Mexico - Valladolid (část 4/5)

23.1 příjezd

Do Valladolidu jsme dorazili kolem 16h. Ihned jsme se jeli ubytovat do hostelu Tunich Naj, kde jsme za tři noci zaplatili 3400 pesos. Musím uznat, že to bylo jedno z nejhezčích ubytování, co jsme v Mexiku měli. Jen pár set metrů od centra s možností dokoupení snídaně (to jsme nevyužili), s krásným posezením venku a příjemným recepčním. Taky jsme tu konečně měli možnost si vyprat věci, a to v nedaleko vzdálené prádelně Lavanderia Maxiclean. Za full servis a tedy vyprání, vysušení a vyžehlení du druhého dne jsme zaplatili 45 pesos. K večeru jsme si šli projít nádherné historické centrum. Na večeři jsme zašli do Don Trejo, kde jsme si dali 2x quesadillas a jednu tortu. I s pitím jsme platili 180 pesos a nebylo to vůbec špatné.

24.1 město

Jelikož je centrum na seznamu památek UNESCO, rozhodli jsme se dnešní den strávit ve městě a obejít ty nejzajímavější místa.

1) Tržnice Mercado Municipal de Valladolid - Otevřeno od 5h do 16h. Tady za levno nakoupíte maso, ovoce, zeleninu, cokoliv. My jsme si šli pro pár kusů ovoce na snídani, nějaké pomeranče, manga, ananas a banány. Celkem jsme platili 45 pesos. Na chuť jsme si každý vybrali ''smoothie'', kdy jedno stálo 35 pesos. A musíme říct, že druhý den jsme si šli znovu, jak výborný to všechno bylo. Jsou to místní farmáři a jak vidíte, prodává se tu fakt za levno. Proto když můžete, tak jim dejte něco navíc.

2) Cenote Zaci - Cenota s příběhem o nešťastné lásce. Říká se, že před příchodem Španělů město Zací obývaly dvě mayské skupiny zvané Cocomes a Cupules. Nedaleko cenote žila stará léčitelka, která byla věrná rodině Cocomes, babička hodné a krásné vnučky jménem Sac-Nicte. Jak ona, tak syn vesnického náčelníka, jménem Hul-Kin a patřící do rodiny Cupulů, se do sebe bláznivě zamilovali. Tato láska byla nemožná kvůli nepřátelství obou rodin, takže syn náčelníka byl poslán do jiného kmene, aby se oženil s jinou dívkou. Navzdory babiččiným rituálům a kouzlům, které měli Sac-Nicte zbavit smutku, se vrhla do cenoty s kamenem přivázaným k vlasům.Když mladá žena zemřela, cítil Hul-Kin takovou bolest, že se musel vrátit do svého rodného města, a když zjistil, co se stalo, následoval svou milou a skočil taktéž do cenoty. Během naší návštěvy cenota podléhala rekonstrukci, takže my jsme se tam bohužel nedostali.

3) Casa de los Venados - Není to muzeum, ale ve skutečnosti soukromý dům, který majitelé otevírají veřejnosti k prohlídkám každý den v 10 hodin. Uvnitř najdete úžasnou zrekonstruovanou haciendu s jednou z největších sbírek předhispánských mexických uměleckých děl v zemi. Dobrovolné (čtěte povinné) vstupné ve výši 100 pesos pak putuje do místních charitativních organizací. Prohlídka trvá zhruba hodinu. Dozvěděli jsme se, že majitelé jsou Američani, kteří se snaží podporovat místní komunitu (proto ty sbírky), ale nepřejí si, aby se tento dům dostal jednou do rukou Mexičanů samotných. A to z toho důvodu, že by to okamžitě celé zpoplatnili a udělali z toho turistickou atrakci. Nezapomeňte, že jste v Mexiku a i průvodci se dává tip.

4) Calzada de los Frailes - Možná jedna z nejhezčích uliček, jaké jsme v Mexiku viděli. Je to tichá, převážně pěší ulice, jejíž pastelově zbarvené stěny a dveře přímo volají po objektivu fotografa.

5) Poslední Májský domek - Poslední zachovalý májský domek se nachází se v ulici Calzade de los Frailes.

