Sdílej cestolog:
()

4.3.2020

Po dobrodružné plavbě jsme se po více než 3 hodinách dostaly na pevninu. Provoz velkého města nás okamžitě zatáhnul na několikaproudovou silnici a jezdily jsme chvíli kolem centra, ze kterého jsme se naštěstí po chvíli vymotaly. Naše cílová destinace ve Wellingtonu, hlavního města Nového Zélandu, byla u mých kamarádů, kteří se sem před rokem nastěhovali a pracují na Zélandě. Nechaly jsme si u nich auto a vydaly se do centra pro nějaké jídlo a na průzkum. Město je po delším pobytu v prakticky opuštěných místech trochu šok, ale rozhodně to mělo zase jiné kouzlo. Odpoledne se ve městě setkáváme s kamarády a procházíme se ještě parkem. Večer grilujeme, popíjíme a je to super.

5.3.2020

Další den se s Pájou vydáváme do města a rovnou jdeme do muzea Te Papa, které nám každý doporučuje. A je to neskutečný! Jako první navštěvujeme pavilon věnující se bitvě u Gallipoli, které se Novozélanďané během 1. světové války zúčastnili. Dominantou výstavy jsou voskové figuríny v nadlidské velikosti, které mají návštěvníky nějakým způsobem uvést do děje, do nějaké situace. Figuríny i přidružená zvuková stránka byly tak věrohodné, že mi většinu času běhal mráz po zádech a několikrát jsem i brečela. Celá výstava je interaktivní, neskutečná, děsivá a co se zážitku týče, tak pro mě naprostá topka ze všech expozic, které jsem v životě navštívila. Do ostatních pavilonů jsme šly také, byly také moc zajímavé, ale tu první nic nepředčilo. Odpoledne jsme se vydaly do lesa, kde se nachází slavný filmový kořen z Pána prstenů, pod kterým se v jedničce hobiti schovávali. Realita byla trochu jiná, posuďte sami 😊 Večer jsme s kamarády zašli na burger a piva a ještě se procházeli po městě.

6.3.2020

Další den se, ač nerady (tímto děkujeme za neskutečně skvělou péči!), loučíme s kamarády a vydáváme se na sever. Projíždíme krásnou krajinou a míjíme Tongariro National Park, který je naším cílem další den. Ubytováváme se v super hostelu u jezera Taupo a užíváme si pohody v horkých pramenech, které jsou u řeky kousek od města.

7.3.2020

Ráno vstáváme hodně brzy, já pomatená hledám potmě všechno možné, nejdou mi otevřít dveře, které stačí pošoupnout. Před hostelem na nás čeká autobus a veze nás k parku. Nabíráme cestou spoustu dalších lidí na spoustě random místech.

V 7 ráno společně s davy dalších turistů vyrážíme na jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších jednodenních treků na Zélandu a troufám si tvrdit i na světě – Tongariro Alpine Crossing. V 7 ráno bylo ještě velmi chladno, ale brzy jsme se chůzí zahřály. Neustále se nás někdo ptal, jestli nechceme vyfotit, takovou koncentraci turistů jsme asi na žádném jiné místě na Zélandu nezažily. Cesta byla většinu času docela nenáročná, místy jsme se škrábaly, místy zase padaly (a davy lidí s námi). Hodně mě překvapily časté cedule, které upozorňovaly na náročnost následujících etap a možnost rychlé změny počasí a s tím spojené komplikace. I přestože mi trek nepřišel extrémně náročný, je dlouhý a hodně turistů má tendenci se předceňovat a hodně často tam musí vyjíždět záchranáři pro vyčerpané často nevhodně vybavené turisty.  Dlouhou část cesty člověk obchází Mt. Ngauhuroe – Horu osudu z Pána prstenů, což je jedním z lákadel tohoto okruhu.

Pak se před námi pomalu ukazují nádherné výhledy na vulkanickou oblast a člověk nestíhá zírat. Červený kráter je nejvyšším bodem tohoto treku a na vrcholku tak právem svačíme a odpočíváme.

Perlou celého okruhu jsou Emerald lakes (Smaragdová jezera), které jsou díky bezchybnému počasí naprosto úchvatnou podívanou. Poslední 2 hodinky treku už jsou náročné, protože pořád klesáme. Večer si dáváme víno a bavíme se na hostelu s místními, kteří nechápu, jaktože v Česku nemáme oceán.

8.3.2020

U jezera Taupo se nám moc líbilo, a tak jsme se u něj rozhodly strávit následující den. Nejdřív jsme se šly projít podél řeky k Huka Falls a procházku zakončily koupáním v horkých pramenech. Odpoledne jsme strávily přímo u jezera Taupo, kde se opět tradičně spálím. Ubytováváme se v kempu za městem a ještě jdeme večer na procházku.

9.3.2020

Další den máme v plánu projít vulkanickou oblast Rotoroa a okolí, je to ale zrovna ten den, kdy nám počasí stojí v cestě. Navštěvujeme Wai-O-Tapu Thermal Wonderland, park plný geotermálních úkazů a typického zápachu. Odpoledne prší příliš, a tak se namísto ve stanu ubytováváme v jednom moc hezkém hostelu ve městečku Matamata. To se nachází se v blízkosti Hobitína, kde máme na další den naplánovanou prohlídku.

