Tenerife (GR131 + Pico del Teide)

Přechod Tenerife (GR131 + Pico del Teide)

Start: Arona

Cíl: La Esperanza

Počet dní pochodu: 5 (celkem 8 dnů na Tenerife)

Množství kilometrů: 100 km

Převýšení: 5 330 m

Celkové náklady: 10 500 Kč

Trasa: https://mapy.cz/s/numazalefa

Bivak: https://mapy.cz/s/nuhejepeko

Inspirace: https://www.svetoutdooru.cz/hory/tenerife-trek-ze-severu-na-jih/

Fotky: https://photos.app.goo.gl/7p2JpPYwrF1Zb5zM8

Rád bych se s vámi podělil o zážitky a užitečné informace z přechoduTenerife po GR131.

Celkově jsem na Tenerife strávil 8 dnů, z toho přechod trval 5 dnů, ale jeden den jsem ušel 42 km.

Den první:

Krásný začátek dovolené, ztráta přišla hned na letišti ve Vídni, kde mi neprošla vynikající boloňská omáčka 120 ml :/. Komplikace pokračovaly při dosažení Tenerife South Airport ve večerních hodinách, docela překvapení, z neznámých důvodů jsem si myslel, že přiletím na Tenerife North Airport, kde jsem si taky zabookoval hostel :DDDDD. Mno naštěstí jen na jednu noc. Takže spíš jen trochu rána na mé ego, jaký jsem hlupák a rezervace dalšího hotelu již tedy na jihu, konkrétně hostel v Los Cristianos. Pro transport jsem použil bus, docela fajn je si stáhnout i app do mobilu, ze které jde následně platit bus (scanujete čárový kód busu a je to dobrá technická vychytávka). Celkově jsou busy v dobrém stavu spolehlivé. Ubytování docela bída, v pokoji se 4 lůžky se nacházel jen Ital Nico, sice moc neuměl anglicky, ale hned jsme se dali do řeči a po chvíli vyrazili na večerní tah městem, cestou jsme přibrali nádherou dívku na půl Němka na půl Řekyně, no byla to prostě bohyně, která se jmenovala Irinii. Tak jsme ve trojce pojedli, popili a trochu zakalili na místní diskotéce.

Den druhý:

Ráno bylo relativně, bez příznaků z předchozího dne :D. Čekaly mě dva hlavní úkoly, sehnat kartuš a přesunout se do Arony. Jak se ukázalo sehnat kartuš nebyl problém, problém byl, že s hrdlem (závitem) na typ vařiče jako například VAR2 měli všude jen velké 0,5 kg, menší vhodné na kratší přechod měli jen ty zacvakávací. Ptal jsem se fakt všude :/. Nakonec jsem musel vzít 0,5 což znamenalo, že můj batoh se přetížil ještě víc, ale zase jsem si mohl každý den vařit sele a ještě by mi zbyl plyn na topení v kamnech. Nenechal jsem se rozhodit a po zakoupení bomby jsem si odskočil na skvělou snídani do místní kavárny. Následoval přesun do Arony, který je bezproblémový via bus. Tímto začal můj trek GR131. Hned první kilometry byly výživné, jelikož jsem určitě přetížil batoh díky velké bombě, která měla pocitově nejméně 5 kg a konzervy tuňáka dalších 10 kg :D. nakonec jsem se vyškrábal do Ifonche, kde jsem se posilnil točenou Doradou, což je místní nic moc pivo, ale při treku chutnalo skvěle. Následovalo další stoupání do výšky cca 1 600 m n. m., stoupání dalo docela zabrat a taky mě vypekly mapy.cz nebo spíše moje blbost. Měl jsem stažený offline, ale buď jsem spustil sám aktualizaci nebo se spustila automaticky, ale nedokončila. To mělo za následek nefunkčnost offline map a zrovna nebyl signál. Naštěstí je GR131 relativně dobře značená, tak jsem si zanadával, a nakonec zvládl dojít na místo pro první bivak, kde jsem vyčerpaný ubral váhu batohu dvěma konzervama tuny s 2 min těstovinama z Lidlu a následně zalehl.

