Mexiko - ostrov Holbox (část 5/5)

27.1 Příjezd

Poslední zastávkou našeho roadtripu byl ostrov Holbox. Ten leží přesně v místě, kde se potkává Mexický záliv s Karibským mořem, proto voda není tak tyrkysová jako třeba na Isla Mujeres. I tak je průzračně čistá a hlavně příjemně teplá. Nejkrásnější pláže se nacházejí na severním pobřeží ostrova, na jihu jsou prorostlé mangovníky, ale s trochou štěstí tam prý můžete spatřit i delfíny. Ostrov Holbox je místem absolutního klidu a pohody, můžete zde odpočívat na překrásných plážích, prozkoumávat panenskou přírodu nebo plavat s největší rybou světa – žralokem velrybím. Krom toho si můžete zaplatit tour na kayaku nebo paddleboardu při západu slunce nebo dokonce pozorovat  světelkující plankton. Co se týče signálu na ostrově, tak internet naprosto minimálně.

Po příjezdu do přístavu jsme vyrazili pěšky rovnou na hostel, kde na nás čekalo strašně krásný bydlení. Vzhledem k tomu, že od rána pršelo, brodili jsme se všude bahnem. Po zhruba 20 minutách jsme se úspěšně probrouzdali až k našemu ubytování na zbylé tři noci - Mapache Hostel & Camping. Tady jsme zaplatili 3900 i se snídaní. Jednalo se o malý areál, za to kouzelný. Poté jsme si šli projít ostrov. Na ostrově nenajdete (nebo naprosto minimálně) žádná auta. Jezdí se tu na čtyřkolkách, motorkách nebo kolech. Zároveň je to tu velmi odlišné od zbytku Mexika. Ze stánků na vás křičí minimálně, zatoulaných psůtu taky není mnoho a celkově, vibe tohodle místa je úplně jiný. Lepší.

Na večeři jsme si zašli do místní taquerie, kde jsme si klasicky objednali tacos a něco k pití. Dohromady jsme platili 250 pesos. No a večer jsme si užívali kouzelnou atmosféru hostelu, kdy jsme venku hráli jengu a koukali na hvězdy.

28.1 Procházky po ostrově

Na ostrově se nenachází cenoty ani ruiny. Objevovat ale můžete místní pláže, malebné uličky a ochutnávat všechny ty dobroty okolo. Poprvé po 14ti dnech jsme se konečně zastavili a nikam nespěchali. Jen jsme si užívali teplo a krásné moře před odjezdem do -30 stupňů. Zašli jsme si na smoothie, na koktejl a něco sladkého, bosý jsme se procházeli uličkama, a tak nějak zkrátky byli.Na oběd jsme si zašli do jedné skromné taqueire, kde jsem si dala 4x quesadillas a Ondra vsadil na burrito s hranolkama, které vypadalo moc dobře. S blížícím se západem jsme se vydali na druhou stranu ostrova - pláž Punta Coco. A že jsme se pěkně prošli. Ačkoli na pláži už pár lidí čekalo, stejně bylo místa dost pro všechny. Cestou zpátky jsme pěkně vyhladověli, tudíž naše kroky směřovali do nejbližší restaurace. Nakonec jsme skončili v centru na jednom rohu, kde jsem si dala špagety (už jsem byla přejedená Mexika) a Ondra si dal vrchovatý talíř nachosek. I s pitím jsme platili necelých 400 pesos. Cenově bylo na ostrově trochu dráž oproti zbytku Mexika, ale bylo to snesitelné. I když předpověď i období bylo proti nám, i tak jsme se rozhodli vrátit se k moři a pokusit se zpozorovat světélkující plankton. Bohužel se nám nepoštěstilo, protože byl úplněk a celá hladina se třpytila v jeho svitu. Tak třeba příště. 

29.1 Poslední den

Před námi poslední den. Ráno jsme se váleli na hostelu v hamakách a sledovali výsledky voleb. Když se konečně rozhodlo, byl čas na oběd. Tentokrát jsme zvolili burgrárnu schovanou v centru. Hambáč s ananasem? Výbornej! Oba dva jsme i s pitím platili 350 pesos a najedli jsme se opravdu moc dobře. Poté jsme se vydali vyvalil naplněná bříška na pláž. Tyrkysové moře Holboxu je prostě nádherný. V kombinaci s krémově bílým pískem, klidem okolo a příjemným větříkem, se tu moc dobře odpočívalo. Nicméně jelikož jsme oba dva spíš na akční dovolené než válení se u moře, takhle to bohatě stačilo. Celou atmosféru jsme podtrhli ještě koupením kokosu (upřímně moc dobrej nebyl), který nás stál 100 pesos na pláži. Ondra mi ho pak jak správný ''vopičák'' rozklepl o kus betonu, abychom mohli vyjíst vnitřek. Ten byl výbornej. Na západ slunce se nám nechtělo znovu chodit takovou dálku, tak jsme zašli jen na nejbližší molo. Jestli to byl dobrý tah? Nebyl. Smrad z naplavených řas nám tu atmosféru trochu kazil. Brzy jsme utekli do centra, do té samé restaurace jako včera. Jelikož jsem měla mít další den narozeniny, rozhodli jsme si k večeři objednat ještě drink. Po dvou týdnech jezení všeho možného jsem vsadila na obyčejný zeleninový salát, což se později ukázalo jako velká chyba. Ondra si zopakoval vrchovatý talíř nachos no a ťukli jsme si piňa coladou a ginem s tonicem. Cena alko drinků se pohybuje od 100 pesos výše. 

