Francie  Itálie  Švýcarsko

Tour du Mont Blanc - 3. etapa (Les Chapieux - Rifugio Elisabetta)

Kristýna Kratochvílová
6. 11. 2021
14 min. čtení
89x
2 komentářů

Probouzím se plná očekávání do dalšího rána. Dneska mě čeká přechod  italských hranic. Dělám si snídani a užívám si úžasný výhled. Tyhle ranní snídaně s výhledem na hory miluju! Tentokrát jsem vstala opravdu brzy, a tak si můžu dovolit nepospíchat. 

Stan jsem nechala proschnout od ranní rosy, uspořádala si batoh, vyčistila si zuby a pomalu vyrazila. Cestou jsem potkala obrovské stádo krav, s kterými jsem prohodila opět pár slov, a pak pokračovala dál. Došla jsem do Les Chapieux, kam jsem měla dojít včera, ale jelikož se mi nechtělo spát v kempu a dala jsem přednost spaní v horách, tak jsem si ty čtyři kilometry nechala na dnešek. V tomto miniaturním městečku bylo několik kavárniček. Nebudu lhát, táhlo mě to tam, jako když se můj  pes chce vyválet v kravském exkrementu, ale já se na rozdíl od něho dokázala ovládnout a řekla jsem si, že mám s sebou milion jídla, kvůli kterému mi váží batoh snad tunu a musím využít toho, že mám ještě celkem pěkné počasí. Chtěla jsem napsat domů a ozvat se lidem, s kterými jsem byla v kontaktu, aby si nemysleli, že jsem někde zahučela, ale stále jsem neměla žádný signál a já si to užívala. Miluju, když vás telefon a realita nemá šanci zastihnout. 

Prošla jsem městečkem a konečně jsem začala třetí etapu na tomto treku. Nějakou část se šlo po silnici. V dálce jsem viděla horu, u které to vypadalo jak v Mordoru a mraky se hnaly směrem ke mně. Sundala jsem si batoh a preventivně jsem si nandala pláštěnku, i když mi posledních pár dnů byla stejně k ničemu.

Cestu po silnici za chvilku vystřídala úzká cestička směrem k horám. Přišlo první stoupání, které mi dávalo zabrat. Nebylo nějak extrémně strmé, ale dneska mi to jednoduše řečeno úplně nesedlo. Překonala jsem stoupání a chvilku se šlo po vrstevnici. Ty výhledy byly neskutečné! Musela jsem si udělat chvilku pauzu a užít si je!

Po pár kilometrech jsem začala klesat a já se rozčilovala, že klesám proto, abych za chvilku mohla jít opět do kopce :D. Miluju to tady, ale dneska mám krizi, kterou se mi zatím nedaří překonat. 

Jak jsem si myslela, po pár kilometrech klesání přišlo prudké stoupání. Od téhle chvíle jsem se začala ponořovat hlouběji a hlouběji do mé dnešní  krize. Dávala jsem si celkem časté pauzy. Sluníčko mi trochu pomohlo překonat mojí dnešní krizi a já chytla druhý dech. Bylo to božský! Jen já a hory . . . co víc si přát!

Stoupání začíná být opravdu nekonečné, a jak rychle mě ta krize přešla, tak opět přišla. Upřímně jsem toho dneska měla plné kecky. Na internetu jsem se dočetla, že tahle část patří k těm jednodušším a o to víc jsem si připadala jako amatér. 

Cestou nahoru jsem potkala jednoho Francouze, který se mě ptal, jestli jsem OK. Odpověděla jsem mu, že ano a on mi dal hroznový cukr. Asi jsem musela vypadat opravdu strašně :D. Začalo se zatahovat a foukat silný vítr. A je to tady! Slibovaný déšť. Ve chvíli, kdy se zatáhlo, tak jsem cítila, že mám spálený obličej. Aha! Tak to se nedivím, že mě ten Francouz zastavil a ptal se mě, jestli jsem OK, protože když jsem viděla svůj obličej v odraze svého telefonu, tak jsem se i sama sebe ptala, jestli jsem opravdu ok?! 

Začalo pršet a já konečně došla do nejvyššího bodu dnešního dne Col de la Seigne a přešla jsem hranice do Itálie. Nahoře jsem potkala opět Francouze, který se mě zeptal, jestli jsem něco málo snědla a dělal si o mě celkem starost. Bylo to opravdu milý, ale začal být na můj vkus až moc vtíravý a chtěl si pořád povídat a já dneska na mužskou společnost neměla vůbec náladu a už vůbec ne se namáhat s ním dorozumět. Co dodat, jsem prostě ženská, která ne každý den má náladu na chlapy :D. Po nějaké chvilce, kdy jsem se snažila být opravdu milá, jsem se s ním rozloučila a vyšla dolů.