Kde sehnat kartuši na jihu: míst je více například centrum Los Cristianos benzinka BP; Ferreteria Caribe železářství v centru (Av. Ámsterdam, 38650 Los Cristianos, Santa Cruz de Tenerife, Španělsko); benzinka v Aroně (měli jen zacvakávací typ).

Den třetí:

Třetí den začal pohodovým klesáním do Vilafloru, kde jsem se pořádně nadlábl v místí restauraci tak, že v následném stoupání jsem měl pocit, že vrhnu, stoupal jsem až do výšky 2 400 m n. m. za neustálého svitu agresivního slunce, celý mokrý a dosti rozbolavělý. Ještě že jsem ten den nepodcenil vodu a nesl na hrbu 3 litry, ze kterých mi na konci dne stejně nic nezbylo. Ale zásoby vody jsem doplnil v luxusní restauraci/hotelu Marmitia, kde, když jsem požádal o doplnění/zakoupení vody, tak mi ochotně ukázala obsluha restaurace WC. Značně upocen jsem ještě zkusil požádat obsluhu hotelu o sprchu za nějaký desátek, cítil jsem, že kohoutky by mohly být ze zlata :D. Ale bohužel měli obsazené všechny pokoje a jinde prý sprchy nebyly :D. Ale i tak jsem byl spokojen, vodu jsem doplnil, a ještě mě z nepochopitelných důvod strpěli v křesílku restaurace, když ostatních se ptali, jestli jsou ubytovaní a neubytované posílali pryč :D. Asi jsem vypadal jako vážený host :D. Ve večerních hodinách jsem se odebral na kutě do jeskyně - bivaku 2, kde jsem odlehčil batohu od dalších tuna konzerv a ulehl.

Den čtvrtý:

Tento den mě čekala královská etapa s výstupem na Teide. Začalo se hned zostra, kdy mě náročná stezka vedla na Pico Viejo, kdy na 5 km nastoupáte 800 výškových metrů. Cesta byla nekonečná a málem jsem vypustil duši, ještě mě deptali borci/běžci, kteří měli nějaký závod a na lehko mě samozřejmě předbíhali, zatímco já funěl se 100 kg batohem. Nakonec po neskutečném úsilí, které trvalo přes 3 hodiny jsem stanul pod kráterem Viejo. Dále mi již zbývalo jen 3,4 km s převýšením 650 m na vrchol Teide. Škrábání na vrchol mi zabralo další hodinu+. Takže komplet na vrchol na 8,4 km nastoupáte 1450 m, i informační cedule vám radí ať cestu zvážíte díky její náročnosti kvůli stoupání a terénu, ale dá se to i s báglem zvládnout 😊. Taky jsem měl štěstí, že nejela lanovka, nikdo nehlídal výstup na vrchol tak jsem měl prostor ho dobýt. Až na vrchol jsem již vyrazil bez batohu, který jsem nechal u lanovky. Vítr byl opravdu silný, poryvy se mnou cloumaly a do toho jsem inhaloval sirné výpary sopky. Ale ten pocit na vrcholu byl nádherný. Následoval sestup do nížiny :D. Refugio de Altavista due Covid samozřejmě zavřená, takže nemožno přespat nebo dplnit zásoby jídla/vody. To samé Refugio del Grupo Montañero de Tenerife v Portillo Alto, kde je ale hospoda, kde si můžete dobře požrat, popit a doplnit vodu. Jenže já si řekl, že doplním až v El Portillo, už jsem žádnou neměl, ale no stress. Hospoda v El Portillo due Covid zavřená ☹. No, co teď, po pivě jsem měl docela žízeň a chtěl jsem vařit. Nejbližší místo, aniž bych musel odbočit výrazně z trasy Camino de Chasna. Tušil jsem, že ten den se již nenapiju a neuvařím, ale aspoň jsem chtěl být další den co nejblíže možnosti napojení. Nakonec jsem šel s čelovkou nočním lesem až do bivaku číslo tři, kde jsem po extrémím dni s výstupem na Teide a 42 km ulehl pod přístřeškem.

