Chorvatsko

Stopovací DobroChvilky I

Vojtěch Kameník
31. 10. 2021
6 min. čtení
133x
1 komentářů

Píše se 3. týden mé cesty kolem světa a já zažívám první dny stopu Chorvatskem. V posledních minutách se ptám v hostelu, jestli neznají dobré místo z Rijeky směrem na Záhřeb. Jdu si na doporučený top tip a v klidu s úsměvem dělám svojí práci.

Po nějakých 20 minutách vidím v dáli zvláštního pána. Starší, na první dobrou kolem 70 let, štráduje si to na kole s přilbou, reflexní oranžovou vestou a na zadní části kola má několik tašek s (možná třídnými) odpadky. Projíždí kolem, zastavuje a zajímá se kam pak to mám namířeno. Spustí na mě chorvatsky a potom německy, no za češtinu nebo angličtinu bych byl radši, co si budem :D Z prapodivné kombinace těchto 4 jazyků vzniká docela slušná konverzace.

Pán se na chvíli zamýšlí a začne se přehrabávat v brašne, kterou měl velmi mazaně schovanou mezi odpadky. Vytahuje červenou lihovou fixu a začíná kreslit na moji stopovací desku, která btw se mnou cestuje již 3. stop trip. První čáry, které zdobí mou fav desku zobrazují mapu dálnice z Puly do Záhřebu a mou polohu, která se nenachází na dálnici, ale trochu opodál. Naznačuje, že moc aut tudy tímto směrem nejede a že na dálnici je to jistotka. Druhý nákres věnuje cestě z autobusové stanice směrem na benzínovou pumpu, která se nachází na již zmiňované dálnici. Děduška přerušovaně kreslí, popisuje a velmi intenzivně přemýšlí/vzpomíná s hlavou zdviženou. Poté mi vysvětluje, že se tam mohu dostat autobusem číslo 2 nebo 3. Můj původní plán jezdit jen stopem jsem se mu rozhodl nevysvělovat, ještě bych vyfasoval pár jugoslávských pohlavků a že tabuli mám v plánu používat ještě nějaký čas také. Po snaze vysvětlit mi, kde se nachází autobusová stanice mě nakonec osobně doprovází k nedaleké zastávce v centru města Rijeka.

Když dorazíme na místo, děduška se mě ptá, jestli bych si nedal kafe, no ikdyž kafe nepiju, tak na cestě jsem se rozhodnul býti YESMAN. Za pár minut mi děda podává kelímek s širokým úsměvem. U kávy jsme se jako džentlmeni bavili hodně o sportu, zejména o fotbalu. Po krátkém čekání na zastávce jsem se nemohl nezeptat na společnou fotku na které můžete vidět zejména 2 obličenej naproti Sluníčku a mezi námi daleko na kopci hrad Trsat. Takhle, neměl jsem v plánu mít na fotce i hrad, ale děduška ho na snímku prostě chtěl. Z ničeho nic řekne, že ž to zvládnu sám, dáme si pestišku na rozloučenou a naše cesty se dělí. 

Za pár minut přijíždí autobus, kupuji si lístek a spokojeně usednu. Znám jméno zastávky kde mám vytoupit a jsem spoko. Přemýšlím a rozebírám si poslední půl hodinku života a nemůžu se neusmívat. Koukám se nějaký čas okolo a najednou bum, děduška na další zastávce vchází do autobusu a hned jde ke mě. Říká, že si nekdě v křoví nechal kolo a pojede mě vyprovodit, že má čas. Po cestě se už více baví s náhodnými lidmi (možná je i zná) a náramně se u toho baví. 

Za nějakých 20 minut jízdy vystupujeme a pokračujeme pěšky po cestě, kterou mám nakreslenou na desce. Opouštíme hlavní cestu a pokračujeme prudce z kopce. Po cestě už nejsou ani baráky, spíše mi to připomíná menší cestu skrz křoví. Říkám si kam mě to ten dědula asi vede, ale slyším rachot dálnice a to mě uklidňuje. Po nějaké chvíli chůze ChorvatBušem se ocitneme vedle dálnice a dírou v plotě se dostáváme na samotný kraj. Poprvé v životě přebíhám dálnici, provoz byl naštěstí docela klidný a další dírou v plotě se dostáváme na druhou stranu. Když dorazíme na relativně frekventovanou benzínku dostávám rady, že se mám lidí ptát. Chvíli děduška dělá moji práci a připadám si tochu jako zboží na trhu, no tak se jen usmívám. Přemýšlím jak se tak tváří banán nebo fík, který chce být prodán. Po pár nezdařených pokusech mi děduška popřál hodně štěstí, dali jsme si zase pěstičku a za chváli mizí stejnou dírou v plotě. Do pár minut se mi podaří si stopnul mladší pár, který jel do Záhřebu, kterému jsem vše s velkým nadšením řekl. 

Parádní to den.

Vojtěch Kameník
Ahoj, já jsem Vojta, je mi 24 let, studuji v Liberci, rád cestuji a sportuji. Poprvé jsem vyjel sám v 17 letech na florbalový kemp do Švédska. Moje angličtina v té době byla tak akorát na přežití. Jazykové kurzy v létě mně dosti pomohly v rozmluvení a získání potřebného sebevědomí. Hlavní zlom mé vášně pro cestování nastal pravděpodobně na prvním Erasmu v Mariboru. Ze Slovinska jsem se otočil domů na pár dní a rovnou letěl na druhý Erasmus do Portugalska. Rok poté jsem si vyjel na W&T do USA a poslední větší cesta byla do Šanghaje, kde jsem strávil zimní semestr. Čínu jsem opustil ve stejný týden, kdy byl Wuhan uzavřen, takže za mě milionovej timing.
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Jindřich Brychta
Jindřich Brychta
Muž 32 let Česká republika
Jindřich Brychta
1 t
Cestovat stopem,....v dnešní době málo.kod má na to koule. Respekt
Nejčtenější cestology
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
 
3
CzechCemeteryExploring | Opuštěný židovský hřbitov
 
4
CzechCemeteryExploring | Hostouň
 
5
Norsko - Trollstigen, Trollveggen a pohoří Reinheimen
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
laVendula | Thajsko '19
 
3
Indonésie
 
4
Jistá nejistota aneb odletíme?
 
5
Jak jsme málem nejeli do Gruzie
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
17 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
14 cestologů 28 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 14 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 12 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Jak jsme stopli kabriolet a málem umřeli
Stopování v Evropě
Jiří Balga
0 komentářů
 
11denní roadtrip: Bosna, Černá Hora a Chorvatsko
Moje "Chorvatské poprvé" a rovnou s 2500 km na tachometru!
babetka-cz
3 komentářů
 
[VLOG] Len tak bicyklíkmi do Čiernej Hory a zase späť // DEŇ 4
2100 kilometrov na bicykloch za 21 dní. V tomto dieli sme prechádzali hneď tromi rôznymi krajinami.
Marek
0 komentářů
 
Stopem po Evropě
Jde o příběh jednoho zvědavého mladíka, který se jednou sebral a dostopoval k moři. Za týdenní cestu v 5 zemích nastopoval skoro 2 000 km, svezl se ve 26 cizích autech, nachodil 150 km, vypil jen 8 piv, koupal se v moři I jezerech, za ubytování a dopravu
Vojtěch Kameník
1 komentářů