Šla jsem po cestě, která se mi začala pomalu ztrácet ve sněhu. Chvilku jsem šla po vyšlapaných stopách, ale ty se mi také vytratily. Byla jsem celkem zmatená, protože jsem šla podle ukazatele a nikde žádná cesta nebyla. Nebo jestli byla pod sněhem? Těžko říct. Rozhodla jsem se tedy vrátit. Z dálky jsem viděla Francouze a o to víc se mi nechtělo vracet zpět na rozcestník. Bylo mi celkem i trapný se vracet s tím, že jsem zabloudila, ale co . . . jsem ženská a ještě k tomu blonďatá, u těch se to chápe. Francouz se na mě usmíval už z dálky. Já jsem nasadila také svůj křečovitý úsměv na připáleném obličeji a samozřejmě padla otázka, proč jsem se vrátila? Vysvětlila jsem mu situaci a on na mě, ať jdu s ním. Dobrá tedy, rozhodla jsem se jít s ním. Ukazatel opravdu vedl cestou, kterou jsem šla před tím a my se vydali stejným směrem. Byla jsem celkem zvědavá, kam mě zavede. Zastavili jsme se na stejným místě, jako jsem se zastavila já. Hmmm a co teď? Koukali jsme chvilku na sebe, já už jsem chytala svůj záchvat smíchu, který mě chytá ve chvíli, kdy jsem opravdu vyčerpaná a mám toho plné kecky. Francouz chvilku koukal do mobilu, a pak mi řekl, ať jdu za ním. Ani nemůžu napsat, že jsme šli po cestě, protože to žádná cesta nebyla. On mi pořád tvrdil, že jsou tam nějaké stopy a já na něj občas koukala s tím, jestli se zbláznil on, nebo já, protože já teda žádné stopy ani známky po nějaké cestě neviděla. 

Dobrá, oficiálně jsme zabloudili. Jsem celkem ráda, že v tom nejsem sama, i když bych možná radši byla. Jestli tady dneska umřu, tak to bude kvůli tomu, že mi vykecá díru do hlavy. Už mě i strašně bolela pusa z toho, jak jsem se snažila pořád usmívat a být milá. 

V dálce jsme viděli partu lidí. Rozhodli jsme se jít tímto směrem a díky bohu jsme došli na nějakou cestu. Absolutně jsme nevěděli, kam vede, ale mě to bylo jedno. Byla jsem ráda, že na nějaké cestě vůbec jsem. Často jsem se zastavovala a fotila. Tady mě opravdu celkem dost mrzelo, že vše bylo pod mrakem, protože i to, co jsem viděla v tomto počasí bylo božský. Dalším důvodem, proč jsem se tak často zastavovala a fotila bylo to, že jsem chtěla setřást Francouze. Ten však jen tak setřást nešel, ale nakonec se mi to povedlo. Konečně jsem si užívala ticho!

Stále se klesalo a začala jsem se pomalu, ale jistě blížit do mého dnešního cíle. Byla jsem celkem vyřízená a já doufala, že si někde poblíž chaty budu moct postavit stan. Konečně jsem dorazila do cíle! První, co jsem viděla, byla cedule se zákazem kempování. Byla jsem z toho celkem nešťastná, ale říkala jsem si, že se někde zašiju po cestě. Začala jsem tedy další etapu a zahájila operaci jehla . . . zašij se, kam můžeš!. Všechno bylo všude podmáčené, takže to se stanem vypadalo docela dost bledě. 

Byla jsem opravdu dost unavená a brala bych snad jakékoli místo na spaní. Nebránila bych se ani kempu, ale kemp na této cestě žádný být neměl. Z dálky jsem viděla nějakou ceduli. Víte, co na ní bylo napsané? Kemp! Bože! On mě někdo vyslyšel! Nechápu teda, kde se tu z ničeho nic vzal, ale vydala jsem se směrem, kam směřovala cedule. Z dálky jsem viděla nějakou malou chatičku. Když jsem přišla k ní, byla jsem trochu zmatená, protože to byla nějaká restaurace. Sakra, kde je ten kemp? V restauraci nikdo nebyl, takže jsem se nemohla ani nikoho zeptat. Nezbývalo mi nic jiného, než se vrátit zpět. Vydala jsem se tedy k ceduli. Bolel mě už každý krok. Když jsem k ní došla, tak jsem si všimla, že malým písmem v rohu je napsáno 6 km. Opravdu jsem měla takovou radost, že jsem si toho nevšimla? 6 km dneska už ale nedám, takže jsem pokračovala dál s tím, že to zakempím někde cestou do Courmayer.

