S Dvojčetem na Mallorcu

Dvojčata na dovče

Ahoj povím vám zážitek z neplánovaný dovolený.
Mám svůj seznam šíleností co bych chtěla zažít. Patří tam i to ráno vstát koupit letenku sbalit baťoh a letět.
To se mi povedlo. Brachovi před odletem vypadl kámoš. Nechtěla jsem aby letěl sám. Tak jsem vše zařídila a letěla s ním.
Jsme dvojčata a dlouho jsme spolu nikde nebyli. On už plán měl já věděla jen to, že si na 2 dny budeme půjčovat kola. 
Letěli jsme v úterý odpoledne z Prahy. První večer jsem byli v hlavním městě Palma. Kde jsme zašli na pivo do Česko-slovensko-španělský restaurace( 3 Chisoc). Pivo tam měli nejlepší a nejlevnější z celé Mallorky až tam poletíte určitě se tam zastavte. 

Druhý den jsme vyrazily na sever do Port de Polenca. Jeli jsme autobusem.  Tam jsme byli 3 noci.  Je to nádherný pobřežní městečko pláže mi trochu připomínaly ostrov Gili.
Ceny tam už byli trochu někde jinde, ale nevadí teď už víme, že příště se stačí ubytovat o 7 km dál a tam už to je přijatelný.  První den v Portu jsme se šli projít, městečko to je kouzelný. Druhý a třetí den jsme si v @bike.island.mallorca  půjčili Ebike půjčovnu mají Češi a fakt vám poradí. Bracha je trénovaný cyklista, ale po nemoci se musel šetřit. Já jsem pravý opak za posledních 5 let jsem na kole ujela tak možná 4O km. 
První den bike trip jsme vyrazili po okolí a odpoledne jsme chtěli na Far de Formentor, ale tam jsme kvůli silnému větru nedojeli. 
Dojeli jsem na Es  Colomer a tam jsem málem i s kolem odletěla. Cesta nahoru byla asi 7 km do kopce. Takže na ebike to docela šlo. Akorát jsem si naivně myslela, že stačí šlápnout a kolo pojede samo. To jsem byla na omylu. Stejně jsem musela šlapat.
Ta příroda okolo byla opravdu nádherná. Všude olivové háje, pomerančové sady, ovce, kozy, koně. Miluji takový panorama. První den jsme ujeli 70 km na to, že celou dobu foukal vítr tak jsem použila asi 20 procent baterky. Takže jsem byla spokojená. 
Druhý den bike trip vyrazili jsme na 100 km výlet. Věděla jsem, že jedeme do nějaký zátoky, ale jak ta cesta bude náročná to jsem neměla ani páru. 
Upozorňuji, že moje cyklo výbava nebyla žádna víc vám poví fotky co dám pod článek.
Bracha ten měl celou cyklo výbavu. 
Vyrazili jsme dopoledne. Už při prvních par kilometrech každý pumpičkář co mě viděl se na mě smál. Ano opravdu jsem mezi tyto typi lidi vůbec nezapadala.
Moje oblečeni a ebike s košíčkem. Jak jsme stoupali a kilometry přibývaly tak přibývalo i víc lidi co po mě koukaly a smáli se.  A já se musela taky smát. Mám dar, že dokážu každého rozesmát, ale rozesmát za den přes 3000 lidí to je můj nový osobní rekord. 
Docela jsem ráda, že po cestě jsme nepotkávaly Češi, protože jakmile jsme jeli do kopce tak jsem byla sprostá jak dlaždíč. Jako ebike za vás opravdu sám nepojede a musíte šlapat v rámci úspor baterky jsem jela většinu cesty na eco a do kopce na aktiv nebo sport podle toho jaký byl kopec. Stoupání bylo docela velký. A po par kilometrech mě  už pěkně bolela prdel.
No ale to nejhorší teprve přišlo skoro, když už jsme byli v cíli. Zastavili jsme se na kávu a mufin před poslední etapou. Ty výhledy po cestě byli opravdu úžasný.
Dopili jsem kávu a vyrazili brácha mi říká: Hele bacha teď brzdi a koukej na cestu.  Tak jsem si myslela ok tak zas nás čeká poslední kopec dolu. Rozjeli jsme se, když jsem viděla ty klikatovitou prudkou cestu dolu. Zastavila jsem a křičela na brachu co byl v předu jestli to myslí vážně , že skončím někde mezi kameny a kozy. Myslel to vážně no sebrala jsem odvahu a nasedla na ebike a hurá z kopce dolu. A hlavně se nezabít.  Cestou z kopce jsme potkávali, autobusy, motorky, auta a všichni jsme se tak hezky tolerovali a nikdo nepřišel k úrazu.
V zátoce jsme si dali oběd, dobila trochu kolo a vyrazili jsme do skoro 10 km kopce nazpátek. Na horu to bylo hodně hustý šlapaní, ale ebike mi pomohl.  Úplně nahoře jsem si udělala selfie s oslem a cedulý, že jsem to dala.
Už jsem se těšila až budeme zpátky v Port de Polenca už mě fakt bolel zadek, ale byla jsem na sebe pyšná, že jsem to ujela bez žádné přípravy.
Večer jsme se odměnili dobrým jídlem a pitím a šly spát. 
Ráno jsem měla jed busem na letiště jelikož se tam konal nějaký triatlon tak busy dopoledne nejezdili. No a jak se ze severu dostat na jih jediná možnost bylo taxi. Tak se mi ten výlet nakonec hezky prodražilo, ale zas to za všechno stálo. S bráchou jsme si to užili a byla sranda.