Francie  Itálie  Švýcarsko

Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)

Kristýna Kratochvílová
22. 9. 2021
9 min. čtení
128x
0 komentářů

Probouzím se do dalšího rána. Je chladno a mně se vůbec nechce vylézat ze spacáku. Chci si dojít na záchod a nazouvám se do promáčených bot. Boty mi přes noc ani trochu neproschly a ostatní věci, co jsem měla mokré také ne. Tohle ráno jsem byla opravdu pomalá a hlavně bolavá. Sluníčko, co se mi mělo ukázat se také neukázalo a vypadalo to na další déšť. Rychle jsem se nasnídala, sbalila věci a vyrazila. Klasicky jsem vycházela jako jedna z posledních, ale co . . . mám dovolenou a chci se alespoň trochu vyspat.

Tato etapa měla být jedna z těch náročnějších a já se na ní hrozně těšila. Velká část trasy měla být po sněhu a do strmého stoupání. Asi 2 km jsem šla po rovince, a pak začalo mírné stoupání. Cestou jsem potkávala celkem dost turistů, kteří si to frčeli na okolní vyhlídky.

Překonala jsem první stoupání a ocitla jsem se v krásném údolí, odkud to pak vede už jen do hor a mimo civilizaci.

Před dalším stoupáním jsem si dala pauzu, sedla si na lavičku, jedla sušené maso a užívala si opět jen to, že tu můžu být a existovat. Po chvilce jsem si hodila svůj těžký batoh na záda a vyšla. Konečně se nešlo jen okolo hor, ale do hor! Stabilní cesta se začala pomalu měnit ve vyšlapanou úzkou cestičku ve sněhu. Konečně to začalo být zajímavé. V některých úsekách člověk musel dávat pozor, kam šlape.

Vidím nějaký vrchol a naivně si myslím, že to je nejvyšší bod dnešního dne. Když jsem vyšla nahoru, chvilku jsem se radovala, že nejvyšší bod etapy mám za sebou. Radost mě přešla ve chvíli, kdy jsem viděla další kopec přede mnou a ukazatel ukazující směrem ke strmému stoupání. Na chvilku jsem si sundala batoh a dala si pauzu. Nahoře byla pěkná zima, takže jsem se rozhodla trochu přiobléknout. Ještě, že nahoře nebylo tolik lidí, protože za můj outfit bych se styděla i u babičky na dvoře. Hlavně jsem cítila, že moje ubrousková sprcha už nebyla tak efektivní a já začala snít o teplé sprše a voňavém sprcháči. 

Po mé menší pauze jsem se vydala na nejvyšší bod celé dnešní etapy. Odtud to bylo ještě 2 km. Po třech dnech mi tu vylezlo i sluníčko a já jsem z toho měla Vánoce. Hned se šlo člověku líp, měl lepší náladu a já se zase usmívala jak měsíček na hnoji. Konečně by mi mohly uschnout boty a veškeré oblečení, které mi za poslední tři dny zmoklo. 

Poslední dva kilometry byly opravdu nekonečné a já se často zastavovala kvůli zádům, u kterých jsem měla pocit, že mi každou chvilku explodují. V tuhle chvíli jsem se opravdu proklínala za to, že jsem si nabalila jídlo na celý trek.

Konečně jsem vyšla do nejvyššího bodu dnešní etapy. Odhodila jsem batoh, sedla si a nasávala sluníčko, které jsem neviděla za poslední tři dny a po zbytek dalších dnů jsem ho vidět ani neměla. Bylo to boží! Jen tak si sedět v horách, nasávat atmosféru a užívat si pěkného počasí. Seděla jsem tam asi půlhodiny, pak jsem se sbalila a vyrazila směr Les Chapieux. Tady odsud to mělo být už jen kousek a hlavně z kopce. Hned pod nejvyšším bodem je chata, kde se dá přespat a najíst se. Všimla jsem si, že okolo chaty si ostatní hikeři staví stany. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, že bych si to tam taky zakempila, ale radši jsem si chtěla najít nějaké svoje místečko, kde bych to měla jen pro sebe. Rozhodla jsem se tedy sejít dolů. Tyhle momenty byly pro mě strašně silné. Konečně krásné počasí, nádherné výhledy na hory a já si to neskutečně užívala! Broukala jsem si písničky z filmu Walter Mitty a připadala jsem si jako Alenka v říši divů. To je to, proč tu jsem! Proč to jdu! Přesně pro tenhle pocit!

Když jsem šla dolů, koukala jsem se po nějakém tom místě na spaní. Už jsem byla rozhodnutá, že na jednom místě zůstanu, ale nakonec jsem se sbalila, protože jsem měla pocit, že jsem moc na očích. Nakonec jsem to zakempila kousek níže s nádherným výhledem. 

