Sdílej cestolog:
()

Myslím, že jednu z nejznámějších evropských, ne-li světových, metropolí není třeba rozsáhle představovat. Pro tápající uvedu snad jen to, že Amsterdam je hlavním městem Nizozemska.

A protože můj blog je jednoduše o mých vlastních zážitcích z cest, nebudu zde rozepisovat/přepisovat informace, které se dají najít v nejrůznějších průvodcích nebo kdekoliv jinde na internetu (včetně staré známé Wikipedie). Pokud z těchto zdrojů budu čerpat, pak to budou pouze a jen zajímavosti, o které se s vámi budu chtít podělit. 🙂

A teď už konec tlachání, tady je Amsterdam mýma očima!

R U READY?

Amsterdam má v mém srdci zvláštní místo, jednak proto, že se téměř okamžitě stal jedním z mých nejoblíbenějších evropských měst, ale především pak proto, že byl prvním městem, které jsem navštívil na vlastní pěst.

Do Amsteru jsme s přítelem vyrazili krátce po mojí maturitě na gymplu, tedy někdy na přelomu července a srpna 2018. Strávili jsme v něm pouze 3 dny, ale i přesto na mě Amster natolik zapůsobil, že se tam chci minimálně ještě jednou podívat (tbh klidně si dokážu představit žít v něm natrvalo :D).

Jelikož Amster (bohužel) patří také i k finančně náročnějším evropským destinacím, rozhodli jsme se ušetřit na dopravě, abychom měli víc na útratu v samotném srdci Nizozemska. Jinými slovy, místo letadlu jsme nakonec dali přednost autobusu. A to byla chyba. VELIKÁ. Nicméně, oba jsme už podobné delší cesty autobusem po Evropě zažili, a i přesto, že jsme dopředu věděli, že cesta bude hoodně dlouhá (19 hodin), řekli jsme si, že to nějak zvládneme, že to přece nebude zase natolik hrozný (jeli jsme na noc). To byla druhá chyba. Cesta se neuvěřitelně táhla, autobus praskal ve švech a navíc se díky vysokým teplotám všichni pekli ve vlastní šťávě (a to i přes zapnutou klimatizaci). No prostě hrůza. Nejhorší ze všeho ale bylo to, že kvůli častým mezizastávkám jsme se ani jeden pořádně nevyspali, takže když jsme po probdělých hodinách konečně vystoupili z autobusu, místo euforie, že jsme ve vysněném městě, na nás doléhala značná únava. No, jak se říká, nevermind.

Na místě, kde nás autobus vyhodil, jsme si koupili jízdenku na tramvaj a tou jsme dojeli až na Amsterdam Centraal (hlavní vlakové nádraží). Nutno podotknout, že čím víc jsme se blížili centru, tím míň nás zmáhala únava a konečně se začala dostavovat ona žádoucí euforie, která předtím byla téměř na bodě mrazu. Na nádraží jsme přestoupili na metro, které v té době bylo otevřeno asi necelé 2 týdny, tudíž vše bylo ještě nové a krásně nablýskané. Určitě to hrálo značnou roli v našem vnímání, nicméně, dodnes tvrdím, že nejhezčí metro, jaké jsem prozatím navštívil, mají právě v Amsterdamu :D. Další věc, která nás (nebo aspoň mě) zaujala, bylo to, že vlaková souprava nebyla rozdělená na jednotlivé vagony, jak jsme zvyklí. Celou soupravu tvořil jeden obrovský „vagon“, který byl celý průchozí. To znamená, že pokud není někde místo k sezení, nejste limitováni pouze na prostor jednoho vagonu, ale prostě jednoduše procházíte soupravou, dokud někde neobjevíte volné místo. Když se na to ohlížím zpětně, přijde mi to, jako hrozně super nápad a myslím, že by se tím měli inspirovat i v ostatních zemích. Z metra jsme vystoupili na menším autobusovém nádraží, odkud jsme se příměstským autobusem dopravili do předměstské části Amsteru zvané Oostzaan, kde jsme měli zabookované Airbnb. Důvodem, proč jsme nebydleli přímo v centru, byly jednak vysoké ceny, jednak ale také to, že v ceně našeho ubytování jsme měli zahrnutá i jízdní kola na půjčení, což nám značně ulehčilo pohyb po městě. Navíc jsme měli vše potřebné právě v Ooszaanu, včetně supermarketu, takže za nás úplně super! Ubytování jsme měli krásné, moderně zařízené se spoustou denního světla (zvlášť pro tohle mám slabost), za což patří obrovské díky našim hostitelům: Myriam a jejímu příteli (jméno jsem už zapomněl :D).

