Mallorka s batoletem

Vlaďka

Žena 37 let Česká republika

14. 3. 2023

12 min.

Úvodní plky (plánování, cesta, vybavení)

Pokud jde o cestování s malým, tak se mi trochu lepí smůla na paty. Vždycky mi do toho hodí vidle nějaká rýmička, chřipečka, 5., 6., 7. nemoc, déšť, bouře. Tentokrát se nám o zpestření postarala bouře Juliette, která přinesla zimu, déšť (v horách sníh) a vítr. Ale popořádku.

Letenky jsme kupovali z Vídně přes Ryanair (vycházela zpáteční na nějakých 1600,- + batole fixních 1200,-). Odlet byl brzy ráno, takže přesun na noc. Auto jsme nechávali na letištním parkovišti. Vezli jsme s sebou autosedačky, cestovní kočárek a nosící krosnu (v převelku za postýlku - dvě krabice a hooodně fólie). Prošlo to tam i zpět jako dětské vybavení. Vešli jsme se pohodlně do příručních zavazadel. Malý měl ještě nárok na malou tašku do 5kg. Bagáže až, až. S námi na palubu šly přučáky a kočárek, zbytek jsme odbavovali v nadměrných zavazadlech. Na Mallorce jsme měli domluvené auto. Co si budem, s těmi dětmi je to praktičtějsí než veřejná doprava. Cenově by to asi vyšlo šul nul, protože za Micru jsme platili 40€ + pojištění (to platila babička, tak nevím) a benzín (aktuálně 1,7€ za litr). Letištními obštrukcemi, vyzvedáváním auta a ubytováváním v hotelu Lis (mimochodem pohodové bydlení v Palmě s dobrým poměrem cena/výkon - tzn apatmán 2+1 na týden za nějakých 17 tis.) jsme zabili polovinu dne. To tak nějak bývá.

Než se pustím do samotného popisu výletů, zmíním ještě naše zroje inspirace na výlety. Nejvíc jsme sosali z programu zájedu Delfine tour Křížem krážem Mallorkou. Následně jsem projela Instagram, něco jsme našla tady a mapa posloužila pro zajímavé cíle v okolí. Trasy a využité vybavení už byly dílem aktuálního okamžiku (počasí, únava dětí).

Den první: Artá a lehký trek k věži Son Jaumell

První den bylo fajn počasí. Čti: nepršelo, nesněžilo, nefoukalo, slunce občas vykouklo. V Artě jsme zaparkovali na parkovišti přímo pod hradem a vyšlápli si nahoru na vyhlídku.

Opevnění s mešitou (obojí nazývané Almudaina) se nacházelo na návrší již za muslimské éry, tedy před 13. stol. S dobytím Mallorky křesťany přešla pevnost do jejich rukou. Správa města rychle objevila strategický význam kopce. Obyvatelé se tu často schovávali před pirátskými nájezdy. Mešitu přestavěli na kostel a vznikla budova zvaná Es Donat, bydliště pro správce objektu celého komplexu. Obnovu pro turistické účely, výstavbu cimbuří a jedné věže provedla Společnost přátel hradů někdy v 60.letech minulého století. Místo to je zajímavé a rozhodně stojí za vidění.

Nás čekala lehká turistika. Autem jsem se přesunuli na parkovistě u pláže Cala Agulla a od tud po svých k pozůstatkům strážní věže Son Jaumell. Já s nosící krosnou. Je to docela krpál po kamenech, ale dalo se to. Ty výhledy za vyprodukovaný pot rozhodně stály. Synovec objevil na horizontu maják a chtěl se k němu podívat, takže den byl zakončen rychlou násvštěvou Far de Capdepera.

Den druhý: Soller

Soller je městečko na úpatí pohoří Serra de Tramuntana. Do Solleru můžete jet buď historickým vlakem z Palmy, nebo autem přes vršky (delší a hezčí), nebo tunelem (rychlejší). My zvolili tam cestu přes pomerančové háje, zpět tunelem. V Solleru je krásná katedrála a změť úzkých uliček a kamených domů. Největším lákadlem je jízda historickou tramvají do přístavu (nebo z přístavu). Takže v našem případě pěšky tam, tramvají zpět.

