Francie  Itálie  Švýcarsko

Tour du Mont Blanc - 1. etapa (Les Houches - Les Contamines)

Kristýna Kratochvílová
7. 9. 2021
14 min. čtení
143x
0 komentářů

Pokud byste chtěli vidět víc, tak navštivte můj instagram: @kristynakratochvilova, kde mám celé moje dobrodružství z TMB uložené ve výběru

Vše sepisuji postupně den po dni a toto je má první část TMB :)

 

Přišel den D a můj plánovaný odjezd. Chtěla jsem vyjet až v noci, ale byla jsem tak natěšená, že jsem to nevydržela a vyjela už odpoledne. Pustila jsem si svůj cestovatelský playlist na Spotify a přesně ta tento pocit jsem se těšila celý rok! Jsem plná očekávání, čeká mě velké dobrodružství, dlouhá cesta, hory a já se na to neskutečně těším!

Jediné, čeho jsem se opravdu bála bylo to, aby tu cestu mé červené Ferrari přežilo. Přeci jen je to staré auto, jedu s ním takovou dálku poprvé a co si budeme . . . já, jako ženská bych si nedokázala vyměnit ani kolo, a tak nějak jsem spoléhala na své pozitivní myšlení, že se nic nestane. Pozitivní myšlení zafungovalo a já dojela do městečka Les Houches, kde jsem TMB chtěla začít. 

Dojela jsem nejprve na parkovistě, které mi bylo doporučováno přes jednu skupinu na facebooku. Tam jsem si všimla cedule, kde bylo napsáno, že zde můžu stát 12 hodin, a pak moje auto bude odtaženo. Vrátila jsem se tedy do auta a začala hledat něco jiného. Další parkoviště bylo hned přes ulici. Zajela jsem tam, ale míst bylo opravdu málo a vše bylo obsazené. Zajela jsem tedy ještě o něco výš, kde už jsem místo našla, ale podle mě už to k tomu parkovišti ani nepatřilo a nebyla jsem si úplně jistá, zda zde mohu parkovat. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale řekla jsem si, že to prostě risknu, a když tak to bude o to dobrodružnější, když se vrátím a moje auto tu nebude :D. 

Začalo pršet a já váhala, jestli vyjít už dnes, nebo to nechat až na zítřek. I přes mé nevyspání jsem se rozhodla vyjít už dnes. Byla jsem tak strašně natěšená, že i to špatné počasí mi bylo jedno. Sbalila jsem si tedy batoh, hodila na něj pláštěnku, na sebe hodila nepromokavou bundu a vyšla. Když jsem si ten batoh hodila na záda, tak jsem měla pocit, že mi explodují. I když jsem osekala všechno možné, tak ten batoh mohl mít okolo 20kg. Co dodat . . . prostě ženská, která s sebou musí táhnout zrcátko, milion deodorantů a další zbytečnosti. 

Nejdříve jsem se chtěla dostat k oficiální bráně, kde se trek začíná, takže jsem musela do centra města. Došla jsem k bráně, musela jsem si jí samozřejmě vyfotit, načerpala jsem si ještě vodu a konečně vyšla. Bože! Tuhle chvíli jsem si představovala od doby, co jsem se rozhodla, že tento trek půjdu. Už z města jsou vidět hory a já se na ně nemohu přestat dívat. Pořád jsem se usmívala a musela jsem vypadat, jak kdybych si něco šlehla.

Přišel můj první rozcestník a moje první stoupání do Col de Voza (1653 m n.m.) . Cesta je celkem příjemná, ale jde se po asfaltce. Nesnáším cestu po asfaltce! Bolej mě z toho neskutečně nohy, je to nuda  připomíná mi to civilizaci.

Začala jsem přecházet na lesní cestu. Začalo neskutečně pršet a moje paty začaly proklínat můj batoh. Na nohou jsem cítila puchýře a moje záda mi taky dvakrát neděkovaly za ten těžký batoh. Věděla jsem, že první tři dny budou hodně bolet, ale že se začnu rozpadat hned po prvních pár kilometrech?! Dělala mi starost i předpověď počasí, která mi hlásila, že mi má celý trek TMB propršet. Začala jsem pochybovat, jestli to všechno v tomhle počasí zvládnu, protože po prvních 10 km jsem byla promáčená já i můj batoh i přes to, že jsem měla přes něj pláštěnku. 

