Thajsko

laVendula | Thajsko '19

LaVendula Pelikánová
4. 5. 2020
45 min. čtení
449x
0 komentářů

Miluju moře. Aspoň jednou za dva roky, nejlépe ale každý rok se k němu vydávám. Často jsme dovolenou k moři vybírali na “last minute” s cestovkou někam do resortu. Samozřejmě, že náš hotel byl ten nejlepší. Žádní turisté, moře průzračný, čistý pláže a vůbec to nebylo komerční. Ha Ha Ha 😀

Domluvili jsme se s přítelem Tomem, že už přišel ten správný čas se vydat do neznáma. Do ASIE. A hlavně – bez cestovky! A teď, kam to bude? Bylo tolik doporučení – Vietnam, kde byla kolegyně, Sri Lanka, kde byl brácha, Bali, kde byla mamka… Rozhodli jsme se nakonec, bez zkušeností blízkého okolí, pro Thajsko. Tom je “profesionální” hledač letenek, začal teda hledat, ale kam tam? Bangkok? Nebo někam přímo k moři? Je tolik možností… Když už poletíme takovou dálku, tak ať toho poznáme co nejvíc. Začali jsme vymýšlet a zjišťovat co a jak. Z domu jsme koupili letenky, vybrali místa, která chceme projet, zajistili přepravu mezi nimi a vybrali a zarezervovali ubytování, ať už tam nemusíme NIC ŘEŠIT 🙂

Pro dálkové přelety jsme si vybrali Emirates a tři ze čtyř 6-ti hodinových letů jsme letěli s airbusem A380, už to byl zážitek, tak obrovské a krásné letadlo!!! Pro přelety po Thajsku jsme si vybrali THAI, což byla skvělá volba! Letadla pěkná a v ceně letenky 20-ti kilové odbavené zavazadlo. Harmonogram naší odpočinkovo-cestovatelské dovolené začínal v Krabi (hlavně Ao Nang a Klong Muang), pak jsme pokračovali na ostrov Lanta, přeplouvali jsme na trajektech s “Ao Nang Travel & Tour Co” i na Phuket a nakonec jsme si nechali Bangkok. Většinou jezdí takový okruh lidi obráceně, ale my jsme si to vymysleli takhle 🙂 Hlavně taky proto, že jsem chtěla na Phuketu a v Bangkoku nakupovat, tak ať to nevláčíme celé tři týdny s sebou!

Prvních 5 nocí v Thajsku jsme byli ubytovaní v hotelu v “městě” Klong Muang. To je na západním pobřeží provincie Krabi, blízko Ao Nang. Hned u východu z letištní haly v Krabi se nás ujal místní koordinátor taxi služby a po delším přemlouvání jsme nasedli do asi dvanácti místného klimatizovaného taxíku, že nás za 250 Bahtů na osobu odveze k hotelu iCheck inn v Klong Muang. Nejdřív jsme si mysleli, že je to drahé, ale pak jsme zjistili, že to byl jeden z nejlevnějších převozů autem za celý pobyt v Thajsku. Vystoupili jsme u hotelu a viděli první gekony lezoucí po zdi hotelu. Tam na nás už čekali a ukázali nám pokoj. Ještěže jsme si zaplatili DELUXE. Nechtěla bych vidět Standard v tomto hotelu. Bylo vidět, že tam asi moc lidí nebydlí na to, jaká je tam kapacita. Původně byl hotel asi hezký, velký, plný turistů, dnes to ale byl takový pozůstatek, o který nikdo moc nepečuje.

První večeře, první Pad Thai

No nic, ať bylo hodin, kolik bylo (po té cestě a posunu času jsme neměli o času pojem), my měli hlad. Tak jsme se převlékli a šli do ulic. No, vlastně do jedné jediné ulice, která tam vedla. Všude tma, pár lidí ospale postávalo u těch svých stánečků, žádní klienti v dohledu a my se pro první večeři rozhodli usadit v restauraci. No, v takové místnosti postavené z latí, vyzdobené kýči, ke stolu s gumovým červeno bíle kostičkovaným ubrusem. Já si objednala PAD THAI, protože jsem přece v Thajsku a Tom pizzu. Ovšem to netušil, že Thajci neumí udělat pizzu. Byla fakt odporná. Aspoň já jsem si pochutnala na nudlích a naštěstí jsme zjistili, že máme přímo naproti hotelu, přes silnici, krám 7-Eleven, který má otevřeno denně do půlnoci. Šli jsme se podívat, co mají a byli velmi mile překvapeni. Obchod plný různých druhů jídla. Sendviče, zákusky, chipsy, oříšky, “čínské polívky”, jídla do MW a jejich domácí tousty, co tam na počkání zapečou… A lednička s pitím… našla jsem skleněnou lahvičku, co vypadalo jako Frisco, jmenovala se SPY a byl to šumivý nápoj z vína. Mňam. Ty jsem si pak kupovala denně aspoň tři. Za 32 Bahtů. 1 Baht = 0,75 Kč. Něco jsme pokoupili a vrátili se na pokoj.

První (a poslední) šváb

Šla jsem ještě před spaním do sprchy, a když jsem pohnula se závěsem, vypadl na zem obrovský šváb. Ani jsem nekřičela. A to se fakt divím! Jen zavolala Toma a ten ho přiklopil hrníčkem, co byl po ruce na kuchyňské lince. Pak jsme prohlídli celou koupelnu, jestli jich není víc, ale vypadalo to, že to byl jeden jediný zatoulaný, zapomenutý. Sice jsme nelezli do té lednice a skříněk v kuchyni, ani jiných, nic neodsouvali zbytečně, kufry nevybalovali a dávali je na takovou polici ve výšce, ale už jsme žádného jiného až do konce pobytu v Thajsku na tomto, ani žádném jiném pokoji neviděli. Jen na ulicích na Phuketu a v Bangkoku, tam večer lezli. Co lezli? Běhali! A v hojném počtu! FUJ 😀

První den u moře

Vzali jsme ručníky na pláž, pár věcí s sebou a vydali se hledat nejbližší cestu k moři. Kousek po chodníku u hlavní silnice do kopce, pak odbočka takovou cestou pro skútr mezi pralesem (palmami, banánovníky a hlasitými zvuky všemožných zvířat – jsou to ptáci nebo opice? Kdo ví?) a pak už jen přes hluboký horký písek a jsme u pláže… Bílá dlouhá písečná pláž, kde moře vyhodilo krásné lastury a korály a mimo jiné taky medúzy. Tady jim říkají jelly fish. Pláž je krásná, lemovaná stromy (listnaté malé stromky) a palmami. Banánové i kokosové. U břehu byly zaparkované typické dřevěné thajské loďky, takové dlouhé úzké se zakončením do špičky, jinak byl volný přístup do vody, která je průzračná a horká. A hlavně tam skoro nikdo nebyl.

Byli jsme tam v březnu, kdy tam je poslední měsíc sucha, takže bylo opravdu dusno, sucho (jsou vyprahlé řeky) a vedro, ale vlhkost je obrovská. Denně je min. 37 °C, většinou i přes 40 °C ve stínu. Na dece se ani nedá dlouho ležet bez vykoupání a moře ani moc nezchladí. Vstup je pozvolný, a proto je moře hodně prohřáté. 

Taky už jsme zjistili, proč se to tady (celá provincie) jmenuje Krabi. Opravdu jsou všude na pláži, nejvíce tam, kam je to zalité vlnami, malí a větší krabíci. Bydlí v tom písku, pobíhají ven a zase se schovávají a pokaždé, když vylezou, nechávají za sebou pravidelné kuličky z písku a velikost vždy odpovídá dírce a velikosti kraba, který z ní vylézá. Nejdříve jsme to neviděli, protože někteří krabíci byli jen několik milimetrů velcí (takže malinký), ale pak už jsme je viděli všude. A abych nezapomněla na skály porostlé zelení, které byly jak na souši, tak ve vodě, všudypřítomné. Ten známý pohled z Thajska.

Ledová káva, satay, pho, mango&sticky rice

V klimatizovaném krámku 7-Eleven jsme si koupili ledovou kávu, kterou ovšem dělali z espressa, z kávovaru, který vypadal velice profesionálně a s vyšlehaným mlékem a kondenzovaným mlékem a ledem z pytlů (které měli neustále v mrazáku při ruce). To kafe jsme si zamilovali tak, že do konce pobytu v Thajsku jsme denně do 7-Eleven minimálně na jedno zašli. Na večeři jsme zašli na ulici, té jediné hlavní silnici, která vede Klong Muangem. Ochutnali satay, což je naložené a ogrilované maso (většinou kuřecí stehenní) na špejli, to pak Tom jedl všude a pořád, za jednu špejli chtěli cca 10 až 15 Báhtů, polívku pho s rybími koulemi, ve které bylo hodně koriandru, který chutná jako mýdlo, takže to už jsme si pak nedávali, a mango & sticky rice, mléčně kokosovou lepkavou rýži s čerstvým zralým mangem, což jsme si taky velmi oblíbili. Hlavně to zralé mango a k němu ta sladká rýže… mňam.

Zašli jsme do místní půjčovny skútrů, abychom mohli jezdit na výlety a paní nás naučila poděkovat thajsky.

Žena říká “KOB KUN KHÁ” dlouze a muž “KOB KUN KAB” krátce.

A vydali jsme se do vedlejší větší vesnice Ao Nang. Záměrně píšu vesnice, protože tady všechno byli vesnice. Jeli jsme skoro pořád podél moře, potkali místní lidi v průvodu se slonem a zcela určitě jsme to identifikovali jako svatbu

Míjeli jsme Nopparat Thara, takový hezký záliv, kde odplouvají a připlouvají trajekty a ústí tam řeka, je tam i hezká pláž bez lidí, tak jsme se tam zastavili na domácí limetkovou limonádu v místním baru a pak jeli až do Ao Nang.

Původně jsme do Ao Nang jeli kvůli pláži a moři. Chtěli jsme tam být i ubytovaní, ale vybrali jsme Klong Muang, protože byl levný… Ještě že tak !

Do Ao Nang jsme si zajeli jen na výlet. Moře nebylo hezčí, jen ty porostlé skály byly blíž pláži, takže byl hezčí výhled, ale mraky lidí na pláži, která teda byla z velké části z malých mušliček, rozemleté mušličky a bílí písek vypadali krásně, ale ty lidi nás odrazovali a všude stánky se suvenýry jako někde na hlavní třídě na Makarský. Na výlet dobrý, ale nad naší pomalu soukromou pláž v Klong Muang není. 

Výhodou byla větší nabídka jídel. Restaurace, pojízdné stánky a tržnice. Tam jsme zamířili, na tržnici, kde bylo velké množství stánků vedle sebe, a všichni nabízeli místní speciality. Vybrali jsme si skvěle, dostali jsme krásné talíře ozdobené orchidejemi, jídlo bylo vynikající a navíc jsme seděli u stolu… po celou dobu jsem si vybírala jídla s krevetami, protože tady je kreveta běžná, levná a tak jsem se jich chtěla najíst do zásoby. Měla jsem zase pad thai a jarní rolky a bylo to prostě výtečný. V tu chvíli jsme ještě nevěděli, že je škoda, že jsme se tolik najedli. Vydali jsme se totiž zpět do Klong Muang s tím, že nechceme být u moře tady, ale u nás v Klong Muang a zítra večer se sem na skútru vrátíme a půjdeme na páteční noční market, který jsme zde objevili. Po cestě do Klong Muang jsme zabloudili…

Zabloudění na skútru

Odbočili jsme nebo neodbočili, to nevíme, ale narazili jsme na místní market, což bylo úžasné! Takový nevzhledný na pohled, samé děsné staré plachty a špína, ale zastavili jsme tu a byli jako v Jiříkově vidění. Milion druhů ovoce, které neznáme, milion různých jídel od různých lidí a my litovali, že jsme nacpaný a nic se do nás nevejde. Chtěli jsme ochutnat všechno. Nakonec jsme koupili kilo marakuji a pytlíček čerstvě smažených banánů v těstíčku, které byli exkluzivní. Pak už jsme nikdy na takový originální místní market nikde nenarazili. Už vždy “jen” klasické stánky pro turisty, které byli jinak super, ale oproti tomu místnímu úplně jiné.

Navečer jsme se šli podívat na západ slunce na naší pláž v Klong Muang. Slunce zapadalo nad mořem, vlny smývaly nápisy, co jsme kreslili do písku…

Ráno jsme nasedli na skútr, že se vydáme na druhý konec Klong Muang a uvidíme, co tam najdeme… A narazili jsme na nějakou residenci někoho významného asi, protože to bylo oplocené do nedohledna a u brány stáli stráže, tak jsme to otočili a narazili na bar. Plážový bar, kde bylo čisto, uklizeno, koše na tříděný odpad, útulno, měli tam krásné posezení, houpačky, na pláži taková lehátka s moskytiérou, drinky donesli s papírovým brčkem, hrála pěkná hudba… Já, od teď milovnice marakuji, jsem si dala marakujové mojito a Tom espresso machiato, po dlouhé době hodně dobré kafe. Majitel, určitě Evropan už od pohledu, chodil kolem a směrem k moři, po okolí a sbíral odpad, který tam vítr zavál, nebo moře zaneslo… Vrátili jsme se sem ještě večer na západ slunce. Romantika největší, na lehátku s moskytiérou a drinkem… Nejraději bych si teda dala nějaké víno, ale to je tady teda asi jediná věc, která je tu finančně nedostupná. Nebo spíš neatraktivní. Sklenička vína za 300 Báthů. Jednou jsem za celý pobyt viděla skleničku vína za 90 B, ale stejně jsem si jí nedala.