10.3.2020

Pro takového fanouška Pána prstenů, jako jsem já, byl tohle naprosto neskutečný zážitek. Po dopoledním procházení Matamata, kdy bylo ještě počasí všelijaké, se počasí umoudřilo a v čase naší prohlídky bylo nádherně. Návštěva Hobitína začala naloděním se do autobusu, kde nás čekalo několika minutové úvodní video. Dojatá a natěšená jsem vyskočila z autobusu a vrhli jsme se na prohlídku s naším průvodcem. Celá tour byla moc zajímavá, vtipná a bohužel moc rychle uběhla. Prošli jsme společně celý Hobitín a na konci ještě v hospodě vyfasovali cider.

Po návštěvě Hobitína a pokukování v obchůdku jsme se vydaly do naší další destinace, kterou bylo městečko Tauranga. Tam jsme strávily krásné odpoledne a večer procházkou na Mt. Maunnganui, odkud byl neuvěřitelný výhled na všechny strany a také procházením se po plážích i městečku.

11.3.2020

Další den jsme vyrazily směr poloostrov Coromandel. Cestou jsem se zastavily u Waihi Beach a poté si prošly zajímavou stezku Karangahake Gorge, průsmykem, kde jsme procházely cestami nad řekou, tunely ve skalách, viděly pozůstatky z těžby dřeva a prošly více než kilometr dlouhý tunel. K večeru jsme ještě navštívily krásnou Whangamata beach.

12.3.2020

Ve čtvrtek se vydáváme k další krásné pláži – Otama beach, ke které vede hodně dobrodružná a strmá cesta, ale stojí nám za to 😊 Poté navštěvujeme cestou ještě další místa, nejkrásnějším je Cathedral Cove, místo známé z filmu Narnie, ke kterému navíc vede moc příjemná a hezká cesta.

13.3.2020

Ráno už se vydáváme směr Auckland, odkud další den letíme zpátky do Česka. Přítomnost několikaproudové silnice a obrovského množství aut a lidí nám připomíná, které město je na Zélandu největší. Ubytováváme se v hodně dobrodružném hostelu, ve kterém někteří hosté regulérně bydlí. Vydáváme se do města nakupovat nějaké suvenýry, procházíme se a přichází cestovní horečka. V Česku se každou hodinu mění opatření, školy jsou už zavřené a mluví se o nouzovém stavu, tak se trochu bojíme. V noci nemůžu spát a každou hodinu sleduju zprávy a maily, jestli se něco nezměnilo. Kvůli různým změnám a opatřením se omezují lety, do té doby se nám plán zpáteční cesty změnil už asi třikrát a ani tentokrát není náš aktuální itinerář úplně poslední verze.

14.3.2020

Ráno se probouzíme polomrtvé a jedeme autobusem na letiště, kde jsme s velkým předstihem. První let je do Hong Kongu a trvá 13 hodin, což je zatím nejdelší let v mém životě. Jíme, pijeme, koukáme na filmy a nakonec to docela rychle uteče. V Hong Kongu je prázdné letiště, zjišťuju, že nám byl zrušen let z Zürichu do Prahy, jsem ale moc unavená a hladová na to, abych to řešila. Koupím se něco v jednom z mála obchodů, co jsou na letišti otevřené a usínám s respirátorem na lavičce.

15.3.2020

Po pár hodinách následuje další dlouhý let (asi 11/12 hodin), tentokrát do Švýcarska. Je noc a téměř nikdo v letadle není, takže máme hodně místa a spíme. Občas mě vzbudí turbulence, nemám ale sílu panikařit a spím dál. Ve Švýcarsku nám znovu opakují, že do Česka se odsud nedostaneme, nakonec nám namísto zrušeného letu dají letenku do Prahy před Amsterdam. Takže ještě dva krátké lety, kdy už ani moc nemluvíme a jen odpočíváme a jsme šťastně doma. Při příletu do Prahy nám je měřená teplota a u přepážky nám podle destinací sdělují, zda musíme do karantény a nebo ne. Je 15.3.2020 a i v maličké zemi jako je Česko je najednou všechno jinak. Naprostou náhodou jsme se tak dobrým načasováním domů dostaly bez velkých komplikací a to za pět minut dvanáct.

Člověk by si řekl, že Nový Zéland je tak vzdálená země, že se tam podívá jen jednou za život, protože se mu nebude chtít tak dlouhou cestu absolvovat víckrát. To jsem si říkala, než jsem tam dorazila. Ta země vás ale tak moc uchvátí, že nějaké hodiny letu navíc nebudou absolutně žádnou překážkou se tam vrátit.

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:
Příspěvek od 

Ahoj cestovatelé! Jmenuju se Bája a cestování je pro mě největší koníček, ve kterém jsem se opravdu našla. A jelikož mě taky baví psát, rozhodla jsem se o svých cestách něco napsat a sdílet to společně s vámi :)

více o autorovi

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2020
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram