Mexiko - Bacalar (část 3/5)

21.1 příjezd

Cestou z Tulum jsme se nikde nezastavovali, protože jsme si chtěli pošetřit čas do Bacalaru, kde nás čekali pouze dvě noci. Na místo jsme dorazili po 4h jízdy a to kolem 13h. Tudíž nejvyšší čas na oběd. Rychle jsme se ubytovali v Hotel America, kde jsme za dvě noci zaplatili 1046 pesos. Tohle místo rozhodně nedoporučujeme. Pokoje vypadali spíš jak cely. Neměli jsme žádná okna, netekla nám teplá voda, matrace ležela na vybetovaném kvádru, poličky ve zdi byli taktéž jen kus betonu ze zdi. No docela zážitek. Chuť jsme si nespravili ani obědem v El Socio Taqueria. Já si objednala 2x tacos pollo, 2x tacos asada a Ondra si dal burrito. I s pitím jsme platili 300 pesos. Nicméně, jakmile jsme vešli do taquerie, byli jsme okamžitě středem pozornosti. Ale ne v tom dobrým slova smyslu. Upřímně jsem se bála vůbec to tacos ochutnat, protože jsem si nebyla jistá, jestli nám tam do toho nenaflusali. Užili jsme si hodně odsuzujících pohledů. Po chvíli čekání na jídlo jsem rozhodla, že si radši půjdeme sednout ven. Nejchytřejší tah to taky nebyl, protože nás tam při jídle obtěžovali místní s prodejem nárámků (ano, ani najíst vás nenechají). Znechucený jsme se vrátili zpět na náš fancy hotel, abychom si pobrali věci a šli to hodit někam do prádelny (přeci jen, týden nevyprané věci a jeli jsme jen s 30l batůžkem). Paní ale měla narváno a nestihla by to vše udělat do našeho odjezdu. Vzdali jsme to a šli si radši projít město.

Bacalar je bohatý na street art a krásné malby potkáte na každém kroku. Jelikož se nachází už mimo hlavní turistickou zonu, nepotkáte tu ani moc turistů. Nicméně tohle místo se stává čím dál tím víc známějším pro své tyrkysové vody, a tak neváhejte a vyražte sem dříve, než se z toho stane další Tulum. Pláže jako takové tu úplně nenajdete. Pobřeží je plné mol, které vedou do mělkých vod s píščito-bahnitým podkladem. Takový správný maglajz, co vám leze mezi prsty. Trochu nás překvapilo upozornění na výskyt krokodýlů v laguně. To se vám pak ani nožky z mola do vody dávat nechtějí. Co jsem ale zapomněla zmínit je důvod, proč jsme si vybrali Bacalar jako další zastávku, ačkoliv je tak z ruky. Jednak je to proto, že jsme se chtěli vyhnout davům turistů. Ale hlavním důvodem, a to především pro mě, jakožto milovníka tyrkysové, to byla Laguna sedmi barev. Kde na světě najdete tolik odstínů modré na jednom místě? Ne nadarmo se této laguně přezdívá Mexické Maledivy.

Na večeři jsme zašli do foodtrucku Mi Burrito, který doporučujeme všema deseti. Jak už název napovídá, dělají jen burrito. Ale za to vynikající. Já ochutnala vegetariánské a Ondra Pancho. Platili jsme 335 pesos (ceny udávám bez dýšek). Burrito vám naservírují v banánovém listu (a majitel Jorge umí perfektně anglicky). Máte tu k dispozici záchody i rychlou wi-fi. Schází se tu mladí lidé, atmosféra je taková hipsterská..no zkrátka se nám tu moc líbilo. Dokonce nám dal kontakt na svou známou, co pořádá výlety plachetnicí. Toho jsme hned druhý den využili.

22.1 Plachtění lagunou sedmi barev

Ještě večer jsme kontaktovala paní s poptávkou na cenu za tour na plachetnici - Aleana sailing tours. Překvapivě to nebylo ani tolik. Za 3h i s jídlem a pitím to dělalo na osobu 750 pesos. Komu by se částka zdála vysoká, může svůj den strávit na vypůjčeném kajaku, kdy se ceny pohybují okolo 150pesos na hodinu nebo například paddleboardu. Motorové čluny se také dají pronajmout, ale vzhledem k jejich dopadu na přírodu to nedoporučuji. Nicméně pokud budete chtít projet celou lagunu, strávíte na kajaku i paddleboardudost hodin. Plavbu jsme si objednali hned na 11h. Kapitán anglicky nemluvil, naštěstí jeho pomocnice byla z Británie, tak jsme se aspoň dozvěděli něco zajímavého. Kapacita lodi je 6 lidí, my jsme nakonec byli jen 3. 