Hned po příjezdu jsme se rozhodli využít zbytek dne k prozkoumávání města, vzali jsme kola a vyrazili k trajektu. Ano, trajektu, jelikož je kanály odděleno nejen historické centrum, ale v podstatě celé město. Nicméně, kanál, ke kterému jsme mířili, připomínal spíše velkou řeku (proto trajekt) a ústil až v Severním moři. Od ubytování jsme to měli k trajektu zhruba 3 km, takže to nebylo nic hrozného, při cestě jsme projížděli mj. velkým parkem a kolem školy, což nám umožnilo pozorovat autentičnost prostředí. Plavba trajektem trvala kolem 20 minut a vysadil nás opět u Amsterdam Centraal, odtud jsme pokračovali na kole. Protože už bylo pozdní odpoledne, rozhodli jsme se, že na památky půjdeme až následující den a že si místo toho vychutnáme Amsterdam plnými doušky. Projížděli jsme malebnými uličkami a zákoutími, pozorovali místní sedící na zahrádkách, kochali se…Čas od času nás také trknul do nosu známý zápach marihuany (který je ostatně pro město typickým), nicméně za krátko jsme si na něj navykli. Nutno zmínit, že ne celý Amster je zahalen pro někoho nepříjemným zápachem. To vůbec. Chtěli jsme také najít onu notoricky známou Čtvrť červených luceren (anglicky Red-light district, nizozemsky De Wallen). Jelikož ještě bylo denní světlo, neměli jsme možnost spatřit ony červené lucerny dávající celé čtvrti její jméno. A věřte nebo ne, procházeli jsme přímo ní! Přišli jsme na to ale až když jsme se za tmy vraceli, to čtvrť byla dobře rozeznatelná už z dálky. Nedalo nám to a šli jsme se do ní podívat ještě jednou, to už se odpoledne klidná čtvrť hemžila jednak domácími, jednak také i připitými turisty hledajícími povyražení. Ještě před odjezdem k trajektu jsme se stavili v jednom místním krámku prodávajícím španělské churros a zatímco jsme čekali, až nám je udělají, dali jsme se do řeči s majitelem podniku, který byl moc milý. Mimo jiné se nás ptal, odkud jsme přijeli, a když jsme řekli, že z Česka, zmínil, že jeden z jeho zaměstnanců je Čech a že si vždycky od něj z Čech nechá dovézt kartony cigaret, protože u nás je přece tak levno! Kéž bychom to mohli říct i my o Amsteru :D.

V dalších dnech jsme navštívili například Van Goghovo muzeum, které nabízí kromě krásných maleb také i interaktivní expozice. Najdete zde např. ony slavné Slunečnice z jeho druhé řady slunečnicových zátiší, které namaloval kolem r. 1888 v Arles. A to určitě stojí za vidění! Dále jsme navštívili i onen známý nápis I LOVE AMSTERDAM (které jsou mimochodem v Amsterdamu dva), nicméně bylo nemožné se u něj vyfotit bez lidí. Poté jsme si pronajali šlapadlo, protože co by to bylo za návštěvu Amsteru bez projížďky v romantických kanálech. Brali jsme to tak, že si při plavbě odpočineme, protože všichni na šlapadlech vypadali uvolněně a plní energie. CHYBA. Netušil jsem, že rozpohybovat šlapadlo je taková dřina! I přes ní to však stálo za to a neměnil bych. Další položkou na našem seznamu míst byla vyhlídková věž A'DAM Lookout, která nabízí dechberoucí výhled na město, plus má na střeše také chill zónu s umělou trávou a občerstvením, což vytváří skvělou atmosféru. Právě u věže je i druhý, byť menší, nápis I LOVE AMSTERDAM, který ale není v obležení fotochtivých turistů. Další charakteristickou atrakcí věže je i obří houpačka, která je přímo na střeše a přehoupne se s vámi přes její okraj, takže pod sebou nemáte nic než 100 metrů volným pádem :). Je to spíš pro silnější povahy, my jsme tentokrát vynechali. Snad příště. Chtěli jsme navštívit i Dům Anny Frankové, bohužel lístky nebyly k sehnání ani online (sháněli jsme je měsíc dopředu).