Tady jsme krapet zaškobrtli v plánování. Předala jsem mapu babičce bez bližší specifikace trasy, narvala dítě do kočárku a vyrazili jsme na krátkou procházku do přístavu po upravené šotolinové cestě (jsem si myslela). Babí se v duchu pozastavila nad mojí volbou vybavení a navedla nás na GR221. Nakonec jsem dítě nesla v nosítku (kluk má 15 kilo, docela se pronese) a babička táhla kočárek. Převýšení 303m na 8,5 kilometrech a šutry a schody na trase. Takže jestli to půjdete s dítětem, berte krosnu!!! Nicméně trasa byla tak nádherná, že jsem babičce vděčná 😉

Den třetí: Jezero Cubér, Fornalutx

Tady už trochu přituhuje - myslím počasí. Julietta se pomalu blížila k Mallorce a z 15°C bylo náhle 8°C, v horách 5°C. V našich končinách se tomu říká psí zima. Ale my viděli předpověď poočasí a bylo nám jasné, že jestli chceme do hor, tak teď nebo nikdy. Takže teď. Trochu jsme si mysleli, že se nám povede vyjet na Puig Major (nejvyšší vrchol - 1434 výškových metrů), ale ten je přístupný pouze pro pěší a v té zimně s drobotinou jsme tuto část cesty oželeli. Ale neodpustili jsme si jezera - del Gorg Blau a Cubér. Obě jezera jsou v ochranné zóně a nesmí se v nich koupat (přesto tam nějaký otužilec skočil). Tohle je úplně jiná Mallorka. Nádhera. Prošli jsme se kolem jezera Cubér a přesunuli se do tepla pod hory do velmi fotogenické vesničky Fornalutx a tam se upíchli s kávou na lavičku pod kostelem. Děti si hráli s míčem s česko-švédským klučinou, co na Mallorce tráví zimu s rodiči a my si užívali atmosféry.

Den čtvrtý: Palma a akvárium

"A chčije a chčije," říkal děda Komárek. Provazy deště bičovaly zem. Julieta dorazila s velkou slávou na Mallorku. Turistika byla takřka nemožná. Brzy jsme zjistili, že i procházení po městrě je nemožné. Kdo by to byl řekl, že ta nepromokavá bunda, co ustála celodenní déšť při túře na Děčínský Sněžník, nedá ani 15 minut v ulicích. Z Palmy jsme viděli pouze katedrálu z venku a valili do akvária. Vstup vychází dospělého na 27,5 €. Batole do 3 let je grátis. Vyplatí se koupit tikety předem a hend si rezervovat 3D kino (my se nevešli). V akváriu je mimojiné nejhlubší nádrž se žraloky v Evropě. Je obrovské a krásné. Rozdělelné je do 3 částí - venkovní zahrada, džungle a vnitřní akvária. A pak je tu velké zázemí s restaurací a krásná dětská herna.

Den pátý: Dračí jeskyně

K dešti se přidal nárazový vítr. Na horách v noci nasněžilo 40cm sněhu. Po cestě jsme potkávali popadané stromy, auta v příkopu, sesunuté kamení. Nebylo nám moc do zpěvu. Ujeli jsme do Dračích jeskyní. Vstupné 17€, stálá teplota 18-20°C (a my zvyklí na české vymrzlé jeskyně nabaleni v zimních bundách). Dechberoucí podívaná zakončená 10 minutovým koncertem kvarteta, které připlulo po podvodním jezírku na osvětlené pramici do setmělé jeskyně. Pecka.

Venku přestalo pršet, ale vítr neustával. Výlet po útesech nepřicházel v úvahu. Alespoň jsme si objeli nejznámější pláže: Cala Murada a Cales de Mallorka.

Den šestý: mokřady, Alcúdia, Mirador d'es Colomer, Far de Formentor

Hurá, vylezlo slunce. Bylo 16 stupňů a opravdu krásně, Vyjeli jsme na poslední plánovaný trek - do mokřadů. A co myslíte? Mokřady byly zavřené, protože po bouři se zvedla hladina vody. Inu, obešli jsme, co šlo a přesunuli se do historické Alcúdie, abychom si užili takovou klasickou couračku po městě a zevling v kavárně. Alcúdie pro mne byla milým překvapením. Moc se o ní nepíše a je to přitom moc hezké město s pozůstatky opevnění.

Asi 20km od ní je vyhlídka Mirador des Colomer a ještě o kousek dál maják u Formemtoru. Oboje zdarma a krásné.