Španělsko

Jistá nejistota aneb odletíme?

Hana Nápravníková
3. 6. 2021
10 min. čtení
326x
1 komentářů

Jestli mám v něčem jistotu, tak rozhodně v tom, že nemám v ničem jistotu. A v cestování to u mě platí obzvlášť.

Pár zrušených letů, patnáct minut na přestup, nedostat v Praze kufr, protože zůstal na letišti v Barceloně, vyvolání mého jména na letišti v Kostarice, protože jsem se jako jediná zapomněla odbavit, skoro zamítnutí vstupu do země, koupit si letenku 16 hodin před odletem posledního letadla, které v době lockdownu odlétalo do ČR z Málagy, buzení na letišti v Bratislavě, že už mám nastoupit do letadla, časté jízdy na špatná letiště, nebo nejlíp přiběhnout do letadla poslední, ale hlavně že mám kafe a voním voňavkami z duty free zony, a za hlasu pilota linoucí se letadlem “že už jsme teda všichni”, mě už přestala ale bavit, a tak v době corony přišla na řadu další hra s názvem “dostaň do 20 hodin negativní výsledek z PCR testu, který se většinou dozvíte do 48 hodin”.. Ale teď na začátek.

Nebudu lhát, když řeknu, že myšlenky na to odjet pryč, mám každý den od návratu ze srpnového roadtripu po Rakousku a Itálii. Že se každý den podívám na nějaké levné letenky a….pak stránku zase zavřu a jediné, kam se rozhodnu letět, je do práce, protože jdu zase pozdě.

V říjnu se mě kamarádka kamarádky, kterou jsem do té doby znala čtyři hodiny, zeptala, jestli bych během Vánoc nejela na dovolenou. Samozřejmě, že bych jela. Klidně hned. Strávit přímo Vánoce v zahraničí – nejlépe na Kanárskych ostrovech, jsem ale zamítla z osobních důvodů, ale nakonec dobře, protože….

Protože kvůli tomu, kvůli čemu jsem se v půlce března musela vracet ze dne na den ze Španělska, kde jsem se ani nestihla rozloučit s kamarády, v práci
s kolegyněmi a s dětmi, kde jsem spolubydlícím zanechala jen povlečení s plameňáky na památku, domů, abych náhodou nechytla to, co jsem nakonec po třičtvrtě roce chytla v mém rodném městě. Před Vánocemi. Karanténa do 26.12..výborně, já už ale 27.12. chtěla pít sangrii na pláži, a říkat, jak žijeme jen jednou a vše si užít, abych druhý den se najedla tak, že se budu na jídlo koukat na obrázku na googlu, protože žijeme přeci jen jednou a jednou bylo zrovna včera. A tak koupě letenky pořád nepřicházela v úvahu, protože nikdo nevěděl, jaký budu mít průběh. A ceny rostly. A já rostla z těch cen.

A tak přišla neděle, kdy se vše mělo rozseknout. Jely jsme si i dobrovolně rozpíchat malíček (antigenní test) do Jičína, abychom jistily, že nám je stejně k ničemu, protože tento druh testu nikde v zahraničí zatím neakceptují.

Už že zoufalosti padaly návrhy, že vezmeme Fabii, kde musíte okénko dávat rukou pomalu dolů (promiň Jani), do Polska k moři. Aspoň tak. Musíme pryč. A pak jsem našla levnou letenku z Vídně do Alicante, a potom ještě levnější z Málagy do Vídně za 250 korun. Prosím? Já z Malagy odlétala za 12 500 korun. Cena se rovnala zpáteční letence od Qataru do Thajska, kde mi dali i najíst, nevynadali mi za přesváhu zavazadla a dala se i propašovat deka z letadla jako dárek pro mamku (ahoj mami).

A přišel návrah, buď to odpískat nebo zkusit v pondělí ráno Hradec a PCR test. A tak jsme ty letenky přeci jen koupily. Věděla jsem, že Alicante a Málaga leží ve Španělsku, dokonce někde tam na někde na jihu, ale že jsou od sebe 500 km autem jsem zjistila až…..V Alicante, že jo.

Formulář na zítřejší test vyplněný, jak to říct ale doma?
“Ehm, to, jo, já zítra jedu pryč jo, letím v úterý ráno do Španělska” “Tak to mi bylo jasný, že tu dlouho nezůstaneš” povídá mi mamka klidně a já na ni 5 minut nevěřícně koukám s otevřenou pusou.

Už v 8 ráno mě trošku vyděsila fronta na PCR testy a ještě víc mě vyděsila věta od zdravotnice – “Výsledky dostanete do 48 hodin.” Ehm. Do 48 hodin? Nezlobte se, ale za 48 hodin si budu ve Španělsku objednávat kafe s výhledem na moře, takže?