Náš pobyt v Amsterdamu bohužel nebyl jen příjemným. Jeden den, kdy jsme se toulali po nákupech, nám ukradli jedno ze zamčených kol. Dodnes tomu moc nerozumíme, protože jsme kola nechali v kolostavu přímo před obchodem a navíc byla obě kola zamčená jak k sobě, tak ke kolostavu. Holt měl zloděj štěstí :). Informovali jsme o tom Myriam s přítelem a ti nám řekli, ať si neděláme hlavu, že se to v Amsteru stává běžně. Krádež jsme nahlásili na místní policejní stanici a ti s námi vyplnili papíry, které jsme pak předali Myriam. Tady si dovolím upozornit na další OBROVSKOU výhodu Amsterdamu. Všude, opravdu VŠUDE, se domluvíte bez problémů anglicky. Krádež jsme řešili s jednou postarší policistkou (mohlo jí být tak kolem 50 let) a byli jsme zaskočeni, jak dobře ovládala angličtinu, bylo to obdivuhodné. Horší bylo, že jsme se po zbytek dne museli dopravovat na jednom kole, ale i to se nějak zvládlo. Cestou domů jsme ještě Myriam koupili láhev vína jako bolestné za to, že celou situaci brala s nadhledem. Dokonce nám poslední den nabídla, že u nich můžeme jednu noc přenocovat zdarma a jít se s nimi druhý den podívat na vyvrcholení tamního Pride weeku a ačkoliv jsme moc chtěli zůstat, bohužel jsme museli odjet podle plánů…

Amsterdam toho nabízí ještě mnohem víc, my jsme bohužel během naší návštěvy víc nestihli, ale aspoň se máme na co těšit příště.

Jaký byl teda Amsterdam mýma očima?

Naprosto SKVĚLÝ!

Snad nikde jsem nesetkal s natolik přátelskými a tolerantními místními, kteří umějí užívat života plnými doušky. Do dnes vzpomínáme na vřelost a ochotu Myriam a jejího přítele a až pojedeme do Amsteru příště, tak jedině k nim!

#TravelTip

Dobře si dopředu rozmyslete, jaká místa chcete v Amsterdamu navštívit. V některých případech by se vám mohlo stát, že při vašem pobytu už lístky nebudou na místě k dostání. Doporučuju kupovat lístky online, jsou levnější :).

-J

Líbí se ti příspěvek? Ohodnoť ho!

Jak moc se vám líbil tento cestolog?

Průměr hodnocení / 5. Hodnotilo lidí:

Cestolog ještě nikdo nehodnotil.

Sdílej cestolog:

Také máš kapsy plné zážitků?

Vytvoř svůj cestolog a poděl se o zážitky s dalšími cestolidmi.
Napsat cestolog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ  NA VÁŠ EMAIL
Přihlášením souhlasíte se 
zpracováním osobních údajů.

Připraven na blogování?

Podělit se s lidmi o svá dobrodružství už nemůže být jednodušší! Stačí se zaregistrovat a můžeš začít ihned psát o své cestě.
Začít blogovat
cestolidi.cz
© 2017-  
2020
 cestolidi s. r. o.  
Vytvořeno s  
  k cestování.
envelopeusermagnifiercrossmenu linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram