat místních, nikdy jsem nezažila ochotnější a srdečnější lidi, kteří vám pomůžou a darují upřímný úsměv<3  Čekala mě x hodinová cesta v jejich autobuse, což je nejvíc skvělé místo, kde se fakt dostat mezi místňáky a zažít pravou Srí Lanku - otevřené dveře po celou dobu jízdy, vystupování a nastupování za jízdy, tělo na tělu (pokud nemáš štěstí), o ryclosti, kdy jsem měla pocit, že z toho busu vypadnu, ani nemluvím, no ale skvělý!:D                                                                 Kandy se mi vůbec nelíbilo, velký město, nic moc tam není, ale mezi nejvíc top věci na Lance patří cesta vlakem Kandy-Ella, tak jsem tam dvě noci v takovém rodinném hostelu (Backpackers hostel) pobyla, kde jsme měli cooking classes (banánové, okurkové rice & curry? strašně dobrý!), díky kterým jsem zůstala o jednu noc déle haha, tak strašně dobrý to jídlo bylo! A sešli jsme se tam opět skvělá parta, se kterou jsme si půjčili dodávku a jeli až k sigiriya (vylezli teda na pidurangala rock, což je skála hned vedle, kde tě vstup nestojí měsíční výplatu au, ale ten výhled je dech beroucí!). Cesta vlakem do Ella byla zas jedna velká jízda - zpoždění 5hodin (to je úplně běžný, ale když vstáváš v 6am, pocítíš to), náhlá změna vlaku uprostřed kolejí někde v půli cesty, týpek co si skočil pod vlak, takže další hodina zpoždění, no švanda:) Ale po asi 8hodinách jsme dorazili.

Ella je kouzelná, ale hodně turistické místo (i mimo sezónu lol), rozhodně doporučuji východ sluníčka (jestli Little Adam's Peak nebo Ella rock, to už je šumák). Vykoupat se pod některým z  mnoha vodopádů - nám se povedlo najít i přírodní klouzačku, byli jsme tam sami jen s nějakou místní rodinkou, což byl jeden z nejsilnějších zážitků, tolik lásky od cizích lidí jsem nikdy necítila, a tak upřímně šťastná děcka?<33.. Hangover hostel opět geniální místo, pokud chceš poznat další boží kámoše. No nebyla jsem sama skoro nikdy, i když jsem chtěla haha.

Kde je to surfování že? Vrhla jsem se do něj hned první týden ve Weligama, což byla vesnička hned vedle Mirissa (tam bohužel nebyly dobré podmínky pro začátečníky.) Skočila jsem do něho po hlavě, měla lekci skoro každý den, surfovala i v dešti, sjela si první zelené vlny a byla ještě víc do tohoto sportu nadšená. Proto jsem na své asi poslední dva týdny zamířila do Arugam Bay, což bylo místo, kde byla oproti jihu sezóna. Pětkrát hurá!! Nevím, jak si představuješ surf vesničku, ale tohle byl úplný ráj. Pokud takhle v sezóně vypadá i jih, tak je Srí Lanka fakt totální ráj! Sluníčko celý den, všechny podniky otevřené, krásní surfaři, awwww. Pár dnů jsem pobyla v Long hostel, který mě vlastně asi štval, neboť to byl doslova dlouhý hostel a bylo docela složité se s někým seznámit. Což mi ani tolik nevadilo, protože jsem byla opravdu skoro každý den s někým a potřebovala jsem i nějaký čas pro sebe. Ono je obohacující potkat denně x cestovatelů, ale ten small talk, který je pokaždý stejný.. (Where are you from? How long have you been here? How long will you be here? Do you surf? A podobný srandy.) Což po nějaké době začne být velmi unavující. Skoro každý mířil do Arugam Bay, takže bylo fajn, že jsem tam vlastně znala strašně moc lidí, které jsem potkala v předchozích týdnech. Surfování bylo boží, většinou jsme chodili při východu sluníčka, pak jsem skákla na yógu, slunila se na pláži, užívala oceán, přejídala se jejich nejvíc nejlepším jídlem (celý pobyt byl vlastně dost gurmánský zážitek haha), smála se a byla strašně spoko!<3 

Celý měsíc mi dal víc, než co jsem si před odletem dovedla představit - zorientovat se a poradit si na úplně novém místě - nebát se zeptat na cokoliv (naopak se naučit milovat oslovovat lidi, až už s prosbou nebo jen tak) - moje ájina se dostala na úroveň, že jsem dokázala vést hodinové rozhovory o čemkoliv, což jsem nevěřila, že někdy dovedu a budou srovnatelné s češtinou (nikdy jsem neměla špatnou angličtinu, ale bála jsem se, hodně nad vším přemýšlela a měla čurbes v gramatice) (ze začátku tomu hodně pomohlo pivo, to zas musím přiznat, ale později to šlo i bez alkoholu!) - přestala se bát jít někam sama (byly i dny, kdy jsem šla třeba na jídlo sólo, že ostatní už jedli nebo tak, a to pro mě nebylo vůbec jednoduché, ale vlastně jsem to začala mít moc ráda! - přiznala si, že mám fomo (fear of missing out) a je to naprosto oukey, ale bylo by fajn s tím pracovat a dojít k jomo (joy of missing out), což se mi právě poslední dny začalo dařit! - kamarádi jsou víc než kluci (to ať si každý přebere jak chce:d) - nejvíc miluju Jama´s Rice & curry<3333 - a včas prodluž víza..:) fakap nakonec, abych se nenudila:--)

,,Where your fear is, there your task is.''