Poslední den v Klong Muang

V sobotu ráno, po snídani, jsme vrátili skútr a celý den zůstali poblíž hotelu. Je to náš poslední den tady, tak jsme zkusili oběd v restauraci u našeho hotelu a bylo to moc dobrý, červené kari s rýží. Večer jsme šli 5 kilometrů procházkou po pláži skoro přes celý Klong Muang. Na druhém konci si dali v malé zapadlé hospůdce hrozně levné jídlo, já Morning Glory, což jsou zelené lusky v omáčce s chilli a jako všude jsme si dali i jarní rolky, které tady všude připravují ze zeleniny, bez masa. 

Taky jsme naproti hotelu každý den pozorovali paní s pojízdným stánkem, jak tam dělá palačinky. Vypadalo to zajímavě. Měla takové průhledné těsto v kuličce, se kterým plácala o nerezovou desku a tím ho napínala do tvaru palačinky, rozpustila na rozpálené plotně máslo, a hodila tu tenkou “rozválenou” placku usmažit, pak jí ještě na plotně naplnila banány nebo kokosem nebo mangem (nebo co si kdo vybral), zabalila, otočila dopéct ze všech stran ten balíček a hotové navrch polila čokoládou nebo kondenzovanou smetanou. Byli jsme tu poslední večer, museli jsme to ochutnat. Pak jsme to viděli i jinde a všude to připravovali stejně. Moc dobrá palačinka.

Koh Lanta

Druhý den ráno jsme se chystali na přejezd na Lantu. Měli jsme koupený lístek na trajekt i s odvozem taxikem z hotelu. Vyjeli jsme z Hat Nopparat Thara a po cestě jsme jeli kolem Ao Nang beach a Railay beach, na kterou se nedá dostat jinak, než lodí. Trajektem jsme jeli asi hodinu a půl, vevnitř byl klimatizovaný, ale až moc, asi jen na 18° a venku na palubě to peklo neskutečně, takže jsme nevěděli, kde být…

Chodili jsme dovnitř a ven, dovnitř a ven… Ke konci jsme zůstali venku, abychom si zase zvykli na to vedro. Vylodili jsme se v BAN SALADAN na ostrově Lanta a lámali si hlavinky nad tím, jak to bude s odvozem na ubytování, hotel Baan Pakgasri Hideaway je 15 kilometrů jižně odsud. Snad seženeme něco za rozumnou cenu… Při příchodu na ostrov se muselo projít takovou mýtnou branou, kde vybírali poplatek za čistotu na ostrově, 10 Bahtů na osobu. No, ta cena té čistotě odpovídala. Byla tam špína stějně jako jinde v Thajsku 😀 Tam si nás hned odchytila thajská muslimka s mikinou s Micky mousem a nabídla, že nás odveze k ubytování. V ruce měla mapu a ptala se, kde bydlíme? Nejdřív nadsadila cenu, ale my že nemáme tolik a že je nám vedro a chceme jít na chlazené pití, tak nás zavedla na pití a za rohem pořád čekala. My jsme rozměnili na menší, a když jsme šli zpět, už nabízela nižší cenu. Tak jsme na to kývli a šli jsme s ní na parkoviště. Tam nás posadila do takového pick-upu, který měl otevřenou korbu a tam jen lavičky. Sehnala k nám další dva lidi, ať jede vytíženější a vyjeli jsme. K ubytování jsme přijeli ještě před 13-tou hodinou a na recepci nám říkali, že pokoj budeme mít připravený ve dvě, tak jsme si tam nechali kufry a šli se projít po okolí. 

Krásné ubytování

Apartmány jsme měli hned na pláži, Klong Nin Beach, tak jsme se tam šli projít a dali si vychlazené pivo. Překvapilo nás, že v dohlednu od moře nebyly žádné skály jako na Krabi. Pouze bílá dlouhá pláž, azurové moře a široko daleko nic jiného, než pár krásných apartmánků. Na hlavní ulici, jediné silnici, co tu vede, byly samé pěkné a drahé restaurace, tak jsme šli dál a dál a hledali něco obyčejného. První večer jsme jedli v takovém bistru blízko ubytka, já jsem si dala zase pálivou kokosovou kari omáčku s rýží, moje nejoblíbenější thajská kombinace jídla. Pokaždé byla omáčka plná zeleniny a ochucená různými typy kari. Dělali tam i výborné smoothie. Měla jsem ananasový a mangový. Oba luxusní. Jen čerstvé zralé ovoce a led.

Druhý den ráno jsme si na celý den půjčili skútr a vydali se objevovat ostrov. Není velký a hned po pár kilometrech podél pobřeží jsme narazili na parkování skútrů a ceduli Freedom bar, tak jsme se tam šli mrknout. Byl tam ze stromů udělaný přístřešek se sprchou a záchodem a bar, majitelé tam evidentně žili, na pláži. Na celé pláži, Nui Beach, která byla v takovém zálivu, bylo asi do 20 lidí včetně nás, a jak jsme později zjistili, další dvě dvojice byli Češi. První Češi v Thajsku a zrovna tady, na nejzapadlejším místě na světě.