Došla jsem do Col de Voza, kde jsem měla dále pokračovat do Les Contamines. Byla tu zastávka zubačky a já se rozhodla, že si tu dám chvilku pauzu. Byla zde i stříška, kde jsem se mohla schovat a suchá lavička, na kterou jsem si mohla sednout. Nějakou dobu jsem tam jen tak seděla a přemýšlela, jak asi vypadají výhledy, které jsou za mraky. Najednou ke mně přišla paní, začala si se mnou povídat a já začala trochu panikařit. Proboha! Někdo si chce se mnou povídat a ještě v angličtině. Nohama, rukama jsme se nějak domluvily, paní mi hodně pomáhala, protože si prostě povídat chtěla :D. Dozvěděla jsem se, že je to majitelka chaty a nabídla mi, že jestli chci, tak si můžu u její chaty postavit stan, že jí to nevadí. Dokonce mi nechala otevřené i záchody. Byla opravdu zlatá a já byla nadšená, že ještě hodní lidé existují. Ušla jsem opravdu jen pár kilometrů, ale naspáno jsem měla tak tři hodiny a ještě dlouhou cestu autem, takže jsem si řekla, že pro dnešek končím. Stejně jsem měla vyjít až zítra, ale jelikož jsem nechtěla trávit další noc v autě a byla jsem strašně natěšená, tak jsem vyšla už dnes. Člověk si prostě musí najít nějakou výmluvu :D.

Počkala jsem chvilku, než déšť trochu ustane. Potom jsem si postavila stan. Nebyla jsem jediná, která to zakempila po prvních pár kilometrech. Nakonec se nás tam sešlo víc a já si připadala o něco menší amatér. Vybalila jsem si věci, začala jsem vše sušit, udělala si jídlo a šla si lehnout celkem brzy. Byla jsem opravdu KO a moc jsem toho nenaspala, takže jsem byla tuhá do pěti minut po tom, co jsem se zachumlala do spacáku. 

Ráno mě probudily koně, které jsem měla hned za stanem, takže jsem byla probraná celkem brzy. Dokonce ani nepršelo, takže jsem toho chtěla využít, co nejrychleji sbalit stan a vyjít. Vyspala jsem se do růžova a já měla opět spoustu energie a pozitivního myšlení. Už jsem se opět nemohla dočkat toho, až výjdu a co nového zažiju.

Konečně jsem si všechno sbalila a vyšla jsem! Nemohla jsem se opět přestat usmívat, užívala jsem si atmosféru hor a hrozně se těšila na to, co dneska uvidím, a co mě dneska čeká. Začala jsem přecházet do míst mimo civilizaci. Jelikož bylo brzy ráno, tak jsem moc lidí cestou nepotkala. Potkala jsem akorát jednu Francouzku, která se pokusila se mnou pokecat v angličtině, ale já jí absolutně nerozuměla. Řekla jsem jí, že moje angličtina je opravdu strašná a ona na mě, že jí to taky moc nejde. Vykašlaly jsme se na to a šly společnou cestou asi hodinu a u toho si povídaly našimi jazyky. Ona na mě mluvila francouzsky a já česky. Podle mě jsme si jen stěžovaly na to, jak nás všechno bolí a taky na počasí. Byla to ale celkem sranda a obě jsme se bavily.

Ach! Vidím ledovec a vrcholky hor! Tyhle výhledy mi opravdu strašně chyběly a pokaždé mě dostanou. Pro tohle jsem tady! Začínám být celkem pomalá, ale bylo to tím, že jsem se pořád zastavovala a užívala si ty hory. Byla jsem ze všeho strašně vyplácaná. Začala jsem potkávat čím dál tím více lidí a celkem dost lidí mě předběhlo. Opět jsem si připadala jako hrozný amatér, ale uklidňovala jsem se tím, že mám velký batoh, a že stejně nikam nepospíchám. I tak mi ale dělalo problém se dostat do nějakého tempa, protože jsem 14 dnů před odjezdem marodila s horečkama a nějaké přípravě jsem také moc nedala. Ale v tomhle jsem, jak mi lidé okolo mě říkají celkem "střelec". Do všeho jdu po hlavě, zbytečně nad ničím nepřemýšlím a prostě do toho jdu!

Začíná opět pršet. Není to žádný deštík, ale pořádný slejvák. Konečně se začalo klesat. Tentokrát to byla kolena, která mě nenáviděla za ten těžký batoh. 