6) Convent of San Bernardino of Siena - Když dojdete na konec Calzada de los Frailes, skončíte v Parque Sisal, kde se nachází klášter San Bernardino of Siena. Zde běží bezplatná ,,videomappingová“ show od úterý do neděle ve 21:00 ve španělštině a ve 21:25 v angličtině. Doporučuji přijít dřívě, abyste si našli místo na sezení. Show vypráví o zajímavé historii Valladolidu.

7) Valladolid Sign - Taková mexická klasika. Všude velké barevné nápisy. Tento se nachází přímo před pevností San Bernardino of Siena.

8) Hlavní náměstí - Zde najdete spoustu krámečků, restaurací, přenádherný kláštěr s krvavou historií a romantickou kašnu uprostřed náměstí. Navštivte Parque Francisco Canton kolem 17:30 a obvykle narazíte na tradiční mayské tanečnice nebo pestrobarevný soubor předvádějící Jarana, tradiční tanec na Yucatánu.

Dneska jsem nachodili spoustu kilometrů okolo města, ale kam jsem přišli, tam to bylo nádherné. Abych nezapomněla, tak na oběd jsme zašli do restaurace Huper na něco lehčího. Já si dala ''fancy'' ovesnou kaši a Ondra samdwich. I s pitím jsme platili 264 pesos. Na večeři jsme si opak dali něco nelehkého. Zašli jsme po video show na pizzu za rohem, kde jsme platili 244 pesos a ještě nám zbyla na další den.

25.1 Sedmý div světa Chitzen Itza a cenota Ik Kil

Před námi krásný slunečný den, tudíž ideál na návštěvu našeho prvního divu světa. Protože jsme se chtěli vyhnout ranním tour autobusům plných turistů, zamířili jsme nejdříve do nedaleko vzdálené cenoty Ik Kil. Vstupné 150 pesos na jednoho, povinné záchranné vesty a možnost uložení věcí do skříněk (to z toho důvodu, že do cenoty si sebou nemůžete nic vzít, ani ručník). Pokud máte voděodolnou kameru nebo kryt na telefon, můžete s tím do vody, ale musíte zabezpečit svoje zařízení proti potopení do vody. Takto poztrácené věci na dně cenoty totiž otravují její vodu. Jelikož jsme sem přijeli klasicky na otevíračku, měli jsme první hodinu cenotu skoro celou pro sebe. Nepopsatelný zážitek. Stěny cenotey jsou pokryty zelení a z vrcholu cenote visí liány. Většina z nich dosahuje pod vodu, což dává cenotě dramatický vzhled. Rovné stěny Ik Kil tvoří dokonale kulatý kruh, což z něj dělá zatraceně dobře vypadající propad. Hloubka cenoty od vrchu k hladině je 30m a od hladiny na dno dalších 50m.

Po obědě jsme se vydali směr Chichén Itzá. Poslední kilometry před oficiálním vstupem nám už pod auto začali skákat mávající Mexičani, nabízející super levný parkování v příkopu nebo průvodcování. Nedali jsme se a dojeli jsme až na oficiální parkoviště, kde je aspoň menší šance, že by vám auto někdo odřel nebo vykradl. Za parkování jsme zaplatili 80 pesos. Vstupné na tyto májské ruiny je pěkně mastné. Za nás oba jsme i s kamerou platili přes 1200 pesos. Jakmile projdete prvními turnikety, říkáte si, jestli náhodou nejste špatně. Místo ruin totiž vidíte jen nekonečně dlouhé tržnice. Z každé strany na vás každý pořvává: ,,hej hej amigo, only 1 dollar, special price for you, almost free'' a nebo foukají do dřevěnných vydlabaných (nevím jak to pojmenovat), což vytváří zvuk pumy. Nic příjemného. Hlavní Kukulkánova pyramida se nachází jen pár metrů od vstupu. I po poledni tu bylo stále dost turistů a nebylo kam se schovat do stínu. Samotné ruiny byli ale nádherné. Opět jsme si dopředu zjišťovali informace na internetu o jednotlivých stavbách. Asi není potřeba se tu o každé rozepisovat. Kdo bude chtít, na internetu toho je spoustu. Celkem jsme tu strávili skoro 3h, protože jsme si neustále sedali někam do stínu, jelikož bylo opravdu vedro, ale určitě se dá stihnout vše do 1,5h. 