Šli jsme do průzračného moře se vykoupat, povídáme si a najednou koukáme, co je to na břehu za rozruch, lidi se zvedají z dek, plaší a už víme proč. Přiběhli tam makakové a hledali, jestli nemáme něco k snědku. Vypadalo to, že jedné paní sebrali kabelku, ale nepovedlo se jim to. My teda běželi z vody jako o závod, protože jsme tam měli batůžek s penězi a doklady a telefony… Je pravda, že Tom běžel asi 3 metry přede mnou a já na něj volala: “To neumíš běžet rychleji?” Pak tam ještě dlouho seděla opodál celá banda makaků a pozorovala nás a my je a pak tam jednotlivci běhali ke košům a vybírali je. 

Na oběd jsme chtěli popojet jinam, a když jsme přišli ke skútru, byly na něm otisky od makaků, asi prohlíželi, jestli tam taky někdo něco nenechal. 

Jelikož jsme tu byli jen na dvě noci, balení jsme nechali na ráno, ani jsme moc věcí nevyndali, jen do trezoru vždy ukládáme doklady a peníze. Teda Tom peníze a já doklady a vouchery a letenky a tak.

Historka s matrací

Ráno jsem všechno sbalila, vzala věci z trezoru, dala do desek, pak do příručního kufru a čekali jsme na odvoz na trajekt na Phuket. V 11 dopoledne nás vyzvedl zase nějaký pick-up, nabral nás a pak ještě dalších asi 10 lidí po cestě, namačkaný jsme dojeli do přístavu a tam už se domlouvali kterým trajektem a v kolik to jedeme. Z Lanty je sice přímá cesta na Phuket na západ, ale byli jsme jediný, kdo mířil z Lanty na Phuket, tak jsme jeli severně zpět skoro až do Ao Nang, odkud jsme přijeli na Lantu a na volném moři přestoupili z jednoho trajektu na jiný trajekt na Phuket. Na moři to bylo nekonečné. Snad 3 nebo 4 hodiny, ani už nevím… Aspoň že na Phuketu jsme měli zaplacený taxi k hotelu. Naložili jsme kufty do klimatizovaného taxíku aspoň tak pro 10 lidí, sedli si a čekali, až přijdou ostatní, co jeli přes celý ostrov Phuket na západ jako my. Po pár minutách v taxíku říká Tom: “Až přijedeme, přendám si peníze z trezoru do peněženky, budeme po příjezdu platit ubytování na dalších 5 nocí tady.” Trochu jsem se zarazila a říkala “…z trezoru? Já měla pocit, že jsem z trezoru peníze nebrala.” Nevím, kdo v tu chvíli chtěl toho druhého víc zabít? Nemohla jsem vědět, že když jsme přijeli na Lantu, Tom dal po příjezdu všechny peníze pod matraci, zatímco já jsem na recepci domlouvala snídaně a kód na trezor. A teď si nemohl vůbec vzpomenout, jestli ty peníze do trezoru pak přendal nebo ne. Já si nepamatovala, jestli jsem ty peníze v obálce viděla, něco tam bylo, ale spíš jen dolary, což byla rezerva, ne vyměněné Bahty, což bylo polovina všech peněz, které jsme s sebou měli (takže prostě všechny naše prachy). Cesta z přístavu na hotel s kufrem v kufru auta, ke kterému jsme se během jízdy nemohli dostat, byla hóóódně dlouhá, a vzhledem k tomu, že tam bylo (snad) dost peněz, ani jednomu se nechtělo celou cestu na toho druhého ani promluvit, ale v hlavě nám to oběma šrotovalo… Když jsme vystoupili, bylo nám jedno, že jsme uprostřed rušné ulice v Patongu a překážíme, hned jsme šli do kufru a hledali, jestli tam ty peníze jsou nebo ne? Byli. Ale krve by se nedořezal ani v jednom z nás.