Najednou přišly mraky a já viděla jen pár metrů před sebe. Potkala jsem tři holčiny, které měly u sebe jezevčíka. Začaly na mě mluvit, ale já jsem jim nevěnovala skoro žádnou pozornost, protože jsem se rozpouštěla roztomilostí toho jezevčíka. Nakonec jsem je ale začala vnímat a zeptaly se mě, jestli nevím, komu by mohl patřit. Bohužel jsem nepotkala nikoho, kdo by pejska hledal a mně ho začalo být strašně líto. Představila jsem si mého psa, jak se někde uprostřed hor ztratí. Ta moje kopretinka by se v tom dešti rozpustila. Pejska si nakonec vzala jedna Francouzka s tím, že ho dovede do nejbližší vesnice a nechá ho tam. Byla jsem trochu klidnější a pokračovala jsem tedy dál. Myslela jsem si, že víc už pršet nemůže, ale mýlila jsem se. Bohužel to ještě šlo. Začala jsem mít promáčené opět úplně všechno a měla jsem pocit, že se rozpustím. V botách mi čvachtalo, oblečení jsem měla promáčené, až do spodního prádla a batoh samozřejmě taky. Po několika hodinách, kdy opravdu intenzivně pršelo mi cesty připomínaly spíše potoky. Zvolila jsem si těžší variantu TMB, takže mě cesta vedla dalším stoupáním. Měly tu být krásné výhledy, ale díky počasí jsem neviděla vůbec nic.

Konečně jsem došla do Les Contamines! Rozhodla jsem se pro dnešní noc v kempu, jelikož jsem potřebovala usušit věci. Měla jsem opět vše mokré. Do kempu to bylo dalších 20 minut, protože leží mimo centru města. Chvilku mi trvalo, než jsem kemp našla, protože jsem na jedné odbočce uhnula na druhou stranu. Byla jsem opravdu hotová, promáčená, ale podařilo se mi dojít do dnešního cíle. Na recepci po mě chtěli pas. Já ho celou dobu měla ve vrchní kapsičce batohu. Byl promáčený tak, že se nedal ani otevřít. Když jsem chtěla zaplatit, vytáhla jsem promáčenou bankovku. Slečna na recepci se začala smát. Byla jsem opravdu hotová, ale to dělalo hlavně to počasí. Koukla jsem se na předpověď a bohužel mi mělo další dny intenzivně pršet. Opět jsem začala pochybovat o tom, jestli to v tomhle počasí zvládnu. Nejsem žádná princezna, ale ty promáčené věci mi celkem dávaly zabrat a výhledů jsem zatím díky počasí taky moc neviděla. Byla jsem v kontaktu s pár lidma, kteří nechápali, že přemýšlím o tom, že bych pokračovala. Slyšela jsem: "Vykašli se na to a jeď raději někam k moři!". Já jsem o tom ale nechtěla ani slyšet, protože takovou dobu jsem si to plánovala a teď bych to měla ukončit jen kvůli počasí? To ne! To by moje ego nezvládlo! Dala jsem si sprchu a řekla si, že se vyspím a uvidím ráno. Zítra mě měla čekat náročnější část, kde velká část cesty vede přes sníh. Přepnula jsem na pozitivní myšlení a modlila se, ať mi zítra alespoň trochu vyjde počasí :)

Kristýna Kratochvílová
Zdravím všechny cestovatele. Jmenuji se Kristýna Kratochvílová. Jsem skromná, nenormální holka, které stačí ke štěstí letenka, hory a lesy! Miluju přírodu, utrácení za cestování, dobrodružství, treky a svobodu, které mi cestování dává 🌍💚

www.blondetraveler.cz
IG: @kristynakratochvilova
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Nejčtenější cestology
 
1
Írán
 
2
Lago del Predil
 
3
Prodloužený víkend Rakousko
 
4
(Neuvěříte) Ceny na Bali
 
5
Jistá nejistota aneb odletíme?
 
1
AU PAIR NA MALLORCE
 
2
Rakousko 2
 
3
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
 
4
13 důvodů proč...jet na Erasmus na Madeiru
 
5
Život v autě na Novém Zélandu
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
17 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
14 cestologů 25 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 12 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 11 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Kousek Karibiku v Evropě | Sever Sardinie
ODEBÍREJ mě i na Youtube
Jindřich Brychta
0 komentářů
 
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
TMB
Kristýna Kratochvílová
0 komentářů
 
Cesta za obrněnými zelenožrouty
Sardinie
Kuba
0 komentářů
 
Tour du Mont Blanc
160 km pěšky okolo Mont Blancu
David
0 komentářů