Jak je to s výstupem na Teide: Pěšky nebo lanovkou se dostanete bez permitu na konec lanovky. Dále potřebujete permit, který je sice zdarma, ale jen snad 200 osob na den, takže je cca 2 měsíce dopředu vyprodáno a rezervuje se na konkrétní časy. Vstup hlídají místní Rangers :D. Jenže ti si vyjedou lanovkou, která jezdí od 9:00 do 17:00, takže kontrolují obvykle jen v době, kdy jede lanovka. Když fouká silný vítr (i můj případ) tak lanovka nejede a nikdo výstup na vrchol nehlídá.

Den pátý:

Necítil jsem nohy :D. Naštěstí byla po 2 km hospoda, po krátkém ale extrémně strmém klesání jsem dorazil do Camino de Chasna, kde jsem na posezení dal pivko a rozhodl se ze sebe smýt včerejší utrpení v moři, tak jsem vyrazil busem na pláž Playa Jardin, vymáchal se v moři a v místní restauraci poobědval luxusní rybu. Následoval přesun do Camino de Chasna a napojení zpět na GR131. Což znamenalo za nadávání a vztekání vystoupat super krátký ale strmý kopeček, který mi po včerejšku vůbec nechutnal. Následoval nesmyslný sestup proto, abych se škrábal do 1 800 m n. m., což bylo po minulém dni opravdu peklo, na to, kolik km jsem tento den nakonec ušel jsem byl úplně vyřízený. A byl jsem neskutečně rád, že jsem našel slušné místo na přespání a posilovalo mě vědomí, že další den byl papírově sestup jen s několika hrbolkama. Zalehl jsem na pozici bivak 4 a hned usnul s pocitem, že další den jen lehce přes 20 km do cíle.

Den šestý:

Tento den se jednalo o sestup do Esperanza. Ale po předchozích dnech jsem cítil každé stoupání. Naštěstí se jde lesem, takže na vás nesvítí slunce a povrch je velice příjemný, kdy netrpí vaše klouby, lesní cesta, po které je radost klesat a celkově je opravdu moc hezká. Sestup je rychlý a mně se povedlo cca 20 km ujít za 5 hod. tzn. v 15:00 jsem dorazil do La Esperanza, kde mě zalil pocit neskutečného štěstí, že jsem zdolal GR131 i s Pico del Teide ve skvělém čase a hromadou zážitků, aniž bych utrpěl kromě pár puchýřů nějakou újmu. To jsem šel hned oslavit do místní hospůdky, kde jsem si objednal skvělou rybu a čtyři kousky k tomu. Jak milé bylo, že obsluha sice neuměla anglicky, ale nakonec jsem zjistil, že paní je z Česka a na Tenerife odjela pouze na dovolenou v roce 1998, dovolená se protáhla, zapustila kořeny a již by se nevracela. Tak jsme si nakonec hezky popovídali a já v dobré náladě vyrazil na bus do Santa Cruz, kde jsem si rezervnul hostel. :DDDD Již podruhé v Santa Cruz, když po příjezdu mi to úplně nevyšlo. Ale tentokrát, jsem volil jiný hostel a opravdu do něj dorazil. Konkrétně Wanderlust Hostel, Santa Cruz de Tenerife. Ubytování příjemné, příjemná zábava a pokec s ostatními návštěvníky hostelu zaručena.

