Kambodža - 17. a 18. listopad (13. a 14. den) - lenošení na pláži

Protože se v této části světa, v tuto roční dobu brzy stmívá, chodíme také dříve spát. Včera (16.11.) jsme zapadli do pelechu už v 10 h. večer. Já ale většinou nevydržím spát déle, jak 8 hod. A proto od 6 hodin brouzdám po pláži. V 7 si zajdu do chatičky pro mobil a foťák. Hraji si - fotím vlny, kraba poustevníčka nebo binec vyvržený mořem. Postupně se budí moji parťáci, koupeme se a jdeme na snídani ke Francouzům. Obědváme pro změnu v Sunboo - třetí "rezortek" v řadě. Nejlepší coctaily mají zase u Robinsona, což je čtvrtý poslední resort v řadě. Dáváme si známé, i ty které jsme ještě nepili. Hrají všemi barvami a chutnají božsky.

Kokteily stojí kolem 5 USD, pivo 2 USD, jídlo mezi 8 až 12 USD. Celkově je tu 2x 3x dráž než na pevnině.

Tady už to není o poznávání Kambodži, přijde mi, že tady je to nějaká oáza pro evropské uprchlíky před shonem.

Asi aby nám nebylo líto, že musíme odjet, přichází odpoledne déšť a večer, když si pochutnáváme na paelle od Španěla Óskara se strhne pořádná tropická bouřka. Ale i ta nakonec přejde a jdeme se vyspat na předposlední den v Kambodži.

Večeři ještě zpestřili takový incident: Slečně, klidně pojídající večeři u vedlejšího stolu, spadlo něco malého z palmového zastřešení na hlavu. Instinktivně se ohnala a spadlo to k dalšímu stolu, kde jedli 4 mladí Němci (2 kluci, 2 holky). A koukáme byl to štír. Vypadal stejně překvapeně jako my všichni. Situaci vyřešil starší vousáč od dalšího stolu. Štíra koštětem nametl na lopatku a suše ho odhodil do tmy. Bohužel přesně do cesty k toaletě. Takže se tam od té chvíle všichni báli jít.

Ráno po bouřce je chladnější, ale příjemné. Zase jsem vstala v 6. To, co mě probudilo, nebyl zpěv velryb, ale hluk motorů rybářských lodí. Jsou docela daleko, ale slyšet jsou hodně. Na té lodi to musí být šílený rachot.

Je 18.11. a my balíme saky paky. Kolem 10 chceme vyrazit přes kopec a ještě se vykoupat  na Saracen Beach. Při placení máme problém s akceptací 100 dolarové bankovky - už podruhé v Kambodži. Tento typ neznají a prý jim banka dělá problémy. Platba kartou nebo převod na účet se také nepovedly kvůli téměř žádnému připojení k internetu. Julía to nakonec označí za její problém, prý si to nějak vyřeší a 100 dolarovku si bere. V průběhu finanční transakce odbíhá Julía zahnat opičí tlupu, která jim chodí krást zásoby.

Vycházíme, jak jsme plánovali, času je pořád dost. Loď na pevninu nám jede kolem 1 odpoledne.

Z koupání nakonec není nic. Pláž, která nás při příjezdu okouzlila, je po včerejší bouřce plná odpadků, které vyplatilo moře. Navíc je to taková ta pláž, kdy jdete kilometr a pořád je to po kolena.

Přesun související s návratem domů bude lodí do Sihanoukville (asi 1,5 h.), autobusem do Phnom Penhu (5-6 h. ). Tam jednu noc přespíme a poletíme z Phnom Penhu do Bangkoku. Let z Bangkoku do  Vídně by nám měl navazovat, bez dlouhého čekání na letišti. Tak hlavně aby nám to neuletělo.