30.1 Návrat do Kanady

Jak už jsem před chvílí prozradila, zeleninový salát nebyl dobrý nápad. Od 3h ráno se u mě střídala teplota se zimnicí. V noci jsem vůbec nespala a brzy ráno jsme měli odjíždět. Čekalo nás 30 minut lodí do přístavu, pak 2,5h autobusem na letiště. Na letišti čekání 4h a let do Calgary 5h. No a z Calgary samozřejmě ještě do Banffu skoro 2h ve sněhové vánici. Řeknu vám, tohle byla nejdelší cesta mého života. Ještě před nastoupením do ferry jsem si v místní lékárně koupila prášky na nevolnost. K tomu mi paní nabídla nějaké ty anabolické steroidy, antibiotika, prášky na spaní, xanax a podobně. Zkrátka takový ty věci, co u nás jen tak nedostanete. Byla jsem trochu v šoku a upřímně jsem se děsila, co obsahují ty mé prášky. Za loď jsme tentokrát platili 27CAD/ 382 pesos a za autobus, který nás odvezl přímo na letiště pak 735 pesos. Díky bohu za naše milované kolegyně z práce, co nás na letišti vyzvedly a ještě nám dovezli něco k snědku. Já za celý den měla akorát půlku banánu. 

Shrnutí a tipy

1) Mexiko je nádherný a má toho spoustu co nabídnout. Jen je škoda, že některé krásné dojmy vám zkazí místní.

2) Všude jen solíte peníze. Tip támhle a támhle. Platíte všude a za všechno. Nebojte se a smlouvejte! Pokud vám někdo něco nabízí a vypadá to zadarmo, není! Radši odmítněte.

3) Anglicky tu nikdo moc neumí. Znalost španělštiny vám některé věci jistě usnadní. Já španělštinu ovládám jen trochu, proto jsem si stáhla offline slovník a většinou pracovala s ním.

4) Jak někdo říká, že se v Mexiku necítil bezpečně, tak to hodně záleží. My jsme se bohužel dostali do situací, kde jsme se úplně komfortně necítili, nicméně naštěstí se nám nikde nic nestalo. Potkali jsme i mnoho žen, co cestovaly samy úplně v pohodě (většinou mluvily plynule španělsky).

5) Vyhněte se místům na seznamu tripadvisoru. To jsou totiž takové ty místa pro ''bílý'' ''Američany'' a podle toho pak vypadají ceny. Velmi nadsazené. Zkuste raději nějakou rodinnou taquerii a podpořte tak místní.

6) Kdo jste milovníci zvířat, pak zavřete oči. Zatoulaných pejsků je všude hafo a nevypadají vůbec dobře.

7) S Ondrou jsme tak trochu měli pocit, že každá rodina vlastní jeden stánek s mangem, taquerii a ještě mají před obydlím obchod se suvenýry. Když jsme projížděli vesnicemi podél hlavním cest, často jsme viděli běhat děti kolem silnice, které nabízeli ananasy/manga v pytlíku. Táta v taquerii dělal maso no a mamča s ostatními sourozenci se střídali v sezení v obchodě se suvenýry nebo v taquerce. Jsou tu vidět obrovské rozdíly mezi vrstvami. Chudí/bohatí. Člověk by jim rád pomohl a i se některé jejich neslušné chování snaží omluvit, ale ne vždycky je to jednoduché. Dokázal byste mi někdo doporučil dokument o Mexiku, kde je trochu přiblíženo, proč je to tam tak jak je? Pro nás osobně to byla první návštěva země třetího světa, tudíž první dojmy byly spíše negativní.

8)  SIM karta - neměli jsme, ale často jsme si říkali, že by se vlastně docela hodila. Drahá není, tak to pro svou cestu zvažte. Po celou dobu jsme ale využívali offline mapy.cz, které používám všude a nemůžu si je vynachválit. 

9) Jestli bych teď udělala něco jinak? Ano. Víc bych si dávala pozor, za co kde a kolik platím.

10) Jídlo bylo často fenomenální a pro to bych se klidně vrátila.