26.1 Okolní cenoty

Déšť, déšť a zase déšť. Nevěděli jsme, co s dnešním dnem. Nakonec jsme se po obědě rozhodli jet vyzkoušet okolní cenoty. Cenote Samula se nachází v komplexu s nedalekou cenotou Xkeken (také známou jako Dzitnup), a přestože jsou obě oblíbené u turistů, jsou dostatečně daleko od májské riviéry. Takže davy lidí nejsou takové, jaké byste očekávali v cenotách okolo Tulum. Cenote Samula je naprosto nádherná, vhodná pro dlouhé plavání a je zasazena téměř úplně do jeskyně – výjimkou je malý otvor ve střeše. Když je slunce přímo nad hlavou, světelné paprsky proudí otvorem a osvětlují hladinu, což  vytváří magický efekt. Visící liány kaskádovitě padají ze stropu a téměř se dotýkají vod pod nimi. Největší hloubka tu sahá až do 35 metrů.

TIP: Je pravděpodobné, že budete vyzváni, abyste se připojili k průvodci a navštívili s ním obě cenoty. K nám se jeden bez vyzvání přidal. Ukázal nám, kde jsou šatny, sprchy a když jsme se blížili k první cenotě, vybalil na nás, že obvykle dostává tip 150-200 pesos. S Ondrou jsme se na sebe podívali, jestli si z nás dělá srandu. Nakonec jsem mu dala 50 pesos, nacož pohrdavě odpověděl ''okay'' a odešel. Za mě vrchol drzosti. Ale co na to říct víc než ''Mexiko''.

Obě cenoty mají společný vstup, kde si můžete koupit lístek rovnou do obou (doporučuji). Za jednoho je to 210 pesos. Když vejdete do areálu, dáte se doleva, kde si musíte vzít vesty výměnou za vaši občanku (bohužel). Když budete pokračovat dále doleva, dojdete na X'Keken. Pokud se dáte doprava, najdete sprchy, záchody, stánky a i cenotu Samula. X'Keken se nachází ve vápencové jeskyni s jediným otvorem ve stropě, který poskytuje dokonalou příležitost pro sluneční paprsky. Samotná jeskyně má vysokou vlhkost i pocitovou teplotu, nicméně voda je chladná – většina sladkých vod pod Yucatanem má celoročně konstantní teplotu 25 stupňů Celsia – a je úžasně čistá. S malými netopýry hnízdícími na stropě, malými černými rybami ve vodě a vápencovými útvary přečnívajícími nad vodou, je to jedinečné místo pro osvěžení a únik před horkem Yucatánu. Už jste někdy plavali v jeskyni plné krápníků?

Blížil se čas zavíračky, takže po hodině cachtání byl čas na odjezd. Na večeři jsme si zašli do čínské restaurace, schované na rohu hlavního náměstí. Je tu totiž podloubí s pár restauracemi (levnými), které jsme objevili už při obědě. Za oběd v mexické taquerii jsme zaplatili 200 pesos a to jsme si dali dvě polívky a drinky. V čínský restauraci jsme si pak dali nudle s hromadou zeleniny a masem. To bylo výborný! Tady jsme za obě jídla platili jen 210 pesos.

27.1 odjezd na ostrov Holbox

Nastal čas odjezdu. Ráno jsme si pobalili věci a vyrazili směr Cancún. Zhruba 3h cesty, nicméně si musíte dát pozor při plánování, protože v Cancúnu je jiný časový posun. Vrátili jsme auto do půjčovny a zamířili jsme na autobusové nádraží ADO, odkud jsme se měli autobusem dostat do přístavu v Chiquile.

Lístky jsme objednávali online na https://www.busbud.com/en-gb/bus-schedules-results/d5f283/d5ccut?outbound_date=2023-01-30&adults=2.

Cesta trvala 2,5h a každý jsme platili 344 pesos. Odtud jsme pak ferrym/lodí pokračovali na ostrov Holbox.

Lístky jsme opět objednávali online přes https://www.bookaway.com/s/mexico/chiquila-to-holbox?departuredate=2023-01-30&passengers=2.

Za každého 10 dolarů a jede zhruba 30 minut. Při cestě na autobusové nádraží jsme se zastavili na rychlý oběd do Cocina Eleonor naproti nádráží. Dohromady jsme platili 220 pesos. O naší poslední zastávce na ostrově Holbox už ale příště.