Přišlo další stoupání. Už jsem byla opravdu nešťastná, protože jsem si říkala, že jakmile přijde stoupání, tak už těžko něco seženu na spaní. Hlavně bylo docela i dost hodin. Začala jsem přemýšlet nad tím, že bych se dneska ještě vyhecovala a došla i 4. etapu do města Courmayer. Nedokázala jsem si to moc představit, ale nakonec jsem se rozhodla, že to prostě dám! Ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že mě čeká ještě dalších 12 km začal neskutečný slejvák. To by mi ještě tolik nevadilo, ale ona přišla i silná bouřka. Byla jsem někde uprostřed kopce, kde bylo pár stromků a já začala trochu panikařit. Normálně mě bouřka neděsí, ale tohle? Takovou bouřku v horách jsem ještě nikdy nezažila a já vlastně ani nevěděla, co dělat při bouřce v Alpách. 

Nijak jsem nepřemýšlela a začala stavět stan na tom nejnevhodnějším místě, co jsem si mohla vybrat. Z dálky to vypadalo, že to je vhodný plácek pro postavení stanu, ale do rovného plácku to mělo opravdu hodně daleko. I tak jsem tam ten stan postavila. Lilo, foukal silný vítr, lítaly blesky a ty hromy? Myslela jsem si, že to je můj konec. Konečně jsem to postavila a zalezla dovnitř. Vzala jsem si své špinavé tričko a vytřela tím stan, protože jsem tam měla potopu. Začala jsem si googlit, co dělat, když jste v horách a je bouřka. První bod . . . nestavit stan a už vůbec ne v něm spát, druhý bod . . . nebýt na hřebenech, nebo na otevřených prostorách. Četla jsem si bod po bodu a zjišťovala, že dnešní noc asi nepřežiju :D. Přestala jsem to číst a hlavou mi běžel ten titulek na novinkách: "Češka kvůli své blbosti zahynula v Alpách". Už jsem se tomu musela jen smát. To počasí mě prostě nemá rádo. 

Rozhodla jsem se uklidnit jídlem, takže jsem si udělala jídlo, rozložila karimatku, vyndala spacák a uvelebila se do ďolíku. Jestli tuhle noc přežiju a vyspím se tady, tak už opravdu zvládnu všechno!  Vzpomínala jsem na ten včerejší západ sluníčka a šla spát vyřízená a ponořená. Tak tady na to já si beru v práci dovolenou? :D. V tu noc přišla bouřka ještě několikrát a pokaždé mě vzbudila. Tento den na TMB opravdu moc růžový nebyl, ale to jsou přesně ty momenty, na které člověk vzpomíná celý život.

Kristýna Kratochvílová
Zdravím všechny cestovatele. Jmenuji se Kristýna Kratochvílová. Jsem skromná, nenormální holka, které stačí ke štěstí letenka, hory a lesy! Miluju přírodu, utrácení za cestování, dobrodružství, treky a svobodu, které mi cestování dává 🌍💚

www.blondetraveler.cz
IG: @kristynakratochvilova
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Jindřich Brychta
Jindřich Brychta
Muž 32 let Česká republika
Jindřich Brychta
1 t
Pěkně napsaný
Kristýna Kratochvílová
Kristýna Kratochvílová
Žena 26 let Česká republika
Kristýna Kratochvílová
1 t
Děkuju mockrát! :)
Nejčtenější cestology
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
JAK CESTOVAT SÓLO: Tipy od českých blogerek
 
3
CzechCemeteryExploring | Opuštěný židovský hřbitov
 
4
Norsko - Trollstigen, Trollveggen a pohoří Reinheimen
 
5
CzechCemeteryExploring | Hostouň
 
1
Prodloužený víkend Rakousko
 
2
laVendula | Thajsko '19
 
3
Indonésie
 
4
Jistá nejistota aneb odletíme?
 
5
Jak jsme málem nejeli do Gruzie
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
17 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
14 cestologů 28 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 14 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 12 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Nejkrutější noc pod širákem, kterou jsem kdy zažil
Aneb o respektu k horám, a o tom, jak rychle se mění počasí
Matěj Šafránek
0 komentářů
 
Kousek Karibiku v Evropě | Sever Sardinie
ODEBÍREJ mě i na Youtube
Jindřich Brychta
0 komentářů
 
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
TMB
Kristýna Kratochvílová
0 komentářů
 
Cesta za obrněnými zelenožrouty
Sardinie
Kuba
0 komentářů