Mexico a žádost o ruku - 1.část

Mexico jsem měla dlouhou dobu na bucket listu.

V roce 2022 jsme odletěli do Kanady na working holiday víza a po několika měsících uvažovali nad destinací pro dovolenou. Nakonec jsme se rozhodli právě pro Mexiko, kam jsme odlétali začátkem roku 2023 - 7.1.
z Calgary přímým letem do Cancunu (cca 5hodin letu).

Letenky nás vyšly na 447 CAD na osobu - cca 7 300Kč (zpáteční, přímé lety, s 1 příručákem). 

8.1. - 9.1. CANCUN 

Do Cancunu jsme přiletěli brzy ráno a hned na letišti si půjčili auto na následujících 14 dní. Od kamaráda jsme měli doporučenou půjčovnu Mex, kde s námi sepsali potřebné papíry, pak pro nás poslali odvoz, který nás dovezl z letiště přímo do jejich officu, tam jsme auto zaplatili a převzali. (Platili jsme 780CAD včetně základního pojištění a depozitu). Po převzetí jsme vyrazili do ulic Cancunu, nasnídat se. Projížděli jsme hotelovou zónou a byli překvapení, jak pěkný to tam vlastně je. Po cestě nebylo moc podniků a my byli vyhladovělí po tom nočním letu, takže jakmile jsme zahlédli mekáč, bylo jasno. Vyzkoušeli jsme mexickou desayuno (snídani) - moc jsme si nepochutnali, a poté vyrazili dál. Jelikož jsme byli natěšení na moře, našli jsme si v Mapách.cz tu nejbližší pláž (Playa Marlin) a vydali se k ní. Moře bylo krásně čistý a my si užívali ten klid. Později jsme přejeli podél pobřeží o kousek dál, zaparkovali u nějakého hotelu a odtud jsme se šli projít po okolí, šli jsme rušnou ulicí, kde nás místní lákali do svých marketů na nejrůznější suvenýry a oblečení. Hodně rychle  jsme od nich utekli a stavili se ještě v supermarketu pro nějaké věci, co jsme potřebovali nakoupit.

Odpoledne jsme se jeli ubytovat a já zbytek dne prospala, protože mi po letu nebylo úplně nejlíp. Druhý den ráno jsme si na snídani zašli do podniku The pink coconut, který můžu jedině doporučit. Pak jsme si chtěli udělat nějaké fotky a záběry na drona u nápisu CANCUN na pláži (playa Delfinas), ale lidí tam bylo víc než dost, a tak jsme frontu jen obešli a natočili si nápis i s turisty z místa opodál. Tahle pláž byla ještě hezčí než ta první, jen tu bylo o dost více lidí. Nás to však neodradilo a tak jsme si užívali další koupačku v moři.

Zatím jsme nikde dlouho nevydrželi a tady tomu nebylo jinak… Pár minut chůze od pláže se nacházejí takzvané Ruins del Rey, což je archeologické naleziště předkolumbovské mayské kultury. Platí se tu symbolické vstupné a můžete tu vidět všelijaké pozůstatky, ale i leguány. Areál není moc veliký, my to měli prošlé zhruba za 30 minut. Na oběd jsme si zajeli do podniku Buba Gump, kde jsme byli mile překvapeni. Interiér, obsluha a hlavně jídlo bylo na jedničku s hvězdičkou. Odpoledne jsme se už k moři nevraceli, rozhodli jsme se prozkoumat město a podívat se do Parque de Palapa, kde měli být večerní trhy. Zrovna ten večer tu probíhala nějaká akce a krom toho tu stálo akorát pár stánků s občerstvením, jinak nic speciálního. 

10.1. ISLA MUJERES 

Tenhle den byl speciální. Ráno mě čekalo probuzení do prázdného bytu - přítel byl pryč i s věcmi. V první chvíli jsem se hrozně lekla a nevěděla, co se děje. Na nočním stolku jsem měla položenou obálku s číslem 1, hned jsem ji s bušícím srdcem otevřela a dala se do čtení... V dopisu stálo, že mě čeká speciální den. (Pro vysvětlení: 1.2.2023 slavíme 10. výročí našeho vztahu a přítel mi na naše tenkrát 1.výročí udělal tzv. "Cestu za dopisy" - chodila jsem po různých místech a hledala podle instrukcí obálky, které mě dovedli až k němu, do sousedního města.) Něco podobného mě tedy čekalo ten den.