Jestli jsem něco zapomněla za tu dobu, co jsem doma, tak si zabalit, co vlastně potřebuji? Co zapomenu, tak potřebovat nebudu (Nesnažte se tohle říkat pracovnici na letišti na Kubě, když se chcete zpátky dostat do USA. Tu ESTU prostě pro vstup potřebujete, vážně. Věřte mi.) A jak je u mě zvykem, balím si hodinu před odletem a dokumenty si tisknu těsně před odchodem. Pokud je ovšem alespoň inkoust v tiskárně, což zrovna…nebyl.

A tak ve čtyři odpoledne nasedám na vlak směr Vídeň. Cestou musím nabrat v Hradci Králové Jáňu. Jáňu, která nejela tak 10 let vlakem. Jáňa, která mi poslala SMS: “Přišel mi už výsledek, jsem NEGATIVNÍ.” A já pořád nic. A tak neustále aktualizuji email. A hele!!! Email s dokumentem, který otevřu pomocí SMS kódu!!!!

Kde je ale ta SMS?

Přijíždíme do Hradce, já začínám být nervozní, protože jednak nikde nevidím Janču a pořád mi nepřišla SMS. Volám Janče, kde je. Na nástupišti číslo 2. A vlak zastavil na nástupišti číslo 3. “Jak se tam ale teď dostanu? Kudy mám jít” jsou věty, které prostě slyšet nechcete. A tak přišel boj s časem. Srdce mi buší jako o závod, když v tom vidím, jak se někdo s kufrem snaží dostat do vlaku a uf, je to Janča.

Hledám na internetu telefonní čísla do Fakultní nemocnice Hradce Králové, která zkouším, samozřejmě mi to po půl 5 odpoledne nikdo nebere. Nebudu lhát když napíšu, že jsem jich vyzkoušela deset. Nikdo nic. Ja začínala být nervozní a lidé ve vagónu se mnou, jak to celé nakonce dopadne. Plná beznaděje zkouším poslední číslo, a pak už…..slyším hlas na druhé straně! Sláva!

“Dobrý den, já jsem Napravníková a byla jsem u Vás ráno na PCR testu…” začínám rozhovor a všímám si, jak si pan ode mě odsedl o trošku dál. “Prosím Vás, já mám problém, mně nepřišla SMS s kódem, abych si otevřela certifikát z mailu” pokračuji.

” Řekněte mi, prosím, Vaše telefonní číslo” slyším na druhé straně. “7**… Moment, Jani, jaké je moje telefonní číslo, já jsem celá nervní, zapomněla jsem ho….jo, 7** *** **6.”

“Aha, slečno, vy jste na konci místo 6 zadala 9, do deseti minut Vám pošlu nový kód, mějte se hezky.”

Vůbec, ale vůbec mě to u mě nepřekvapuje a hlavou mi běží, jak mi jedno číslo, jedna devítka, mohla zkazit celou dovolenou, jak jsem se mohla projet na letiště do Vídně, ani si nic nekoupit, protože vše je zavřené a jet zase domů, ale takhle už ve vlaku v Pardubicích dostávám kód nový. Výsledek je negativní, a to znamená jediné… LETÍME!!!!

Hana Nápravníková
V 21 letech jsem jela na tři týdny do Vietnamu, rok poté jsem jela na Work And Travel do USA. Na Mallorce a poblíž Barcelony jsem byla jako au pair. Jedno léto jsem strávila jako animátorka na Krétě. Na Madeiře jsem byla na Erasmu, opět v USA na Work And Travel a kdyby se nedělo teď, co se děje, jsem pořád ještě v Malaze na Erasmus Internship.

Chystám se psát nejenom o tom, co navštívit, ale taky jaké jsou možnosti si zkusit žít v zahraničí.
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

ludec
ludec
Muž 28 let Česká republika
ludec
1 mes
Nice :)
Nejčtenější cestology
 
1
Rakousko 2
 
2
Seychely
 
3
Nejkrásnější místa Nového Zélandu
 
4
13 důvodů proč...jet na Erasmus na Madeiru
 
5
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
 
1
NORSKO - Pohoří Jotunheimen a přechod horského hřebene Besseggen
 
2
Road trip po Rakousku
 
3
Sběr kiwi na Novém Zélandu
 
4
AU PAIR NA MALLORCE
 
5
EKVÁDOR - země, která příjemně překvapí | rady a tipy
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
16 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
13 cestologů 25 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 12 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 11 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
Video, v němž vám 16 českých cestovatelek prozradí, jak se jim cestuje sólo
Mishka Travels
0 komentářů
 
Tenerife
Okružní jízda po ostrově
Michal Munzar
1 komentářů
 
8 tipů, jak si užít Barcelonu (SKORO ZADARMO!)
Barcelona 2020
Jiří Balga
2 komentářů
 
Tipy na poslední den v Malaze
Praktické tipy na poslední den v Malaze
lou-brabcova
0 komentářů