Konečně jsem si vyndala a rozložila všechny věci na sluníčko, aby mi pořádně proschly. Já si sedla hned vedle a nasávala sluníčka, co to šlo. Po těch deštivých dnech jsem to opravdu potřebovala. Rozložila jsem si stan, udělala si jídlo a užívala si výhled. Strašně jsem se těšila na západ sluníčka, protože to místo k tomu bylo jako stvořený. Dokonce tu nebyl ani žádný signál a o to, to místo bylo kouzelnější. Šla jsem se ještě kouknout po okolí a pak to přišlo! Sedla jsem si do stanu s otevřenou pusou. To byl ten nejkrásnější západ sluníčka, který jsem kdy viděla. Ten výhled, ta atmosféra, ta samota! To byl tak strašně silný okamžik, že mě to rozbrečelo. Někoho dojímají svatby, někoho děti a mě hory. 

Po tom úžasném kině jsem se rozhodla jít si lehnout. Vůbec se mi ale nechtělo spát, protože jsem byla plná emocí z toho, co jsem viděla. Možná si o mně myslíte, že jsem blázen, ale já ty hory opravdu miluju. Byl to okamžik, který jsem nechtěla, aby nikdy skončil.

Když už jsem konečně začala usínat, probral mě hluk okolo stanu. Bylo to takové ťapkání a slyšela jsem padat kameny. A je to tady! Jdou mě vyhodit z toho místa s tím, že tu spát nesmím, dají mi pěkně mastnou pokutu, která mě zruinuje a já se budu muset sbalit a jít pryč. Říkala jsem si, že s mojí angličtinou nic neukecám, byla jsem už pár dnů bez sprchy, v zrcadle jsem se taky pár dnů neviděla a hřeben jsem neviděla od doby, co jsem vyrazila z Liberce a ještě k tomu smrdim. Už to bylo opravdu blízko a já se rozhodla otevřít dveře od stanu a co tam nevidím?! Bylo to stádo kozorohů. Strašně se mi ulevilo. Chvilku jsem se na ně dívala, oni na mě, prohodila jsem s nimi pár slov a zeptala se jich, jestli jim nevadí, že jsem si tu dneska ustlala a šla si zase lehnout. Dobrá, možná mi ta samota trochu lezla na mozek. 

Po tomto dnu jsem měla opravdu nabité baterky a já se strašně těšila na to, co mi přinese další den. Další den jsem měla přecházet hranice do Itálie. Na to, jaké jsem měla obavy z toho, jestli to vůbec zvládnu, tak dnešním dnem se veškeré obavy rozplynuly. Miluju to tady! 

Kristýna Kratochvílová
Zdravím všechny cestovatele. Jmenuji se Kristýna Kratochvílová. Jsem skromná, nenormální holka, které stačí ke štěstí letenka, hory a lesy! Miluju přírodu, utrácení za cestování, dobrodružství, treky a svobodu, které mi cestování dává 🌍💚

www.blondetraveler.cz
IG: @kristynakratochvilova
Komentáře
Zajímají tě nějaké informace ohledně cesty? Zeptej se autora v komentáři.

Pro komentování se přihlašte.

Nejčtenější cestology
 
1
Írán
 
2
Lago del Predil
 
3
Prodloužený víkend Rakousko
 
4
(Neuvěříte) Ceny na Bali
 
5
Jistá nejistota aneb odletíme?
 
1
AU PAIR NA MALLORCE
 
2
Rakousko 2
 
3
Tour du Mont Blanc - 2. etapa (Les Contamines - Les Chapieux)
 
4
13 důvodů proč...jet na Erasmus na Madeiru
 
5
Život v autě na Novém Zélandu
Poděl se se svými zážitky z cestování z ostatními
Chceš se s ostaními podělit o své zážit z cestování? Založ si cestolog a piš o svých zážitcích.
Vytvořit cestolog
Nejoblíbenější cestovatelé
Jindřich Brychta
17 cestologů 8 odběratelů
Mishka Travels
14 cestologů 25 odběratelů
pechackova-v
12 cestologů 12 odběratelů
veronikatraveldiary
14 cestologů 11 odběratelů
vzhurudonekonecna
13 cestologů 13 odběratelů
Mohlo by se ti také líbit
 
Kousek Karibiku v Evropě | Sever Sardinie
ODEBÍREJ mě i na Youtube
Jindřich Brychta
0 komentářů
 
Cesta za obrněnými zelenožrouty
Sardinie
Kuba
0 komentářů
 
Tour du Mont Blanc - 1. etapa (Les Houches - Les Contamines)
TMB - 180km, 10 000m převýšení
Kristýna Kratochvílová
0 komentářů
 
Tour du Mont Blanc
160 km pěšky okolo Mont Blancu
David
0 komentářů