Kambodža - 13. listopad 2022 - přesun do Kampotu (9. den)

Dnešní den je příkladem hesla "cesta je cíl". Abyste viděli jiný kus země, je třeba se tam přesunout a cesta vás "stojí" čas. Jak jsem včera psala, ve 20.30 vyjížděl autobus ze Siem Reap na 11 hodinovou cestu do Sihanoukville. Noční přejezdy mám ráda, protože šetří čas a ušetříte za nocleh. Sice se mi skoro nepodařilo usnout, ale v leže byla cesta přeci jen příjemnější, než se kroutit na sedadle a při zdřímnutí otloukat hlavou okénko. Tak 2/3 cesty byly po celkem slušné dálnici, ale před příjezdem do Phnom Penhu a z něj do Sihanoukville to byl výmol na výmol a dost házelo. Cestou byly 2 zastávky na toaletu (před půlnoci a kolem 3 ráno). A pak mnoho dalších zastávek, protože autobus přepravuje i různé věci, jak místní lidé potřebují. Ale ty už se netýkaly cestujících, jen nákladu.

V Sihanoukville jsme před 7.30 ráno. Kolem 11 h. má jet autobus do  Kampotu ze stejného místa, kam jsme přijeli. Jízdenka má stát 12 USD na osobu. Je horké ráno, čekárna autobusů je hnusná a špinavá a vše kolem také. 
Sihanoukville má v Kambodži špatnou pověst. Kambodžská vláda ho de facto prodala Číňanům. Zatím nejsou pozitivní developerské aktivity vidět. Jen jsou všude čínské nápisy, rozestavěné výškové budovy a dopravní chaos. Ale ten by byl asi i bez Číňanů.
Je nám nabídnutý odvoz taxíkem za 80 USD. Představa je to lákavá, nečekat 3 hodiny ve vedru a mít auto sami pro sebe, ale cenový rozdíl je značný. Když však nabídnou taxi za 60 USD, tak to bereme. 
Taxikář, co vypadá jak strýček Pompo, nás kousek popoveze. O pár ulic dál, k našemu překvapení, dochází k výměně řidiče. Ten nový sice neumí ani slovo anglicky, ale jede jako ďábel. Předjíždí skoro všechny a dle mého jede bezpečně.

Silnice je nejdřív moc pěkná, tak nechápeme proč se všichni křižovali, když jsme řekli, že jedeme do Kampotu. 
Ve městě Phumi Chamka Leu (asi) jsme odbočili doprava, na konci města skončil zpevněný povrch a začal opravdový tankodrom. Takové výmoly a trčící ostré kameny jsem nikde neviděla. Auta, tuk tuky, dodávky, motorky, náklaďáky mezi tím kličkovaly bez ohledu na stranu, po které by měly jet. Tohle rajtováni trvalo nejmíň půl hodiny. Pak se to trošku srovnalo na přijatelnější výmoly a prach. Jeli jsme možná další půl hodinky. Ráz krajiny se změnil. Kolem bylo plno zeleně, méně slumů, spíš venkovské domečky mezi rýžovými poli. Vpravo se zvedaly kopce, za nimi se kupily mraky. V duchu jsem si říkala "sláva, už jsme na venkově, tady nebude takový mumraj a tolik turistů".

O to větší je můj šok. Místo mile ospalého provinčních městečka jsme v Disneylandu pro turisty. Restaurace nabízejí špagety, pizzu, steaky. V hospodách sedí 60 - 90letí turisti (samí chlapi). Občas je až příliš evidentní, že důvodem dovolené je dopřát si místní dívku nebo chlapce.

Teď večer se tu ještě někteří prohánějí na řvoucích motorkách a čtyřkolkách. Horko těžko jsme našli občerstvovnu, kde jedí místní. Objednáváme si, sice nevíme co, ale nakonec jsme se dobře najedli. Zítra si půjčíme motorky a aspoň přes den utečeme někam mimo toto divné město.