Navštívili jsme:

1) Pirate channel - Obchodní cesta spojující Mexiko a střední Ameriku, jejímž hlavním produktem byly potraviny, peří exotických ptáků a samozřejmě vzácná dřeva, která byla po dlouhá staletí velkým bohatstvím oblasti. Díky tomu byla středem pozornosti slavných pirátů a korzárů.    

2) Black cenote - Název popisuje tmavou barvu hlubiny na rozdíl od jasně modré laguny. Prudký pokles z 2 do 90 metrů činí cenotu jedinečnou v této oblasti.

3) Bird Island - To by jeden neřekl, že ostrov pojmenovali po jeho obyvatelích co? Najdete tu velké množství druhů ptáků, jako jsou papoušci, sovy a jestřábi kavalérie. Pro milovníky fotografování must see. 

4) Esmeralda cenote - Své jméno získala podle svých námořnicky modrých vod, které sahají do hloubky 70 metrů. Většina lidí jí navštěvuje, aby se podívali na úzkou mezeru nebo „oko“, ze kterého se voda cenote setkává s lagunou.
    
Celkem jsme měli dvě půl hodinové zastávky na koupání v křišťálově čistých vodách. Řeknu vám, stálo to za to. Byl to neskutečný zážitek a pokud jste stejně jako já nikdy předtím v životě neplachtili, pak tohle musíte vyzkoušet. Zpočátku to bylo docela vzrůšo, div jsem loktama nebrousila hladinu, jak byla loď nahnutá. 

Po plachtění jsme byli ale docela vyhladovělý, a tak jsme vsadili na osvědčené Mi Burrito. Tentokrát jsme vyzkoušeli jiné náplně a opět, nezklamali. Na západ slunce jsme se šli projít na místní molo, odkud nás v 17h vykufroval pán, že se molo údajně zavírá. Jak na to přišel, to netuším. Značky nikde nebyli. 

Blížil se čas večeře. Normálně se místům umístěných na stránkách tripadvisoru vyhýbáme, tentokrát jsme dali na tip našich kamarádů a zašli jsme do Mr. Tacos. Horší jídlo jsme v Mexiku neměli. Suché, bez chuti, nedodělaná, všechno špatně. A že už jsme stihli za ten týden ochutnat dost tacosek. Bylo to tu sice levné, ale nestálo to za to. A to ještě pozor, musíte si vystát frontu, protože tu je neustále narváno. 

23.1 odjezd směr Valladolid

Nadešel čas odjezdu, a to zas na druhou stranu Mexika, do Valladolidu. Čekali nás opět dlouhé 4h jízdy. Po cestě jsme se zastavili na ruinách v Cobá, které nejsou tak známé jako ty v Tulum, nicméně ještě do nedávna se tam nacházela jediná májská pyramida, na kterou bylo možno vylézt. To už nyní bohužel neplatí. Vstupné bylo 130 pesos na osobu a za parkování jsme platili dalších 100 pesos. Po areálu můžete chodit pěšky nebo si zpestřit návštěvu pronajmutím bike-taxi. Nám osobně se ruiny moc líbili. I když sluníčko bylo v plné své síle, je tu dost stínu, kde se schovat. 

Zajímavosti:

1) Samotné jméno znamená „vody rozvířené větrem“. Město se totiž nachází mezi dvěma lagunami.

2) Coba se proslavila největší sítí kamenných cest ve starověkém mayském světě, nazývaných sacbes (bílé cesty). Nejdelší sacbe vede přes 100 kilometrů na západ do místa Yaxuna poblíž Chichen Itza.

3) Archeologové věří, že Cobá byla jedním z nejdůležitějších míst na poloostrově Yucatán. Design a účel této osady se velmi lišily od ostatních mayských měst.

4) Svého času Cobu obývalo až 50 000 Májů

5) V okolí najdete tři krásné cenoty - Cenote Multun-Ha, Cenote Tankach-Ha, Cenote Choo-Ha

Návštěva nám zabrala necelé 3h (focení nás zdrželo). Na oběd jsme si zašli do nedaleko vzdálené restaurace Antochitos Mexicanos. Já si dala empanadas a Ondra rýži s masovou směsí a pšeničnou plackou. I s pitím jsme platili 250 pesos a najedli jsme se teda výborně. No a odsud nám zbývala hodina cesty do Valladolidu. O tom zase příště.