PHUKET, Patong

Po příjezdu k hotelu VITS PATONG DYNASTY, a nalezení peněz v obálce, jsme přešli 4 proudou silnici, což nebylo snadné, ubytovali se a oddechli si… Phuket, tak jsme uprostřed velkoměsta, miliony aut jezdící rychle kolem, skútry a tuk tuky, jeden troubí přes druhého… Velké obchodní centrum hned asi 200 metrů od našeho hotelu?! Romantickou část dovolené máme za sebou a teď nás čeká pravý ruch asijského velkoměsta. Cestou potkáváme obchody, kam lákají vyzývavě oblečené ženy na masáž. Všude samý turista. Rusové, Číňani… Všude to bliká… Velkou výhodu to má. Každý večer jsou tu stánky s jídlem, ale stovky, všude. A tím pádem nepřeberný výběr. Tři opravdu velké trhy jen tady, v Patongu. Jeden hned naproti hotelu, tam mají i hodně ovoce, jeden kousek dál, cestou na pláž, která je asi 350 m od nás, tam je večer hodně barů, a třetí, který je největší. Součástí je kamenná budova, kde je stálý vnitřní trh s květinami, ovocem, zeleninou, kořením, venku pak oblečení, ryby a mořští živočichové všech druhů, tvarů a velikostí a navečer přijedou ještě další pojízdné stánky, které připravují jídlo… Od sladkého, slaného, červů a štírů a dalšího hmyzu… nevíme, co všechno ochutnat, každý den něco jiného a vše je hrozně levné. Oproti Lantě a Krabi vůbec! Po návratu na náš pokoj v prvním patře v hotelu, který má 12 pater a na střeše bazén, jsme zjistili, že nám nefunguje klimatizace. Naštěstí recepční, který vypadal spíš na Francouze, než Thajce, si mě asi oblíbil, Tom říkal, že na mě pořád koukal, tak nám zařídil nový hezčí pokoj, s funkční klímou, v nejvyšším patře. Přeci jen, čekalo nás tady 5 nocí. K bazénu jsme to teda měli jen jedny schody.

Ve středu ráno jsme se vydali na pláž Patong a zděsili se. Tolik turistů, hlava na hlavě a pláž hrozná. Kde jsou bílé písečné pláže a azurové moře, které jsme vídali do teď? Tady se mlel špinavý písek a prvních tak 50 metrů vstupu do moře vypadalo spíš jak nějaké písáky v Čechách.

Na jeden den jsme si půjčili skútr a projeli ostrov podél pobřeží. Zastavili se i na hezkých plážích, Karon a Kata. V ten den byly zrovna obrovské vlny a Tom v nich vydržel blbnout několik hodin, i přes poledne, a světe, div se, já po 2 týdnech už opálená jsem si spálila ruce, jak jsem ho natáčela, jako prase. Musela jsem si u místních koupit bavlněnou košili s dlouhým rukávem, abych přežila jízdu na skútru. Pak jsme jeli na Karon View point, odkud bylo vidět od Katy přes Karon až po Patong. Nádherný výhled. Po pobřeží jsme se dostali až na východ ostrova a zpět projeli vnitrozemím kolem Big Buddhy. Těch tisíce schodů se nám chodit nechtělo, takže jsme ho fotili z dálky. Ještě že jsme se tam netáhli. V Bangkoku jsme pak Big Buddhu viděli zblízka.

V týdnu jsme tu využili místních služeb a nechali si vyprat prádlo, už jsme měli všechno takové tvrdé, slané a vlhké. Tomovi došli čistá trička úplně. Za kilo špinavého prádla chtěli 60 Bahtů a druhý den jsme to dostali čisté, složené, taková maličká hromádka oproti původní narvané obrovské plátěné tašce. Jediných služeb, kterých jsme nevyužili, byly masáže. Ani nevím proč, vždycky jsme říkali: tady si pak zajdeme za masáž, a nezašli. Příště to musíme napravit.

Největší zážitek na Phuketu byl, že mi ségra napsala, že je těhotná, jsem ráda, že mi napsala, prý se bála, aby mi nezkazila dovolenou. Naopak. Hned ten večer jsme to šli zapít do Lili’s naughty baru, poslouchali Miley Cyrus – Nothing breaks like a heart a pili maracuja Mojito.

Teď, když to píšu, je v ČR nouzový stav tvůli pandemii koronaviru, já moji pětiměsíční neteřinku vídám z dálky, ještě že si můžeme posílat videa a fotky a vidím, jak roste… V Thajsku jsou na tom ale hůř…

Zákaz vstupu cizincůmMezi prvními opatřeními po vyhlášení stavu ohrožení je zákaz vstupu všem cizincům do Thajska, s výjimkou diplomatů a držitelů pracovního povolení. Ti se však musí prokázat zdravotním certifikátem, že nejsou nakaženi koronavirem, a zároveň musí mít uzavřené zdravotní pojištění minimálně na 100 tisíc dolarů.Dále je omezen pohyb obyvatel mezi jednotlivými provinciemi, některé provincie se zcela uzavřely, nejnověji například známá turistická destinace na ostrově Phuket, jehož guvernér vyhlásil zákaz vstupu a opouštění provincie s výjimkou nejnutnějšího zásobování.https://www.businessinfo.cz/clanky/thajsko-koronavirus/

Na Phuketu jsme zbytek času trávili většinou odpočíváním a opalováním se na střeše hotelu u studeného bazénu!