Přečetla jsem si instrukce, zabalila věci a šla pro 2. obálku, kterou jsem měla schovanou na zadním kole našeho vypůjčeného auta, které stálo zaparkované před ubytováním. V každém dopise jsem měla povídání společně s dalšími instrukcemi. Měl mě vyzvednout Uber, ale nakonec jsem do přístavu šla pěšky. Trošku jsem se bála, sama v Mexiku, ale byla jsem zvědavá, co mě čeká a tak jsem si v přístavu vyzvedla 3. obálku, ve které jsem měla lístek na loď a krásné povídání. Po několika minutovém čekání mezi místními jsem se dostala na palubu a vypluli jsme. Netrvalo to dlouho a byla jsem na ostrově, kde na mě čekala obálka 4., měla jsem trošku problém se k ní dostat, ale povedlo se. Trošku se mi ulevilo, když jsem si přečetla, že na mě čeká odvoz před přístavem a fakt že jo, byl tam ON v golfkáře, s kokosem v ruce.

Vzal mě na pláž Playa Norte, kde jsme se spolu nasnídali, pak si dali okružní jízdu po ostrově, dali koupačku na psí pláži a navštívili maják na pobřeží Punta Sur. Někdy po 3. hodině odpolední jsme se jeli ubytovat do hotelu. Byl tam bazén, tak jsme ho nemohli vynechat, pak mě přítel překvapil paddle boardama, které nám zarezervoval při západu sluníčka. Večer jsme si dali drink na baru a čekali na stůl, který jsme měli zarezervovaný na večeři. Měli jsme krásně nazdobený stůl s výhledem přímo na oceán, bylo to krásný. Při večeři jsem si připadala jako VIP celebritka. Číšník nás celý večer obskakoval, jako ještě nikdo předtím. Po třetím chodu - dezertu mi číšník přinesl 5. obálku, tu nejdůležitější a při předávání říkal: "Congratulations". Tak nějak už jsem tušila, co bude následovat… Přítel si ode mě dopis vzal, že mi ho chce přečíst sám, následovalo vyznání a pokleknutí s žádostí o ruku. Z restaurace nám hrála naše písnička, lidi kolem tleskali a číšníci se k nám seběhli se šampusem a prskavkami, bylo to krásný...

11.1. - 12.1.  HOLBOX

Ráno jsme si chtěli ještě užít u bazénu/moře, ale protože jsme museli vrátit vypůjčenou golfkáru zpátky do půjčovny, museli jsme z hotelu odjet brzy. Ještě před odjezdem jsme si užili krásný východ slunce a poté vyrazili k přístavu. Stihli jsme si ještě koupit snídani na cestu a pak nasedli na loď, která nás odvezla zpátky do přístavu v Cancúnu, odkud jsme vyrazili pěšky k autu. Ten den jsme přejížděli na další ostrov: Holbox, takže nás čekala 2 hodinová cesta autem k přístavu Chiquilá. V přístavu jsme zaparkovali na jednom z hlídaných  parkovišť za nějakých 200MXN = 231Kč  (cena se odvíjí od počtu dní). Lístek na loď jsme kupovali až na místě u společnosti Holbox Express Ferry (220MXN = 250Kč na osobu) a jak se později ukázalo, express to rozhodně nebyl...

Zhruba po hodině jsme se dostali na ostrov a vyrazili k ubytování. Tam byl trošku problém v komunikaci, protože paní vůbec netušila, co po ní chceme. Nakonec jsme se dorozuměli a tak jsme si šli oddychnout na pokoj. Později toho dne jsme se šli projít, všude bylo plno lidí, stánků a restaurací. Po celém ostrově jsou jen prašné cesty, žádné silnice, takže tu lidi k přepravě využívají převážně kola a nebo golfové vozíky. Pláž tu byla narvaná lidmi k prasknutí, což mě teda dost zaskočilo, představovala jsem si tenhle ostrov trošku klidnější. K večeru jsme měli problém najít podnik, kde bychom se navečeřeli, buď se nám nelíbil výběr a nebo bylo plno. Nakonec jsme ale objevili restauraci, kde jsme se celkem dobře najedli.

Druhý den jsme vyzkoušeli místní podnik na snídaně (Painapol - 10/10) a rozhodli se ostrov trošku prozkoumat. Vydali jsme se pěšky ulicemi zdobenými street artem až k pláži Punta Cocos, jak se později ukázalo, nebyl to úplně nejlepší nápad (trošku jsme se přismahli). Na stranu druhou, byli jsme tam téměř sami. Oběd jsme si dali v nejnazdobenějším podniku na ostrově a byla jsem překvapena, jak nám chutnalo. Odpoledne jsem si šli odpočinout na Playa Holbox a k večeru si chtěli půjčit kola a projet se na druhou stranu ostrova k místu Punta Mosquito. V půjčovně nám ale řekli, že teď není nejvhodnější doba, že je lepší tam jet ráno, protože k večeru je tam těch mosquitos (komárů) hodně. Řekli jsme si, že to nebudeme hrotit a místo toho si šli do stánku koupit Tacos a pak už jen odpočívali.