Den sedmý:

Sedmý den byl regenerační s obhlídkou Santa Cruz a navštívení ikonické pláže Playa de Las Teresitas. Akorát počasí na koupání moc nebylo, lehce kapalo a bylo pod mrakem. Ale celkově pohodový den, který jsem zakončil pitím s ostatními návštěvníky hotelu na Terase. No a taky jsem dojedl tuňáka a těstoviny z mé batožinové spíže. Toho pití bylo dost… :D

Den osmý/devátý:

Můj poslední den na Tenerife, kdy jsem měl v 19:05 odlet z Tenerife South Airport. Takže jsem si dal pozdní snídani a následoval přesun busem na jih. Nechtělo se mi opět do Los Cristianos, tak jsem si koupil celodenní lístek na bus přes svou app v mobilu a zajel do El Médano na pláž a dobré jídlo. Co osud nechtěl :DDD opět jsem tam potkal Itala Nica, tak jsme si popovídali anglicky/španělsky/rukama/nohama :DDDD. Prostě strašná náhoda, jsem mu říkal, že ho ještě někdy určitě potkám :DDD. Později jsem zahájil přesun na letiště, věděl jsem, že ze San Isidro stačí nastoupit na bus číslo 110 nebo 111, ale už jsem si nějak neuvědomil, že busy jezdí tam a zpátky, takže místo na letiště jsem nastoupil na bus ve směru na sever do Santa Cruz :DDDD. Naštěstí jsem si to po chvíli uvědomil, vystoupil na busové zastávce na dálnici a následně již chytil bus ve správném směru, který mě dovezl na správné letiště. Kde mi byla jako nebezpečný předmět zabavena moje milovaná lopatka/rýček na exkrementy :D, který se mnou zažil tolik krásných chvil. To mě velmi zamrzelo, protože jsem k němu měl velký citový vztah :DDDD. (Snažím se, aby po mně nikdy nic nezbylo, co vyhodím ven, i ze svých útrob, zahrabu rýčkem, papír si beru s sebou a vyhodím u nejbližšího koše)... Do Vídně jsem dorazil následující den po 1 am. Našel si pohodlnou sedačku a trochu si zdřímnul s dalšími letištními čekači, kteří čekali na navazující spoje do různých koutů světa. Různě zkroucení na sedačkách nebo chrnící na zemi, největší slast byla, když se jim povedlo si zabrat místo, kde byla zásuvka. Následoval přesun z letiště na Hbf prvním ranním a po 6 hodině z Hbf polským EC na naši krásnou Moravu.

Shrnutí

GR131 je krásný trek s kratší vzdáleností cca 85 km, když přidáte nejvyšší horu Španělska Pico del Teide dostanete se na 100 km. Náročnost je střední až těžší … co to vlastně znamená :D, převýšení není papírově tragické, ale trek vám nic neodpustí a kopce jsou často dosti strmé. Když přidáte Pico :D, tak se jedná o dost náročný trek, který netřeba podceňovat, rozhodně to není nic pro slečinky. Trochu mě zaskočilo, že je problém sehnat na jihu malou kartuš na závit, dostupné jsou jen velké. Po dobu mého treku jsem potkal hodně Čechů/Slováků na letišti, dva české páry na trase (jednodenní výlet), ale celkově nikoho, kdo by šel GR131 na těžko, což mě trošku zamrzelo. Byl jsem na túře v ideálním období totiž, co se počasí týká. Když jsem absolvoval GR221 na Mallorce, tak jsem potkal mnohem víc turistů. GR131 jsem šel v podstatě celou trasu sám. Lidé na Tenerife dávají asi přednost plážím a jednodenním výletům z resortu do přírody. Také je problém s vodou, pokud ji podceníte, musíte počítat s tím, že vám může chybět a možnost koupení není na každém kilometru. Dle mapy.cz se občas objeví něco (pramen), ale vše vyschlé. Jediná místa, kde je voda jsou na mapy.cz označeny jako pitný zdroj a to jsou tři místa blízko sebe u města Aquamansa, no dobrej název :D, ale strategicky prostě bída a taky kvůli COV je většina chat a i některý hospody zavřený. Takže je nutné s tím počítat a trochu přemýšlet. Trek určitě doporučuji a v případě dotazů mi klidně napište.

Turistice Ahooojjjj 😊