U paní, u které jsme si půjčili na Phuketu skútr, jsme si objednali odvoz za dvě stovky na osobu taxíkem v neděli ráno od hotelu na letiště na Phuketu, odkud jsme mířili na den a půl do Bangkoku.

Bangkok

Let z Phuketu do Bangkoku trval asi hodinu a čtvrt. Už jsme měli zjištěné, že přímo z letiště v Bangkoku jede metro do centra a tam pak autobus k hotelu. Vypadalo to snadně. Hned po příletu jsme ale nemohli najít to metro, a když jsme pak došli do přízemí, kde bylo, netušili jsme, kde se platí a jak projít branami, abychom se k tomu metru dostali. Pozorovali jsme teda ostatní lidi a ty si u okýnka nebo u panelu něco kupovali. Byl to žeton a ten se vložil při vstupu do metra do turniketu. Metro tam začínalo, tak jsme se nebáli, že bychom nastoupili na druhé straně. Jeli jsme snad hodinu a celou dobu nad zemí, tak to byla i hezká podívaná. Všechny ty předměstí Bangkoku a pak už samotný Bangkok. To byla jedna velká divočina. Jeden a půl dne, ale zážitků…

Vystoupili jsme uprostřed největšího města, ve kterém jsem kdy byla, a mysleli jsme si, že nastoupíme na autobus, který nás odveze k hotelu. Bohužel, nemohli jsme najít nic. Ani autobus, ani zastávky, ani jsme nevěděli, kde jsme a jak se dostat jinam. Byla tam šesti proudá silnice, kterou chodci nemohou přejít… zkoušela jsem se doptat, ale moc nám to nepomohlo. Naštěstí nás celou dobu sledoval tuk tuk, takové malé autíčko s korbičkou, které tady funguje jako taxi, a říkal, že nás odveze. Nakonec jsme s ním jeli. Za 200 B na osobu. Jeli jsme po centru Bangkoku asi půl hodiny a vyhodil nás v ulici před hotelem, takže super. Pak jsme zjistili, že ty autobusy opravdu nejezdí pro turisty, ale jen pro chudé místní lidi. Nic horšího jsem nikdy neviděla, ještěže jsme to nenašli a nechtěli nasednout. 

No, ubytovali jsme se, šli na střechu do bazénu se zchladit, protože jsme byli úplně mokrý z vedra, a plánovali, kam se všude podíváme. Bydleli jsme na hlavní třídě. Khao San Road, kde se pořádal každý večer, každou noc obrovský Night Market, takže jsme měli na dosah ruky nejlepší a nejlevnější jídlo a taky největší výběr, nakoupili jsme tam dárky a suvenýry. Ještě před setměním jsme se podívali na pár nejbližších chrámů kolem. Nádhera.

Ráno jsme si mysleli, že budeme celý den chodit po památkách, ale místní, dokonce 3 nezávisle na sobě různí lidi, nám doporučili, ať jedeme loďkou po kanálu, že uvidíme chrámy, jaké bychom jinak neviděli a jak se tam žije… Sice to bylo dost drahý, ale my stejně nevěděli, za co ty zbylé Bahty utratíme. Chtěli 1500 Bahtů na osobu, já jsem věděla, že máme nějaké peníze navíc, ale že můžeme dát max. 800 Bahtů na osobu. Domluvili jsme se a paní nám to za 800 prodala. Soukromá jízda po řece v Bangkoku. Bylo to skvělé. Pluli jsme kanály, viděli chrámy, bydlení na vodě, prodavače na vodě… Jedna paní prodávala na vodě dokonce zmrzlinu… Krmili jsme houskou hejno ryb, bylo to moc pěkný. Ale největší zážitek byl obrovský varan na břehu jen pár metrů od nás.

Z řeky jsme šli rovnou po památkách. Viděli jsme:

World War 1 Volunteer Monument, Bangkok National Museum, Sanam Luang, Wat Phra Kaeo (posvátný chrám se sedícím Buddhou), The Temple of The Emerald Buddha, Wat Pho, Saranrom Park, Wat Ratchapradit Sathitmahasimaram A BIG BUDDHA na 144 Wat Intharawihan a další. Názvy takhle možná nic neřeknou, ale slovy neumím popsat, jakou krásu jsme viděli a podle názvů si alespoň mohu vždy najít obrázky a připomenout si to.