13.1. VALLADOLID

Naše poslední ráno jsme zavítali opět do Painapolu vyzkoušet tentokrát sladkou snídani - palačinky, a pak už jsme ostrov opouštěli znovu Expressem, tentokrát však rychleji. Z Holboxu jsme odjížděli do města Valladolid (cca 2 hodinky jízdy autem) a jelikož jsme tam byli už dopoledne a check in byl většinou všude až od 15. hodiny, zaparkovali jsme u hotelu a šli se projít do centra. Cestou jsme se zastavili u stánků s Tacos a dali si pár kousků k obědu. Došli jsme až do samotného srdce Valladolidu k chrámu: Templo de San Servacio a pak si zašli do kavárny na kávu a cheesecake. Ještě jsme se zašli podívat k nápisu VALLADOLID. ( Po celém Mexiku jsou umístěné nápisy s názvy daných míst - Cancún, Holbox, Isla Mujeres…). Kdybych měla Valladolid ohodnotit, upřímně se mi tam tolik nelíbilo, krom těhle dvou věcí tam v podstatě nic jiného k vidění není (možná je, ale my o tom nevěděli), každopádně bych ho klidně vynechala.

Z města jsme se vrátili kolem 3, takže akorát na check-in a poté vyrazili do Cenote kousek odtud. Bylo to naše první Cenote - Oxmán, přijeli jsme hodinku před zavíračkou, ale i tak to bohatě stačilo. Vstupné bylo zase symbolické a bylo v něm zahrnuté cenote + bazén, u kterého jste pak mohli zůstat. My jsme využili jen Cenote, museli jsme se před vstupem osprchovat a byli tu povinné záchranné vesty. V Cenotě byla i houpačka, pro ty odvážnější. A poměrně dost lidí… Večer jsme si ještě zašli do místní restaurace: IX CAT IK Tradicional Cocina Maya - rozhodně můžu doporučit. Je to udělané v Mayském stylu, můžete využít posezení venku, kde si připadáte jako v jejich době, je tam chatrč, kde pečou placky, a dokonce vám to tu zpestří představením, které vám přiblíží Mayskou kulturu.

14.1. CHICHEN ITZA

Co by to bylo za návštěvu Mexika bez toho, aniž bychom navštívili jeden ze 7 divů světa - Chichen Itzu. Vyrazili jsme hned po snídani a to bych určitě doporučila každému, kdo se sem chystá. Čím dřív vyrazíte, tím méně turistů tu potkáte, i když nikdy jich tu nebude zrovna málo... My jsme dorazili těsně na otevíračku a lístky měli koupené dopředu (1300,- na osobu), takže jsme nemuseli trávit dlouhé čekání ve frontách. Při vstupu jsme pak ještě platili poplatek za GoPro, nebyla to ale nijak velká suma. Areál je celkem rozlehlý, původně se zde nacházelo Mayské město, dnes tu najdete jeho pozůstatky:

• Nejznámější Kukulkánovu pyramidu - ta byla zasvěcena hlavnímu mayskému bohu  slunce a nebes. (Zajímavost: pyramida má čtvercový půdorys a na její vrchol vede z každé strany 91 schodů. V případě jarní a podzimní rovnodennosti se při západu slunce vytvoří zvláštní efekt, díky němuž sochy hadů po stranách vypadají, jako kdyby se plazily po boku pyramidy.)
• Dále pak 2 cenotes, které dříve sloužily jako zdroj pitné vody (v té známější: Studně obětí Mayové vykonávali lidské oběti - většinou obětovávali malé chlapce).
• Velké hřiště na Tlatchli (oblíbená mayská hra).
• Chrám válečníků.
• Hromadu stánků se suvenýry (všechno za "van dolar maj frend").

Tohle všechno jsme měli za dopoledne prošlé a kolem poledne přejeli do sousední vesničky Pisté. Při odjezdu jsme dostali kartičku se slevou na oběd do bufetu, a tak jsme toho využili a naobědvali se tam. Jídlo bylo moc dobré a pro změnu to bylo něco jiného než typické Tacos. Měli jsme pořád plno času a tak jsme dojeli do vesničky Yaxunah podívat se do druhého cenote: Cenote LOL-HA. Opět se tu platilo vstupné, ale byli jsme v něm úplně sami. Od cenote jsme pak přejeli k ruinám, kde z nás místní vytáhli 300MXN "jako vstupné" a zbytek večera jsme strávili na houpačkách v ubytování.

Pokračování příště...:)