Bangkok je plný chrámů a posvátných míst. Dokonce jsme byli součástí nějakého významného dne, stovky, možná tisíce dobrovolníků hlídali celé město, protože tam byl prezident a projížděl konvojem. Jen jsme je nemohli vůbec fotit nebo točit. Ochutnali jsme tu hodně dobrých jídel, všechno tu bylo levné, jedno jídlo stálo třeba jen 50 Bahtů. Poslední thajské dobrůtky, dokud ještě můžeme, kdo ví, kdy znovu něco thajského ochutnáme. Krom jasného curry a jarních rolek Tom ochutnal takový plněný knedlík, podobný našemu plněnému knedlíku uzeným a zelím, pak dělala na ulici paní takový muffin z piškotového těsta se šlehačkou a ovocem, tak to jsme ochutnali taky. Prošli jsme všechny okolní ulice a sháněli čerstvou marakuju, abych mohla dovézt domů ochutnat, udělat třeba maracuja mojito, ale jako naschvál v celém Bangkoku nikde nebyla k sehnání.

V jedné takové malinké cestovce jsme si domluvili v 10 večer odvoz na letiště. Mělo nám to letět sice až ve 3:30 v úterý ráno, ale později už směr letiště nic nejezdilo. Zašli jsme si ještě do bazénu, a že si zkusíme chvíli na pokoji ještě poležet, dospat to nevyspání od soboty v noci, ale potkali jsme tam jednoho Portugalce, co nám asi hodinu vyprávěl zážitky z 3 měsíců strávených tady, v Thajsku, taky nám říkal, že nejlevnější veřejná doprava v Bangkoku je po řece, že to stojí asi 3 bahty a že jsme teda za tu soukromou jízdu za 800 na osobu hodně přeplaliti… A poradil nám, kudy jít a jak se dostat k Big Buddhovi, tak jsme se tam ještě vydali. Nebylo to daleko, ale šlo se postranními uličkami, kde teda bylo vidět, jak tu žijí velmi chudí lidi. Na cestě zpátky si dali ještě poslední thajskou palačinku, kterou u silnice připravovala místní starší paní. Pak jsme si na pokoji na ještě lehli, ale jen na chvilku. Sbalili věci, a šli čekat na ten taxík do recepce hotelu. Pán si nás tam osobně vyzvedl, táhnul nás tou naší nejrušnější ulicí plnou lidí, mezitím vyzvedával další spolucestující taxíkem, a zavedl nás až k hlavní silnici, kam jsme nasedli do auta. V taxíku pro 10 nás jelo asi 15 a k tomu 15 velkých zavazadel. Mazec. Seděla jsem Tomovi na klíně a pozorovala ty auta na té šestiproudé silnici v obou směrech, takže 12 pruhů zaplněných auty.

Na letišti to bylo dlouhé čekání od 23:00 do 3:30, ale nejdelší byla celá dlouhá cesta domů. 6 hodin do Dubaje, 3 hodiny v Dubaji, 6 hodin do Prahy, kam jsme přijeli ještě v úterý v poledne. Vrátil se nám celý ten časový posun. Bohužel, v letadle jsme spali jen tak s bídou pár hodin a v Praze na nás padla totální únava a to nás čekala cesta z Prahy do Trutnova autem domů. Po cestě jsme se zastavili v Poděbradech na kafe a zákusek za Tomovou mamkou, která tam byla v lázních, a pak už hurá domů za našema dvouma kocourkama.

LaVendula Pelikánová
Není nad to, když plánuješ doma z gauče, kam by ses chtěl podívat, co bys tam chtěl poznat, a pak tam jsi!!!!! Pro mě byl největší sen se podívat někam do Asie k moři, poznat, jak jiný je tam ten svět. A pak jsme vybrali! THAJSKO. Ty tři týdny tam mi změnily život! Bylo to to nejhezčí, protože jsem neřešila všední problémy, ale žila!
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Nejčtenější cestology
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
 
3
CzechCemeteryExploring | Opuštěný židovský hřbitov
 
4
Norsko - Trollstigen, Trollveggen a pohoří Reinheimen
 
5
CzechCemeteryExploring | Hostouň
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
laVendula | Thajsko '19
 
3
Indonésie
 
4
Jistá nejistota aneb odletíme?
 
5
Jak jsme málem nejeli do Gruzie
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
17 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
14 cestologů 28 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 14 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 12 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Měsíc v Thajsku
S batohem po Asii...
pechackova-v
0 komentářů
 
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
Video, v němž vám 16 českých cestovatelek prozradí, jak se jim cestuje sólo
Mishka Travels
0 komentářů
 
Co byste měli vědět, než vyrazíte do Thajska
22 tipů, které vám usnadní cestování v Thajsku
Mishka Travels
4 komentářů
 
Jak to tehdy celé vlastně začalo…
…aneb celoživotní závislost, která nikdy neomrzí!
Martin
0 komentářů